NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Červenec 2012

Milý deníčku,... (28.7.2012)

28. července 2012 v 17:15 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,
  • dnes jsem měla volno a zítra a v pondělí jdu do práce. Naposled. V úterý zubař :-( a od středy nastupuji na novou brigádu. Ačkoli je to vlastně stará, protože už jsem tam byla loni a předloni.
  • Včera jsme s mámou pařili. Fakt pařili! :D Začalo to nevinnou večeří s kolegy z práce, což se rázem změnilo v chlastačku (akorát že já nepila, neboť jsem řídila a ani jinak bych nepila) a skončili jsme na diskotéce. Nejvíc to tam překvapivě rozjížděla moje máma :D. No, doma jsme byli ve dvě hodiny ráno. :D
  • Dnes jsme napustili bazén a sotva jsme začali připouštět vodu, slunce zalezlo a dosud se odmítá opět ukázat :D. Zákon schválnosti.
  • Dnes jsem vařila gulášovou polévku, nakrájela maso, udělala marinádu a budeme grilovat. Snad jsem to udělala dobře :D. A snad nezmokneme :D.
  • Pauza stále trvá. A já to snáším každý den jinak. Například včera jsem svému příteli neustále musela psát, ať už na fb nebo sms, nějak jsem se nedokázala smířit s tím, že nejsme spolu, že nevím co dělá, jak se má, že je několik set metrů ode mě a nejsme spolu. Dnes jsem celkem v pohodě. Zítra a pozítří to snad taky bude ok, když jsem v práci.
  • A to je asi vše :D Mějte se a děkuji za komentáře :-* ♥

Mých top pět filmů

25. července 2012 v 11:46 | Geheimnis |  Co mě zaujalo
Takže, strašně nerada píšu víc článku denně, protože tím riskuju, že ty "starší" si už nikdo nepřečte.. :D Ale na tohle musím reagovat.
Čili o co vlastně jde? Jde o to, že jsem na blogu Vendy narazila na zajímavý článek, a to na sestavení žebříčku pětice oblíbených filmů. S tímto nápadem však přišla Edith Holá, díky čemuž jsem dnes prvně navštívila její blog. Sice nejsem její čtenář a návštěvník, ale doufám, že nebude vadit, když se do tohoto "průzkumu" též zapojím. ;-)
EDIT 19:43 : Dopsala jsem jeden film, nechápu, jak jsem na něj mohla zapomenout!! ;)

1. Hotel Modrá hvězda + Kristián + Okouzlená

Snad nevadí, že jsem na první místo obsadila rovnou tři filmy, určitě bych jich tam dokázala nacpat víc, ale tyhle tři jsou zásadní. Jednak je spojuje moje milovaná Nataša, jednak jsou to jedny z nejkrásnějších filmů, které jsem kdy viděla (obzvlášť Okouzlená mě naprosto odzbrojila) a jednak si chci nechat zbylá čtyři místa také pro jiné filmy.
Konkrétně Hotel Modrá hvězda mi imponuje tím krásným starodávným časem, kdy muži byli ještě gentlemani a každá dívka byla dáma. Pasáž, kdy Vladimír vyznává Zuzance lásku, je nádherná a určitě nejedna z nás by si to přála prožít. Dále to je nejen romantika, ale také komedie. Stará dobrá komedie! Například vidět Oldřicha Nového, největšího milovníka české kinematografie, jak se šklebí při vypití kávy s octem nebo jak dělá radostná salta po tom, co mu Zuzanka přislíbí svou ruku.. Také nemohu opomenout skvělé komediální trio Antonína Novotného, jednoho z nejhezčích herců té doby, Ladislava Peška coby - dle mého názoru - velmi talentovaného komika a v neposlední řadě také Jana Pivce, kterého též zbožňuji pro jeho neotřelý hlas a jakousi grácii, se kterou hraje.

Milý deníčku,... (25.7.2012)

25. července 2012 v 10:13 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,
tak dnes mám volno. Musím zařídit hodně věcí. Především musím zajít k doktorce pro potvrzení na přihlášku (poslední dva roky, co jsem u ní po přechodu od dětského lékaře, k ní chodím jen pro potvrzení... :D), cestou vezmu dědu, chce si nakoupit a počkáme na bráchu, který si musí na poště vyzvednout peníze. Pak je oba dva odvezu domů a frčím si domluvit dopravu na srpen, na mou druhou brigádu.
A v pátek slavnostně odevzdám přihlášku na mé budoucí vyšší škole, zaplatím jakýsi administrativní poplatek a pak snad budu konečně prohlášena studentkou vyšší odborné školy.

Co se týče problému s přítelem... Jsem opravdu moc a moc ráda za všechny komentáře, podpořující i "zrazující", ano já vím, rozchod by byla nejen nejlogičtější volba, ale také nemohu počítat s tím, že se tak opravdu nestane.
Každopádně mi včera napsal na fb. Škoda, čekala jsem celý den, jestli mi nenapíše sms, přeci jen dvanáct hodin v práci bez počítače udělá své, každou půl minutu jsem hypnotizovala displej. Ale protože jsem v pondělí doufala, že až dorazím domů, bude na mě na fb čekat zpráva, včera jsem to tak růžově neviděla. A najednou...
Ptal se mě, jak se mám. Potěšilo mě to. Samozřejmě nenapsal jen to, také psal o tom, co dělá a on a že v práci, kde momentálně není, je nějaký nováček, který je prý víc namakaný než on a kluci na rotě uzavírají sázky, kdo bude lepší.
Ale mě opravdu potěšil fakt, že se ptá, jak se mám. Někomu to může přijít málo, ale já jsem vážně šťastná, že ho zajímá, jak se cítím a co dělám. Záleží mu na mě. To mě nabylo energií a vírou v to, že to není ztracené.
Také jsem celý den v práci přemýšlela, co bych měla udělat jinak. Pořád pro něj chci být ta nejlepší. A chci udělat maximum pro to, aby vše dopadlo dobře.
Přemýšlí stejně. Také ví, že na tom má svůj podíl viny, obzvlášť proto, jaký je. Dobrodruh každým coulem, hyperaktivní sportovec. No co, já pořád věřím tomu, že protiklady se přitahují.. :D
Nevím, jak se chce změnit on. Ale já se chci začít aspoň snažit víc s ním jezdit na kole, občas s ním zajít mezi jeho přátele a celkově se tak nějak víc přizpůsobit. A bude to nelehké, protože já jsem celkem nespolečenský samotář. Ale co bych pro lásku neudělala.. :-)
Upřímně si teď myslím, že to je na dobré cestě. Samozřejmě si ještě nemůžu být ničím jistá a také proto uvažuji nad oběma variantami. Tak tomu dám ještě čas a kdo ví..
Připadá mi to jako příběh z telenovely. Dva lidi se milují, ale nemůžou být spolu. A ani bez sebe, jak vidím. Ale co s tím? Uvidíme, co nám k tomu autor osud přimyslí...

Třicet jedna dní a nocí

24. července 2012 v 20:30 | Geheimnis |  Téma týdne
Když jsou prázdniny, je těch 31 dní sakra krátká doba. A ikdyž je to krát 2, stejně to hrozně rychle uteče.
Člověk jde k vodě, válí se na pláži s kamarády, chodí za zábavou, jede na dovolenou. A ani se nenaděje a už je tu zase škola. Opět povinnosti, opět známé tváře a to zatracené brzké vstávání. Už to tak chodí, krásné chvilky jsou vždy rychle pryč a zbudou jen vzpomínky.
Naopak když třicet jedna dní trnete hrůzou, sžírá vás nejistota a neklid, jsou to ty nejmučivější týdny, dny, hodiny, minuty i sekundy. Sekunda se prodlužuje na minutu, minuta na hodinu, hodina na den, den na týden, týden na měsíc a měsíc.. Měsíc se stává věkem. Stává se tyranem, který vás od ráno do noci a od noci do rána bije bičem do zad. A vy nemůžete dělat vůbec nic, jen to přetrpět a čekat, až nastane nové údobí, které vám rány pomalu zahojí, pohladí vás po duši a pak zase rychle zmizí.
Važte si těch krásných sekund, minut, hodin, dní, týdnů a měsíců dokud trvají. Čas je totiž relativní a v ten nejnevhodnější okamžik je to prevít, který vám uteče jako sprinter na maratonu a vy ho už nemáte šanci dohnat. Vychutnávejte si chvilky s vašimi blízkými ať už přáteli, rodinou nebo láskami. Nikdy nevíte, kdy někoho z nich můžete ztratit...

Konec ošklivého víkendu

22. července 2012 v 19:39 | Geheimnis |  Pocity
Ach jo..

Určitě to znáte. Něco si malujete krásnými barvami a pak - najednou jako by to někdo rozlil špinavou vodou a všechno se tím zkazilo.
Tak takhle nějak proběhl můj víkend.. Já si tak nerada stěžuju :-( A nerada líčím áš vztah negativně, ale nějak mi nezbyl nikdo, s kým bych si mohla popovídat..
Je mi jasné, že si to většinou nikdo nepřečte, i když bych byla moc vděčná každému, kdo by na chvíli se mnou sdílel tohle moje malé trápení... A proto když už to třeba přečtete, budu moc ráda za komentáře...

Nákupní horečka

18. července 2012 v 20:24 | Geheimnis |  Moje fotky
Já to nechápu.

Jeden by řekl, že když někdo dělá už třetí den po sobě dvanáctihodinovou šichtu, tak bude rád, až dorazí domů. Ale já ne. Já si vesele jezdím do Tesca a utrácím penízky :D.
A zjistila jsem zajímavou věc - miluju slevy :D. Včera jsem si ve slevě koupila "tílko" za 80 Kč!!! V Tescu! :D týž den jsem tam zahlédla i hezké růžové tříčvrťáky (módní znalci to asi nazývají capri kalhoty :D) a i tmavě modré. Také ve slevě. Vyzkoušela jsem, ale rozhodla jsem se, že si je nekoupím.
Dnes v práci jsem o tom ale měla čas přemýšlet a tak jsem se rozhodla, že si je koupím oboje :D A taky že jo :D.

Milý deníčku,... (16.7.2012)

16. července 2012 v 20:16 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,
tak dnes mi začíná dlouhý týden. Mám ode dneška až do soboty brigádu na vrátnici, dělám dvanáctky. Ačkoli je to dlouhé, unavená zatím nejsem :-) Jen to ranní vstávání.
Proto se omlouvám, že moc nenavštěvuji blogy a nekomentuji - není čas ani moc nálada :-). Ale příští týden mám daleko volnější, takže snad se rozepíšu :-). Ale hlavně musím stihnout plno věcí.
Za prvé si musím vyřešit dopravu na srpnovou brigádu, pak se musím objednat a zajít k zubaři, u kterého jsem měla být dnes, ale z pracovních důvodů jsem to musela zrušit :D, dále musím zajet na VOŠku, kam mám odevzdat vyplněnou přihlášku, maturitní vysvědčení a uhradit poplatek - což znamená co? Že stále jsem studentkou!!! :D Jupííí :D Můj drahý ani moje máma z toho nejsou nadšení, nevím proč. Prý chtěli mít vysokoškolačku. Ale sakra, co je špatnýho na vyšší odborný? Navíc na oboru, který bych klidně ráda dělala? Pracovat v bance nebo pojišťovně mě vždy lákalo a nebránila bych se tomu. Důležitý je, že pokračuju ve studiu, čili nepřijdeme s mámou o důchody, a že budu studovat obor, který mě zajímá. A vysokou zkusím za rok, bože! :D Ne*erte mě! :D
A to je asi tak vše, co musím zařídit. Páni, hrozně to letí, za chvíli je půlka prázdnin pryč. Ale člověku, co sedí doma už od června, to ani nepřijde :D.
V září chceme jet s miláčkem na dovolenou, tentokrát po Česku :-). Už to mám všechno naplánované, jen si vybrat! :D Šumava, Mácháč nebo Lednicko-valtický areál. Do všeho jsem zahrnula sport a kolo, abychom se hýbali a můj drahý se nenudil :-).
A už jsem vám řekla, co si pořídím za "první" výplatu? Půjdu někam do kadeřnictví a nechám si udělat nový sestřih. Už mě ten starý nudí. A navíc - chci se přeci líbit svému muži, ne? ;)

A jak jsem slibovala povídku-román, tak už na něm pracuji :D Jen momentálně nemám čas, ještě nevím název a taky trpím pocity, že mi to nejde, takže strpení, to se srovná :D Snad.
Jejda, jsem se zase rozepsala.. Tak já končím a zase snad brzy pa :-)

"Ty seš chytrá, ty se tam dostaneš!"

15. července 2012 v 11:22 | Geheimnis |  Pocity
Tak tuhle větu začínám proklínat.

Když jsem vycházela základní školu, nevěděla jsem, kam jít dál. Bavilo by mě třeba dělat kadeřnici nebo kosmetičku. "Prosímtě! Ty s tvým mozkem? Ty jdi na školu s maturitou! Ty seš chytrá po tátovi, to by byla zahozená šance, jít s tvou inteligencí na učňák!" tvrdila máma. A tak jsem si podala přihlášku na jedno z nejtěžších gymnázií v našem okrese - na kladenský "kameňák".
Škola sama o sobě vypadala nevinně, vlastně se mi i líbila a při přijímacích scio testech jsem z ní byla unešená. Na první pohled totiž vypadala jako veliký chrám. Veliký žlutý chrám. Interiér byl příjemně staromódní, všude moje milované klasické křídové tabule, velká stará dřevěnná okna,... Zamilovala jsem se na první pohled.
Když jsem obdržela dopis, kde bylo rozhodnutí o mém přijetí, byla jsem šťastná a pyšná sama na sebe. Dostala jsem se tam!
Hned první den v září jsme nešli do školy, ale jeli jsme rovnou na seznamovací kurz. Zdálo se, že jsme bezva parta se skvělými lidmi. Našla jsem si kamarády. Po několika dnech jsme se vrátili a pak začali běžně chodit do školy.
První dny byly super, seznamovali jsme se s profesory a učebnami. Byla jsem pyšná, že když se mě někdo zeptá: "A kam chodíš na školu?" tak mohu odpovědět: "Na kladenský gympl." A taky jsem si připadala jako v americkém seriálu, když jsme každý do dvojic obdrželi skříňky, kde jsme si mohli odkládat své věci a učebnice. Prostě paráda.
Časem jsem ale zjistila, že to tak růžové není. Naprosto jsem nechápala chemii. A fyziku. Dějepisnými znalostmi jsem také příliš neoplývala a jakože jsem vždycky měla matiku ráda, nazvdory naší skvělé třídní (matikářce) jsem ji ze srdce nenáviděla. Ačkoli naše chemikářka nebyla nijak zlá ženská, měla jsem z ní strach. Začala jsem chodit za školu. Vyhýbala jsem se hodinám chemie i laborkám jako čert kříži. A na tom se podepsaly mé výsledky. Jedničku jsem měla jen z němčiny a hudební výchovy. Přestala jsem mít ráda budovu, profesory a většinu spolužáků. Odmítala jsem se učit. A tak přišlo to, čemu už jsem se nemohla vyhnout - propadnutí a s tím buď přestup na jiné gymnázium, nebo odchod na jinou školu. A já byla pevně rozhodnutá, že gymnázium už nikdy.
A tak jsem přešla na hotelovku. Bála jsem se, že jsem úplně hloupá a že nezvládnu ani tento obor. Ale omyl - zde jsem vynikala. Nikdo nevěřil tomu, že jsem nedodělala gympl. Ale já jsem tam trpěla jako pes. A tady mě div na rukou nenosili. Byla jsem šťastná a vzrostlo mi sebevědomí.
Pak jsem ale dostala strach, že ve druháku se to zase propadne na nízkou úroveň a zase budu hloupá. To naštěstí nenastalo. Celou střední školu jsem prochodila s vyznamenáním. I maturitu mám krásnou.
Ale teď se dostávám k současnosti a k věci, která mě hodně mrzí.

Dnes jsem se totiž dozvěděla, zda jsem přijata anebo nepřijata na Pedagogickou fakultu UK. Verdikt zní jasně: letos mi to nevyšlo. Moje první reakce byl šok, pak slzy. Ale pak jsem si vzpomněla na gymnázium. A na základku. Na ZŠ jsem sice nebyla premiant, ale nikdy jsem neměla víc než jednu trojku na vysvědčení. Učit jsem se nemusela, prostě jsem byla "chytrá". Pak ale nastal zlom - gymnázium. Byla jsem jako hlupáček a naprosto vystresovaná. Naskytla se ale šance - hotelová škola. Tam jsem zářila jako superstar. Celé čtyři roky. A když nad tím tak teď přemýšlím, tak si říkám: třeba to tak mělo být. Třeba mám vystudovat VOŠ (Vyšší odbornou školu se zaměřením na finance a účetnictví). Účetnictví mě na hotelovce bavilo a celkem mi to i šlo. Tak proč v tom nepokračovat? Navíc práce v bance nebo pojišťovně mě vždycky lákala. Třeba je tohle můj osud. Teď ale záleží na tom, jestli mě na tu vošku vezmou. Pevně ale věřím, že ano. Vedení školy totiž kdysi vedlo hotelovku a znají mě, čili si myslím, že tam mám šanci.
Samozřejmě to příští rok na tu pedagogickou zkusím znovu. A pokud to nevyjde, pak je to jasné. Nebylo mi to souzeno.

Ani bych nevěřila, že bych se s tím dokázala tak rychle srovnat. V první chvíli jsem se bála, že budu brečet celý týden. Ale já přestala do deseti minut. Asi to tak vážně má být :-)

Milý deníčku,... (10.7.2012)

10. července 2012 v 17:23 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,
jestlže jsem doteď na blog nepsala, protože jsem byla líná, tak nechci vidět, jak to dopadne teď. :D Mám totiž brigádu - v mrazírnách na Kladně. Na vrátnici :D Zatím tam jdu jen zítra na "zkušebnou" a pak v pátek. Zítra dvanáct hodin a v pátek prý jen osm. To je fajn. Víkend volný, to je taky fajn :D Jen škoda, že se moc neuvidím s tím svým broučkem :-(.
Mám z toho ale docela strach. Nejen, že příští týden budu dělat od pondělí do soboty každý den dvanáctky, ale ještě ke všemu mě děsí ta zodpovědnost.. Hlídat, aby kamiony přivezly to co mají, správné zboží, kontrolovat zaměstnance, když si něco přinášejí nebo odnášejí.. No, bude to zajímavé.
Každopádně mě ale s tímto tématem napadla úplně super "povídka"!! :D No, spíš bych z toho chtěla udělat takový román, než jen krátkou povídku, ale uvidíme. :-) Zatím ani nevím název! :D A kdo ví, zítra už to třeba zase zapomenu... :-) Ale snad ne, ráda bych zkusila psát.
Tak snad mi to vyjde :-)

Milý deníčku,... (7.7.2012)

7. července 2012 v 16:40 | Geheimnis |  Milý deníčku,...

Milý deníčku,

neustále přemýšlím, co sem mám psát.. Trošku mě nabudilo napsání poslední "povídky", ráda bych napsala něco dál, ale... Když jsem milovala Tokio Hotel, psala jsem jen a jen o nich - a zpětně vidím, jaké nekvalitní blbosti to byly.. Pak jsem je přestala poslouchat a najednou bum - prázdno. Nějak.. Došla inspirace a já nevěděla, o kom jiném psát. Teď mám přítele. Ale psát vlastní zážitky a zkušenosti mi přijde.. Trapné. Stydím se, protože ačkoli ten, kdo to čte, nemusí vědět, že to jsou opravdové příběhy, já to vědět budu a proto to nejspíš nikdy nenapíšu. A psát smyšlené postavy a vymyšlené příběhy a situace? Napadá mě plno osudů, ale než se k tomu odhodlám, buď to zapomenu děj, nebo na to ztratím náladu.. Je to se mnou prostě beznadějné :-).
A já jsem si vlastně nedávno uvědomila, že nemám nic. Žádného koníčka. Kdysi jsem měla aspoň hudbu a to moje špatné psaní, ale teď.. Teď mám v plánu studovat, založit rodinu a mít spokojeného muže a děti. Ale nějak mi to nepřipadá jako ta pravá náplň života.. Nic mimo to. Můj přítel má spoustu přátel a známých, sportuje a jezdí na kole. Chodí mezi lidi, baví se s každým a nedělá mu problémy se bavit ve společnosti. Já mám pár kamarádek, na sport jsem líná a kolo je jen rekreační. Mezi lidmi - obzvlášť cizími - se cítím nesvá a nevím, o čem si povídat. A tak radši sedím jako trubka a jsem otrávená.. A přitom bych si tak moc přála být jiná..
Ne, jiná ne. Mám ráda svou povahu a nechtěla bych ji měnit, jen trošku.. "Vylepšit". Být trošku zábavnější, odvázanější a společenštější. A sportovnější. Abychom taky měli s mým milovaným něco společného...
Tak jsem si zase trošku ulevila a teď se zase týden "neukážu" :-). Ale třeba ne, možná mě políbí múza a já začnu tvořit.. A budu mít aspoň nějaký koníček.