NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Srpen 2012

Nikdy dřív

31. srpna 2012 v 19:42 | Geheimnis |  Chvilka poezie

Nikdy necítila se tak bezmocná jako právě teď,
přála si mít křídla a jen říct: "Leť!"
Letět přímo za srdcem svým,
za tím srdcem bolavým.
Nikdy necítila se tak opuštěná jako dnes,
přála si vypustit všechen ten bol, smutek, děs!
Potřebovala zahnat ten hrozný strach,
na vlastní oči vidět jejích nočních můr krach!
Nikdy necítila se tak zlomená jako tentokrát,
přála si slyšet, jak moc má ji rád!
Neslyšela však jeho hlas, neuzřela jeho stín,
jak jen může jít klidně spát s pocitem tím,
že s jinou je a s ní usíná,
s pocitem, že ona ho ráda má...

Milý deníčku,... (30.8.2012)

29. srpna 2012 v 16:15 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,

moc se omlouvám, že tě tolik zanedbávám... :(
Za poslední týdny se stalo tolik věcí... A myslím, že převážně dobrých věcí.
Zjistila jsem, že to šílené, hnusné, depresivní a mnou tolik nenáviděné období se netýká jen mě. Prostě je to špatné období, které tak vnímá mnohem víc lidí, než by si člověk dovedl představit.. Asi to není tou pauzou a rozchodem, je to prostě.. Osudem?
Plno lidí kolem mě se rozchází nebo rozvádí. A mě to hrozně mrzí.. Nemám ráda, když se někdo rozchází... Říkám si, že oni k sobě určitě patřili a proč by to mělo skončit...
Nejvíc mě asi mrzí rozchod dvou přátel - mých a mého "přítele" (promiňte, necítím se ve fázi, kdy by se dalo mluvit o definitivním konci a taky se mi prostě nechce psát expřítel..). Znají se už relativně dlouho, jsou to oba moc milí, hodní, mladí a sympatičtí lidé. Koupili si byt, zrekontruovali naprosto fantasticky a pořídili si krásnou fenku staforda (nebo jaká je to rasa :-)). A rozešli se... Co mě děsí nejvíc - z dost podobných důvodů jako my... Snažila jsem se mu to rozmluvit, ale nedal si to... Rozešli se.. A mě to moc mrzí... Jim dvoum bych to hrozně moc přála, aby se k sobě vrátili!!
Už vím, jak to bylo s tou nevěrou... Už nevím,jestli jsem vám to sem psala... Ale vyskytlo se podezření, že mi byl můj přítel nevěrný. A nejen on, ale i přítel mé nejlepší kamarádky, mi potvrdil, že mi nikdy nebyl nevěrný... Bylo na tom drbu trochu pravdy, ale naštěstí se to netýkalo období, kdy jsme spolu byli. Stejně mi to ale připadá nechutné, s tím nic nenadělám..
Bohužel se musím svěřit i s jednou moc smutnou věcí, která se stala... Minulý týden totiž spáchal sebevraždu nejlepší kamarád mého přítele... Dozvěděl se to až v pátak, kdy ho teprve našli v jeho bytě... Byla jsem s ním celý víkend a myslím, že jsme se přitom i trošku zblížili... Jsem ráda, že jsem s ním v tuhle chvíli mohla být já a ne žádná jiná.. Je mi to strašně líto...
Doufám, že tohle hloupé období brzy skončí, protože znepříjemňuje život čím dál tím více lidem...

I still believe..

14. srpna 2012 v 11:14 | Geheimnis |  Videa
Už si o mě asi musíte myslet Bůhvíco, nejspíš, že jsem se úplně zbláznila...
A já vám to nechci vymlouvat, možná máte pravdu... Jenomže já prostě cítím, že ON je ten, se kterým mám a chci strávit zbytek života.. Obzvlášť po událostech posledních pár dnů.. Mám sice hrozný zmatek v tom, co je pravda a co lež, ale tím se teď nechci vůbec zatěžovat. Jsem děsně moc zamilovaná a vím, že to sebou nese veliké riziko. Zklamání, bolest, smutek,... To vše se může stát, ale nemusí. Ujistil mě, že mě miluje, chybím mu, myslí na mě každou chvíli... A já mu to věřím. Je jasné, že si musíme promluvit, až se zase uvidíme. Ale do té doby... Nechte mě snít o tom, že je všechno v pořádku a nechte mě smát se štěstím a láskou... Dokud to půjde, chci se takhle cítit.
Jak se to říká... Je lepší milovat a ztratit, než nemilovat vůbec? Pak radši budu milovat s rizikem, že ho ztratím, než nemilovat ze strachu, že ho ztratím...

Tahle písnička je přesně z mých pocitů... (Český text je pod perexem)


Vnitřní boj

12. srpna 2012 v 16:45 | Geheimnis |  Chvilka poezie
Prázdno vyplnilo celé mé tělo,
duše mi pomalu utíká pryč.
Strašně moc plakat by se mi chtělo,
zevnitř mě sžírá šílený chtíč.
Byla jsem nejdřív tak odvážná!
Dokud nezaslechla jsem ty řeči.
Teď jsem spíše rozvážná,
srdce i mozek jsou však v křeči.
Nekonečná změna nálad,
vnitřní souboj s démony...
Máš či nemáš mě rád?
Jsme to vůbec ještě my?
Dýchat je tak strašně lehké,
oproti tomu žít mi však nejde.
Hodiny, minuty i vteřiny jsou vleklé,
kdo ví, co z toho všeho vzejde...

Když si člověk sáhne na dno...

11. srpna 2012 v 17:06 | Geheimnis |  Pocity
Už jste si někdy sáhli na dno? Fyzických nebo psychických sil?

Já jsem na dně právě teď.. Psychicky..

Sedím u počítače, brečím, píšu článek a do toho debatuju s kámoškama. Absolutně nevím, co se to děje. Nevím, čemu a hlavně KOMU mám věřit. Jestli jsem předtím potřebovala znát váš názor, tak teď ho musíte napsat určitě..

Nevím, jak začít.. Těžko říct, jestli bych v téhle náladě byla, kdybych nic nevěděla. Třeba bych byla v pohodě. Ale to rozhodně nejsem..
Nejen, že on je opět u té holky v Liberci, protože tam jel lézt po skalách. Chci mu věřit, že s ní nic nemá! Ale chtít a opravdu věřit je rozdíl, že..
Žárlím na něho, to je jasné. To, že jsme se rozešli moje city absolutně nezměnilo. Jen si nejsem jistá, jestli se nezměnily ty jeho...
Předevčírem se mi totiž donesla ta nejhorší věc, kterou může holka o svém nejdražším člověku zjistit. Ano, mluvím opravdu o nevěře... Neprokázané. Napsala mi to kamarádka.. Nejsem si stoprocentně jistá, že mi to udělal. Ale ani že neudělal...
Je to už starší záležitost, někdy z období začátku našeho vztahu. Asi dva roky zpět.. Cituji kamarádku: "Řekl mi, že s ním byl někde na nějaké akci a že on mu řekl, že tam má nějakou slečinku. A ta tam má mít sebou kamarádku. Ale ta se mu nelíbila, tak šel s ním a tou slečinkou do trojky. Karel se ho ptal, proč to dělá, když má tebe a on řekl, že ví, že ty bys ho nikdy nepodvedla a že tebe jen tak někdo chtít nebude." Za Karla si dosaďte člověka, od kterého to má ta kamarádka...
Od té doby jsem děsně náladová. Usmívám se a beru to v pohodě a pak najednou zkrat a já brečím a nevím, na čem jsem... Přijde mi to jako ta nejhorší noční můra. Dusím se zevnitř a ne a ne se nadechnout.. Nerozumím tolika věcem, nevím, čemu a komu věřit..
Až se uvidíme, chci se ho narovinu zeptat. Kolikrát mě podvedl. A jak to vidí dál...
Víte ale, co je nejhorší? Že ho miluju tak strašně moc, že si život bez něj nedovedu a ani nechci představit, myslím, že bych dokázala s ním zůstat i přesto, že by se přiznal.. Ovšem, pokud by chtěl, abych s ním zůstala...
Já vím, vždycky jsem tvrdila, že nevěru nikdy neodpustím a jak ji zjistím, bude konec. Ale buď jsem takový slaboch, že se nedovedu rozejít definitivně, nebo jsem šíleně zamilovaná a schopna odpustit a udělat všechno pro toho, koho miluju.. Je to vůbec ještě láska? Skoro už mi to připadá spíš jako posedlost....

Milý deníčku,... (7.8.2012)

7. srpna 2012 v 19:20 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,

jsem hrozně ospalá. Každé ráno teď vstávám v 4:15 a ničí mě to. Dneska jsem měla v práci co dělat, abych neusla :D. Naštěstí kolegyně z linky na tom byly podobně, aspoň nějaká útěcha.
Vůbec mi to dnes neutíkalo. Druhou půlku šichty jsme hráli slovní fotbal, hádej kdo jsem a nakonec jsme si povídali o filmech, aby nám to rychleji uteklo. :D Byla to celkem sranda, ale stejně je ten čas dnes nějaký pomalý.
Je to divný, že jo? Dva dny po rozchodu a já píšu takovýhle články. A ještě jsem nebrečela. Co hůř (nebo líp?) - já se směju a usmívám :D. Je to neuvěřitelné..
Teď si asi myslíte, že z toho mám radost. A že jsem celou dobu všem lhala, když jsem tvrdila, jak moc ho miluju. Ne, nelhala jsem nikomu. Miluju ho :-). A to je důvod mojí radosti. Nechápete? :D Prostě mi to připadá, jako kdybychom ukončili jeden vztah.. A teď spolu začínali na nové vlně. Zdůrazňuji, že je to pouze můj pocit! :D Neříkám, že to tak je nebo že to tak cítí i moje druhá polovička.. Mě to ale připadá, jako bychom se balili. :D Fakt. Možná za to může to nedělní odpoledne a to, co proběhlo, nevím. ale vážně mám ten pocit, jako kdybychom začínali znovu od úplného začátku.. Těžko se to vysvětluje, ale prostě... Jsem šťastná a zároveň napjatá. Nerada bych něco zakřikla nebo - nedej Bože - pokazila. Ale já pořád v srdci tajně doufám, že všechno bude dobré.. :-)

A holky, moc děkuju za vaši podporu, jste zlatíčka :-*

Nový začátek

5. srpna 2012 v 20:20 | Geheimnis |  Pocity
Tak. A je to.

Celé je to překvapivé. Nekonal se happyend, ale ani žádný smutný konec. Je to všechno tak zvláštní..
Viděli jsme se včera. Než jsme se ale viděli, od rána jsem si byla jistá, že to bude špatný den a že konec vztahu je nevyhnutelný.. Obzvlášť po tom, co mi napsal, že už v tom má asi jasno, jsem se připravila na nejhorší. Ale co to kecám?! Člověk na to nemůže být nikdy dost připravený.
Když jsme se ale viděli, bylo to.. Prostě zvláštní. Bála jsem se, že budu brečet jako vždy, ale cítila jsem se klidně. Dokonce i tehdy, když jsem zjistila, že opravdu byl s jinou holkou. "Ale není to tak, jak si myslíš.." dodal po minutovém tichu. Možná to zní jako klišé (br, nesnáším to slovo, ale jak líp to popsat?), ale mě to vážně uklidnilo. Prostě mu věřím, že s ní nic neměl. Jen u ní párkrát přespal na gauči, když byl na výletě po skalách. Jsem naivní? Možná. Jsem zamilovaná? Určitě. Děsná kombinace? Vražedná. Ale já mu to prostě věřím.
"Myslela jsem, že už v tom máš jasno," podotkla jsem s nejistým úsměvem. Podíval se mi do očí a řekl: "To bych tě ale nesměl vidět.."
Mimochodem, včera běžel Buckův triatlon. Nevíme, jak se umístil, ale dostal hrneček, který si ještě nevyzvedl. Na to, že byl úplně k.o. po víkendu stráveném ve skalách, kdy skoro nespal, byl unavený a celkově nesvůj, zaběhl o dvacet minut lepší čas než vloni.
Dnes jsem ho odvezla do Jinců na byt. Vyrazili jsme ve dvě, do Jinců jsme dorazili před šestou. Průměrně tu cestu jedeme tak hodinku. Co nás zdrželo? My sami.
Zastavili jsme v Roztocích u Křivoklátu a šli jsme se projít kolem Berounky. Mluvili jsme a mluvili. Bylo to komické až absurdní. Bavili jsme se o nás i o jiných lidech, o rozchodu i o chuti na sex. To víte, vytáhla jsem své poslední zbraně - top bez podprsenky a krátkou minisukni. Dozvěděla jsem se mnoho věcí.. Pochopila, jak je na tom on a zjistila jsem, že tohle je nejlepší možné řešení. Je to rozumný kompromis. Nejsme spolu, ale ne definitivně. Prostě si dáme do konce prázdnin oraz a v září začneme zjišťovat, jestli nás to k sobě vůbec ještě táhne. "Jestli jo, tak není co řešit. Tak k sobě asi patříme," řekl. A já si přeju, aby to tak bylo.
Na to, že jsme se zrovna pomalu rozcházeli, to mezi námi jiskřilo. Když jsem se svlékla do nových plavek, uznal že mi to moc sluší, že jsem kus ženský a mám strašně hezký prsa. Šli jsme se společně vykoupat. Koupili jsme si točenou zmrzlinu, sedli si k vodě a bavili se, co dál. Žádné slzy, výčitky, nic. Jen trochu strach, že už se k sobě nevrátíme, hlavně teda z mé strany. Ale vím, že i on by nebyl pro. Ale jak řekl, nebudeme to lámat přes koleno, dáme si oddych a uvidíme.
Nechala jsem vyvolat dvakrát naši společnou fotku, koupila jsem rámečky. Jeden mám na svém nočním stolku. Druhý jsem dnes dala jemu, když jsme se loučili.. Na druhé straně fotky je napsáno: Miluju tě.
"Ahoj kamarádko." Ačkoli jsem do té doby byla statečná, v tu chvíli mě píchlo u srdce. Do auta už jsem nasedala se slzami na krajíčku. Ale nerozbrečela jsem se. Myslím si ale, že je to jen otázka času.
Když jsem dojela domů, napsal mi sms. Fotku už prý má vystavenou na svém nočním stolku v pokoji.. To jsem nečekala, udělalo mi to radost.
Teď si jdu rozbalit Studentskou pečeť, kterou jsme spolu koupili. Osladím si život. A půjdu spát, ráno brzo vstávám do práce.
Lelos už asi společnou dovolenou nestihneme.. Škoda, naplánovala jsem ji s láskou a těšila se na ni, ale... Přes rok ji můžu dopilovat a kdoví, třeba na ní pojedeme příští prázdniny..

Sny kontra noční můry

3. srpna 2012 v 11:29 | Geheimnis |  Pocity
Máte sny? A zdají se vám každý den? Já miluju sny.

Sny, ale ne ty, co se mi zdají posledních pár dní..
Jsou to noční můry. A jsou tak zatraceně reálně možné, že ráno po probuzení nevím, co byl sen a co realita.
Nemluvím teď o těch druzích snů, kdy si myslíte, že to není sen ale realita. Kdy je všechno téměř hmatatelné, když se topíte tak se topíte ve skutečnosti, když běžíte běžíte ve skutečnosti.. Nebo když se vám zdá situace, která se odehrála uplynulý den. Ne, to nemyslím.
Myslím vysloveně noční můry. Snové pokračování toho, co se vám děje. Konkrétně v mém případě se mi každý den zdá o mém příteli. O rozchodu, o tom, že má jinou a mě jen tahá za nos, dělá si ze mě srandu nebo mě chce mít jen na sex.. Jenže nejen, že ty sny se zdají být reálné. Nejhorší na tom je, že to klidně může být pravda. Jak já můžu vědět, že si teď neužívá s nějakou jinou? Nebo že mě jen nepřipravuje touhle blbou pauzou na rozchod? Pak se mi divte, že jsem věčně náladová a podezíravá a že mu pořád píšu. Nejen že se bojím o to, aby se mu něco nestalo, když teď pořád někde lítá, ale taky mám strach z těch snů.. Že je to pravda.. Že není tam, kde mi tvrdí že je, ale že je třeba s jinou holkou..
Já vím, tomuhle se říká paranoia.
A tohle všechno jen kvůli té hloupé pauze!! Já si stejně myslím, že je to blbost, protože věřím tomu, že k sobě patříme.. Chci, abychom k sobě patřili! :( On kouká po kamarádech, kteří se mu rozcházejí před očima. Tak proč nekouká po kamarádech, kteří jsou se svými ženami pořád?! Já vím, je jich míň než těch rozešlých, ale.. To přeci neznamená, že my k nim budeme patřit taky..

Milý deníčku,... (1.8.2012)

1. srpna 2012 v 8:56 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,

tak ti píšu první srpnový článek. Jsme v půlce prázdnin jen to fiklo, co?
Natálka.. Moje dětská hvězda, můj idol, pro mě sexsymbol dvacátého i jednadvacátého století. A její písničky.. Mluví mi z duše. Momentálně nejvíc konkrétně tahle.. Přečtěte si někde její překlad ;) Por verte otra vez..
Moc se omlouvám, že nechodím po vašich blogách.. Tedy, oprava.. Já tam chodím, ale nemám nějak sílu číst články, natož psát komentáře a připadám si hrozně, když vidím komentáře pod mými články.. Ale jsem teď v takovém rozpoložení, že bych nejraději četla nějaké články podobné mým.. Nebo ještě horší.. :-) Opravdu se moc omlouvám...
Včera jsme se mohli vidět :-). Ale padlo to... Klasika, člověk se prostě nemá těšit, pak je akorát zklamaný.. Takže nic.
Pořád se mi o nás zdají sny. Ale ten dnešní byla noční můra... A vlastně i celkem reálná, ihned po probuzení jsem měla chuť se mu nabourat do fb a zjistit, jestli to vážně byl jen sen, ale pak jsem si řekla, že bych pak na sebe byla hodně naštvaná a zklamaná sama ze sebe a že je lepší nevědět a... Že mu prostě jen musím věřit..
Už mě ale to věčné přemlouvání samy sebe štve. Každý den každou minutou na něj myslím.. A fakt se musím ovládat, abych mu pořád nepsala nějaké sms.. I když mu píšu tak obden. Déle to nevydržím. Ale pořád jsme se nehli z místa, alespoň on ne.. A já mám strach, kdy se to stane, kdy si konečně najde ten čas na přemýšlení, jestli vůbec.. On má strach z budoucnosti se mnou, já strach z budoucnosti bez něj... Já to chápu, že chce předejít tomu, až budeme mít nějaké závazky a ono nám to nevyjde, ale na druhou stranu.. Jistý si přeci nemůže být nikdy nikdo, ne? A já si taky nejsem jistá na 100% že budeme navždy spolu, ale přeju si to a věřím, že bychom to zvládli, kdybychom se snažili oba... Prostě mám jen strach, že to špatně skončí..
Pět dní jsem čekala, kdy to dostanu a užuž jsem si myslela, že jsem těhotná a říkala jsem si, že to je znamení, že máme být spolu.. I když jsem najednou dostala strach (zase :D), že to třeba nedám.. ALe přála jsem si, aby to byla pravda.. Dnes ráno se tato pravda rozplynula díky tetce z Červené Lhoty a já najednou nevím, co si mám myslet... :( To víte, jsem posedlá těmi "znameními"..
Včera u zubaře to bylo super, bez injekce a nebolelo to. 17.8. ráno jdu na kořenovou nástavbu a pak už je to jen krůček k novému úsměvu... Těším se.
Ode dneška nastupuji na odpolední do té továrny na výrobu součástek do aut. Takže až do pátku nemám šanci se s ním vidět, když domů dorazím v půl jedenácté... Snad o víkend..

Tak jsem si zase vylila srdíčko. Že by se mi nějak extra ulevilo se říct nedá.. Ale aspoň jsem trošku upustila páru..
Jdu něco dělat. Díky za přečtení a snad se brzy vzchopím a pročtu i vaše články, omlouvám se..