NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Září 2012

Milý deníčku,... (20.9.2012)

20. září 2012 v 19:18 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,
vážně nejsem originální, ale něco na mě vlezlo. :D Nějaký neznámý bacil, který mi zbůsobuje rýmu, celkovou unavenost a občasné malé bolení v krku. Čili jsem si dnes dopřála den klidu ve vyhřáté posteli :D. Nikomu to nevadilo, takže jsem spokojená. Zítra ale musím opět nastoupit zpět do školy. Ale mě to nevadí, mám tu školu (zatím) ráda a líbí se mi tam, předměty mě baví a třídu už taky tak nějak beru. A co, že máme čtyři hodiny účetnictví.. :D Já ho mám ráda! :D
A asi mi něco leze i na mozek. Protože před pár dny jsem se tak podívala na spodní stranu svého levého zápěstí a v tu chvíli mě napadlo, proč tam nemám tetování? :D
Víte, já nejsem typ, co tetování odsuzuje. Naopak. Moc se mi líbí, pokud je tedy pěkně provedené a hlavně opodstatnělé, spíš odsuzuju ty, kteří si nechají něco vytetovat jen proto, aby byli zajímaví. Fór je v tom, že já mám své tělo strašně ráda :D. Ačkoli se to tak občas nezdá, nedám na sebe dopustit! :D A nemám ráda změny. A bolestem, kterým se mohou vyhnout, se vyhýbám :D. Čili mě samotnou moje smýšlení překvapilo. A kupodivu mě dodnes neopustilo.
Hned mě taky napadlo, co bych si nechala vytetovat. Naše iniciály. M + E. Samozřejmě nějak pěkně upravené. Po pár dnech jsem si k tomu přimyslela i nějakou květinu. To proto, že se to panu M. líbí, takové to flora tetování, nebo jak se tomu říká. Mě už zase tak moc ne, alespoň ne na mě, ale jedna malá kytička by byla fajn. Protože srdíčko nechci, to je trošku moc.. "Klišé" :D. A hlavně ta květina musí obsahovat zelenou barvu. Hodně moc zelené! A proč? Ze dvou důvodů. Zelená je totiž barva naděje a hlavně - se zelenou (hlavně alkoholovou zelenou) mám spojeného právě toho nejlepšího kamaráda mého přítele, který bohužel ukončil nedávno svůj život, jak jsem vám, myslím, někde psala... A protože to byl velmi, velmi blízký přítel mého M., proto je i pro mě blízkou osobou.
A nakonec musím zdůvodnit, proč mě to napadlo právě na tu ruku. Je to jednoduché :D. Protože levá ruka je "srdeční" - nevím, jestli mě správně chápete, ale chci tím říct, že srdce je na levé straně a já nás dva chci mít co nejblíž mému srdci. Ptáte se, proč si to nenechám vytetovat přímo na "srdce"? :D Protože to už se mi nelíbí... :-) A na tom zápěstí to nemusí být tolik vidět, obzvlášť když to nechci nijak přehnaně velké. A do budoucna s tím mám další velké plány - pokud budeme mít děti, přidala bych k tomu i iniciály jejich. Ať je mám pohromadě :-).
Samozřejmě, že tento zákrok nepodstoupím hned zítra. Náš vztah-nevztah je stále na úrovni něčeho, co se nedá vysvětlit. Myslím, že ani jeden z nás neví, jak to nazvat.. :-) Takže bych toto své rozhodnutí zrealizovala až tehdy, až budeme konečně opět spolu (tedy jestli vůbec..), aby to mělo smysl. Osobně ale doufám, že to všechno tak nějak vyjde... :-)

"Makurama" :D

15. září 2012 v 18:26 | Geheimnis |  Různé fotky
Zdavím :D
Delší dobu jsem se neozvala, pardon. Ale nějak není čas.. Začala škola a já jsem především začala sportovat. Především běhat a jezdit na kole. :D A právě o tom bych se vám chtěla zmínit.
Dnes jsem si totiž konečně koupila nové kolo. Jak jsem krásně napsala na fb - můj první movitý majetek za vlastní zdroje financování. :D Už mi ta VOŠka leze na mozek, koukám :D.
Vybírali jsme to dnes s milovaným mužem. (Pořád spolu nechodíme, ale je to mnou milovanou muž :D). Projeli jsme asi šest obchodů na Kladně. Užuž jsem si koupila matně černé GT za 9.399,-, ale svůj nynější stroj jsem nalezla v Intersportu. Stál 8.999,- a dle slov nejen mého drahého muže, ale také obou prodavačů, je to hodně muziky za málo peněz. Já tomu samozřejmě moc nerozumím :D Ale jsem spokojená, dnes jsme ho projeli :-) Prvních třináct kilometrů na novém sedle! :D A má to i zvonek :D a funkční! :D Jen si budu muset zvyknout na absenci blatníků.... :D
Tak to je on! :D Jmenuje se Nakamura, ale... Já to zkomolila na Makurama :D

Milý deníčku,... (6.9.2012)

6. září 2012 v 17:52 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,

tak první školní týden je téměř za námi. Musím se přiznat, že mám smíšené pocity..
Škola jako taková se mi líbí. Ani rozvrh není tak zlý. Předměty jsou zajímavé a v pohodě, dokonce se začínám vzdávat své představě o učitelce na prvním stupni... Začíná mě totiž čím dál tím víc lákat práce za přepážkou, případně kdekoli jinde v bance nebo pojišťovně.
Navíc se letos neučím klasicky němčinu a angličtinu, ale němčinu a španělštinu. Miluju španělský jazyk! Už jen proto, že jím mluví moje milovaná Natálka Oreiro! :-) Ale hlavně je to hrozně hezký jazyk. Vždycky jsem se ho chtěla naučit a tak jsem vážně moc vděčná za to, že se ho teď můžu naučit. Nevím, na jaké úrovni budu, ale aspoň základy mi postačí.
Horší už je to s třídním kolektivem... Neustále mám tendence ho srovnávat s tím předchozím, tedy ze střední. A srovnávat tam ani není co... Ten na hotelovce byl prostě nejlepší, nemůžu si pomoct. Chybí mi ti lidi, jejich hlášky, ten pocit, že mezi ně patřím... Ačkoli se mnou teď do třídy (i když na jiný obor) chodí celkem čtyři holky z ročníku, tři dokonce z mojí třídy, zatím mě dokonale ignorují. A mě je to jedno, nikdy jsme nebyly velké kamarádky, ačkoli zabučet by mohly, jen mi trošku vadí, že takhle nemůžu začít úplně... S čistým štítem? Přeci jen mě znají a já mám strach se jakkoli v nové třídě projevovat, aby ony nezačaly nějak pomlouvat nebo něco namítat či tak.. Snad chápete, jak to myslím.
A ani zbytek třídy se mi nezdá úplně ok. Když jsem před čtyřmi lety nastoupila na hotelovku, už první den jsem si pamatovala všechna jména a kde kdo seděl. A měla jsem takový dobrý pocit z té třídy. Tady se cítím.. Nejistá, odstrčená, izolovaná. Ale na druhou stranu si říkám... Nepřišla jsem si tam dělat kamarády, ale vzdělat se! :D
Ačkoli se mi škola velmi líbí, naskytuje se mi nový obzor. Pravda, trošku vzdálený... Přemýšlíme totiž s kamarádkou o tom, že si podáme přihlášku na UNOB, čili Univerzitu obrany. Je to vojenská škola. Smích? Přejde :D. Co nás tam táhne? Peníze. Proč? Protože pokud nastoupíme k vojenskému studiu (a složíme přijímací zkoušky a projdeme výcvikovým táborem), budeme ihned zaměstnány a během studia na oboru ekonomika a management (nevím, jak se přesně jmenuje ten obor) budeme pobírat plat, ubytování zdarma atd. Prostě super! Ale má to háček.. UNOB je "až" v Brně. Což je od nás.. No, pár set kilometrů. Je to perfektní škola, super zajištění, práce jistá, bezva. Ale... Trošku mě odrazuje představa, že v pátek pozdě odpoledne dorazíme domů, sobota uteče jako nic a v neděli večer zpátky. A vzhledem k mé situaci, kdy nevím, jak na tom jsem se vztahem, se toho děsím.. Pokud se k sobě totiž vrátíme (což bych si z celého srdce přála), tak se uvidíme pouze v sobotu plus něco málo ze zbytku víkendu a to kdoví ještě jestli vůbec. A já mam strach, že by nám to takhle dlouho nevydrželo... V tomhle případě bych na školu ráda nastoupila pouze v případě, že bych byla "volná". Jinak nevím... Nechci tam jít jen kvůli penězům. Ale zase nechci zklamat kamarádku, se kterou jsem se teď opřely do běhu a kola. Všechno je to tak těžké... :-(

"Au, au," řeklo srdce.

3. září 2012 v 19:37 | Geheimnis |  Pocity
Neřeklo. Spíš to vykřiklo tak hlasitě, že jste to museli všichni slyšet!
Ano, opět si jdu stěžovat, protože je toho na mě fakt moc a já se potřebuju vypsat.. Vypovídat se sice mám komu, ale je mi tak strašně trapný o tom pořád s někým mluvit, vím, že všichni mají svých starostí dost. A tak to píšu sem, protože vy to číst nemusíte. A já si ulevím a budeme všichni ok.
Všechno je tak strašně divné... Všechny ty vztahy.. A já tak strašně žárlím!!!! Ale oproti tomu se cítím, že nemám právo.. Že nesmím! Ale nejde to.. Já tu holku doopravdy nesnáším, nenávidím, nemůžu jí přijít na jméno!!! Nejhorší ale je, že já si vedle ní připadám jako totální nula.. Podle mě není moc hezká a má menší prsa než já, což je jediné plus, které oproti ní asi mám... A tolik jí závidím!!!! To, že byla tolik času s mým... přítelem.. Nesnáším ji, nesnáším!!!!!!!
O víkendu jsme se viděli. Ne s ní, samozřejmě!! Ale s ním.. S ním, kterého tolik miluju, až mě to nejspíš brzy dožene k šílenství... V sobotu jsme vyrazili na Říp a v neděli jsme jeli do Prahy, odkud mi odjel do Moravské Třebové do školy... Během sobotního odpoledne jsme spolu mluvili... O ní. Musela jsem to prostě vědět, všechno!! I za cenu toho, co všechno se mezi nimi mohlo stát a mě by to mohlo urvat srdce, prostě jsem musela vědět vše!! Nespali spolu, občas ji objal a dal ji pusu, ale nelíbali se. No, i tohle málo mě vytáčí.... Jo a důležitá věc - když mu ta...... ******* řekla, že když si ji vezme, tak zůstane v Čechách (má totiž brzy odjet na rok do Mexika.. Už aby tam byla!!!!!!!!!!). Naštěstí řekl, že ne.... I když mě chvíli lakoval, že svatbu mají 28. října, že klidně můžu přijít... Věděla jsem, že by to byla blbost, aby JÍ řekl ano, ale stejně jsem byla na pochybách... Nejvíc by mě ale štvalo a mrzelo to, že mě by si vzít nechtěl (leda až tak pět let po porodu prvního syna, jak mi řekl) a nějakou fuchtli z Liberce jo a to po de facto párdenní známosti!!!!
Mrcha.... Ne, nejspíš není zlá ani vypočítává ani nic jiného, ale... Copak můžete mluvit o někom, kdo se vám snaží zničit i to málo ze vztahu, co zbylo, hezky?!?!??!
Nepřeju jí nic zlého, to ne.. Naopak!! Přeju jí krásného, bohatého ženicha, třeba Mexičana!! Ale sakra... Ať mi nechá mého prince na bílém koni... Já vím, že patříme k sobě..... :-(
Před chvílí zveřejnil jejich fotky na fb. Už jsem je viděla v sobotu dopoledne... Ale.. Stejně mi z toho není dobře, vůbec... Proto jsem musela napsat na blog....


Ufff... Tak teď asi vypadám jako hoodně velkej blázen a magor, že? Ale to jsou jen moje emoce... Potřebuju to nějak vybít... Dostat to ze sebe... Všechnu tu nenávist, žárlivost.... Možná proto jsem teď začala běhat, jezdit na kole a cvičit. Abych to ze sebe aspoň částečně vypotila....

"Tak to už jsi ale velká holka!"

3. září 2012 v 18:05 | Geheimnis |  Téma týdne
Tuhle větu každá z nás slyšela minimálně jednou za život od minimálně jednoho člověka. Kluci to slyšeli také, jen v přetransformované verzi "Tak to už jsi velký kluk!", kdyby byl někdo cimrplik.
Když uděláte první e-é do nočníku, později do toalety, když uděláte první krůček, když řeknete první "slovo", když jdete do první třídy, když holka dostane první měsíčky, když se dostanete na střední školu.
Někdo si připadá šííleně dospělý, když mu je deset let a v hubě má žváro. Fakt eňo ňuňo, co si budeme povídat. Někdo si třeba připadá dospěle, když se opije jako dobytek (věk raději ani nebudu psát) a pak se - s prominutím - zblije. To je klasa. Obzvlášť, když to pak vykládá kamarádům a za každým slovem vysloví vole, krávo, pičo apod.
Kdy ale přichází ta pravá dospělost? A přichází vůbec? Co to vlastně je? Není to jen pojem? Podívejme se na některé "dospěláky", jak se chovají dětinsky..
Když jsme mladí, nerozvážní a v pubertě, snažíme se urychlit čas a být hrozně dospělý protože to je hrozně IN. Ale co je na tom? Podle mě je dospělost synonymem pro zodpovědnost, práceschopnost, smysl pro život a praktičnost. Teprve až se sami postavíme na vlastní nohy (pronajmeme si vlastní byt, který budeme platit z vlastnoručně vydělaných peněz, sami se živit, sami si nakupovat a sami si vystačíme s penězi - a tím vším opravdu myslím vystačit, ne si pronajmout byt a po prvním měsíci ho už neplatit, protože veškerou první výplatu prochlastám a prokouřím a utratím za blbosti, které vůbec nepotřebuju a pak si půjčovat od rodičů nebo hlř od bank), tak zjistíme, jaký je život dospělých. A až v něm budeme, tuze rádi bychom se vrátili do pohodového období, kdy nás šatili rodiče, maminka navařila obídek i večeři, ustlala a uklidila nám v pokoji.
Zodpovědnost je ale moc dobrá vlastnost a je dobré si ji natrénovat co nejdřív. S ničím se to však nemá přehánět. Proto si myslím, že v každém z nás by měl být dospělý člověk, který se však dokáže kdykoli vrátit duševně o pár let dřív. Jen tak se člověk může odpoutat od všedních starostí a oddávat se bezstarostnému životu. V každém z nás by mělo pořád žít to dítě, které tropí hlouposti a s ničím si neláme hlavu, jinak bychom se asi zcvokli.

EDIT 18:07 - Moc se omlouvám, že při prvním zveřejnění nešel článek vůbec nalézt :-( Nevím, kde se stala chyba, nicméně článek je už snad plně funkční a čitelný. A snad i čtivý. :-)

Krok do neznáma

2. září 2012 v 17:37 | Geheimnis |  Téma týdne
Přesně takový krok do neznáma čeká zítra mnoho z nás.
Ti nejmenší, co opouští domov a jdou do školky, ti větší, co opouští milovanou školku pro první třídu, ti velcí, co s první občankou vchází vstříc středním školám a v neposlední řadě ti, jež se považují za téměř dospělé a vstupují do světa vysokých a vyšších škol anebo pracovišť, či hůř - pracovních úřadů. Také nemohu opomenout ty, kteří přestupují na novou školu z mnoha různých důvodů.
Pro každého z nás je to změna. Ať už velká nebo nepatrná. Nikdo z nás neví, co ho čeká v novém prostředí. Je to však nevyhnutelné, jednou to přijde. Ať se někomu zdá, že to uteklo jako voda, nebo to někomu neuteklo vůbec. Zítra je den D.
Jedeme dál. Vstříc novým zkušenostem, znalostem, ale také lidem. Doufám, že vstup do nového školního (anebo pracovního) roku dopadne co možná nejlíp. Držím palce.