NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Říjen 2012

Ve znamení tří

8. října 2012 v 15:54 | Geheimnis |  Pocity
Když jsem přemýšlela o nadpisu článku, tak mi došlo, že obsah článku bude vlastně o trojkách.. Proto ve znamení tří. Zní to pěkně, ne? :-)
A proč je to ve znamení tří? Jednoduchá odpověď. Právě dnes, 8.10., slaví můj přítel třicet let, čili třetí dekádu. De facto je to "třetí krok do neznáma".. :-) Pro něj je to velice citlivé číslo, na jednu stranu si jako třicátník připadá děsně starý a méně výkonný. Ale na druhou stranu se sám sebe snaží neustále přesvědčovat, že má pořád na dost věcí energii. A já se mu to samozřejmě snažím tkaé dokázat a psychicky ho podpořit :-).
Druhým důvodem je to, že 10.10. bychom oslavili třetí výročí našeho vztahu... Není to přesné, ani jeden z nás si totiž nepamatujeme den, kdy jsme spolu začali chodit, a tak jsme stanovili toto datum, aby se dobře pamatovalo :D. No, ale jestli je tu k co slavení, to nevím... Náš vztah se totiž oficiálně nepohnul vůbec nikam. Neoficiálně to ale vidím v mnohem hezčím světle... Například tento víkend jsme strávili téměř celý spolu. V pátek jsem ho vyzvedla na vlakovém nádraží, v sobotu ráno jsem ho vzbudila, posnídali jsme a vyrazili jsme na celodenní výlet na kole. Na mě to tedy bylo trošku silné kafe, kopcovitý terén mi dělá všeobecně potíže, děsně se zadýchávám a natož to pak vyjet na kole... Čili jsem se dočkala z jeho strany opory, když jsem se za posledním horším kopcem rozbrečela jako malá holka s tím, že to nezvládnu a že jsem se přecenila (což vůbec nevytěsňuje to, že jsem se cítila ještě hůř, protože jsem dala najevo svou slabotu právě před ním). Ale dojela jsem to, nakonec celkem v pohodě a dostalo se mi uznání jak od něj, tak od zbytku výpravy, čehož si moc vážím. :-)
Když jsem se vrátili domů así v šest hodin, měla jsem hodinku na to se vykoupat a pak jsme se opět sešli, tentokrát před domem jeho rodičů, kde proběhla menší rodinná oslava jeho výše zmiňovaných narozenin. Tam jsme se zdrželi asi do půl desáté a pak jsme se vydali k němu. Nechci popisovat, co všechno se během noci stalo, jen chci naznačit, že (nejen) po tomto víkendu si myslím, že to všechno má cenu. Že nic není ztracené a že mé rozhodnutí, abych se nevzdávala a bojovala dál, bylo správné. Tak snad se mi to zítra nebude zdát jiné... Však to znáte, jeden nahlas řeknete, že se cítíte fajn a druhý den se to všechno zhroutí...
Ale já věřím, že to tak není. Vážně si myslím, že to dřív nebo pozdějí bude zase dobré. Nebo spíš ještě lepší.. :-) A třeba vám tu za pár měsíců opravdu ukážu moje první tetování.. ;-)