NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Květen 2013

Závislá.

12. května 2013 v 17:39 | Geheimnis |  Pocity
Nekouřím.
Nepiju.
Neberu lehké ani tvrdé drogy.

A přesto jsem závislá. Momentálně na třech věcech, jak se zdá.

Nevím, odkud začít. Takže asi od toho, co už zřejmě vy všichni, kteří sem občas zavítáte, tušíte. Jsem závislá na M., tedy na muži, který je asi můj osud. Momentálně. Nikdo neví, co bude zítra, natož za pár let. Ale v tuto chvíli je mým osudem on.
Že jsem na něm závislá jste si ale už nejspíš všimli. Protože kdybych nebyla, dávno bych ho pustila z hlavy, po tom všem, co se mezi námi stalo i nestalo. A možná závislost není správné slovo, nejsem závislá na jeho přítomnosti nebo snad na jeho penězích či jiné výpomoci. Jen ho prostě mám až příliš ráda, možná si to ani nezaslouží. A nedovedu si představit svůj budoucí život bez něho. A s tím se pojí ještě taková menší závislost, která mě právě napadla - jsem až příliš upjatá na budoucnost a trošku opomínám přítomnost, asi bych s tím měla něco dělat...

Druhá moje závislost je sex. Trošku se mi příčí o tom psát veřejně, protože se o svém milostném a intimním životě nerada bavím s jinými lidmi. Sex - ačkoli raději používám název milování - je pro mě velmi osobní téma. Takže nečekejte žádné detailní popisy, to vůbec. Jen u mě nastala jakási změna - když jsme spolu chodili, tak jsem byla dřevo. A nijak zvlášť mě to nelákalo. Zlom nastal až v okamžiku, kdy jsme se rozešli. Nevím, jestli to bylo strachem z toho, že o něj (myslím M., ne sex! :D) přijdu definitivně a právě tímto způsobem jsem si ho chtěla udržet, nebo mě vyděsila myšlenka, že od teĎ budu odkázána jen sama na sebe. Každopádně už to je asi tři čtvrtě roku, co na sex myslím daleko, ale opravdu daleko častěji než kdy dřív a jsem pro při každé příležitosti. Samozřejmě jsem dosud ale spala pouze s M., nikoho jiného - podotýkám zatím - neměla. Protože ve hře je stále F., o kterém jsem psala před měsícem. Nicméně to také vypadalo bledě, protože pár dní po zveřejnění onoho článku jsme si přestali psát a já myslela, že tím je náš "virtuální románek" ukončen. Avšak dnes ráno se mi opět ozval a rovnou s tím, že by se se mnou chtěl dnes setkat. A tím se vlastně dostávám k závislosti číslo tři.

W. Serno: Doktorka z Boloně

3. května 2013 v 17:47 | Geheimnis |  Recenze na knihy
Co se vám vybaví při spojení slov "historický román"?
Když mi asi před třemi týdny volala paní z Knižního klubu s nabídkou, zda bych se nechtěla stát jeho členkou, měla jsem rozporuplné pocity: radost z toho, že budu mít možnost kupovat knihy se slevou, ale obavu z toho, jestli jsem náhodou nenaletěla.
Nicméně, souhlasila jsem a jako podmínku toho, aby mi byla zaslána klubová kartička, jsem si musela objednat i minimálně jednu knížku, samozřejmě se slevou. A jelikož jsem na úvod zmínila, že mám ráda romantické a naivní knížky, ale i historické romány (na mysli jsem v tu chvíli měla především ten o Alžbětě Báthory), byly mi nabídnuty tři tituly. Ani jeden z nich mě, upřímně, nenadchl. První se nabízela Danielle Steelová. Ehm, mám ráda romatické knihy i filmy, ale z nepochopitelného důvodu zrovna Steelovou nebo Pilcherovou nemusím. Čili tu jsem zamítla. Druhý titul si už nevzpomínám. Ale třetí byl právě historický román. Doktorka z Boloně.

Inu, toto dílo asi nebude nic pro odpůrce tlustých bichlí, jelikož Doktorka z Boloně čítá téměř šest set stran textu s celkem malými písmeny! Pokud se však někdy rádi vypravujete do minulosti a milostné vztahy v příběhu vám nejsou cizí, pak směle do toho.
Konkrétně tento příběh se odehrává v druhé polovině šestnáctého století. Hlavní hrdinkou je Carla, která vypráví svůj příběh z pohledu budoucnosti, čili vzpomíná na celý průběh svého života od útlého dětství, kdy sem tam pomáhala své matce coby švadleně se zakázkami, až po její dospělá léta, kdy tvrdohlavě jde za svým cílem stát se uznávanou lékařkou, což v té době je pro ženu naprosto nemyslitelné. A samozřejmě prožívá milostné vzplanutí s krásným mladým doktorem Gasparem. Jejich bouřlivý milostný poměr ale záhy skončí, protože Gaspare je nucen ze strany své zámožné matky se oženit a to za Carlinými zády.
Carla má navíc ještě jistý handicap - od narození totiž její tvář zohizďuje "ohnivé znamení", tedy něco jako mateřské znaménko fialového zbarvení, které zakrývá téměř celou levou stranu obličeje...

Kniha je psána velmi poutavě a možná právě proto, že autor je současný, se dobře čte. Obsahuje některé italské výrazy, latinské názvy a během čtení si možná sami budete místy připadat jako medici, neboť v některých pasážích jsou popsány lékařské postupy či nemoci natolik odborně a přitom srozumitelně. Nicméně se nenechte zmást. Ačkoli je román psán bez dobového jazykového zabarvení, opravdu se ocitnete rázem v Itálii kolem let 1570. Vše je krásně popsáno, ani dlouze, ani stručně.

A ještě malý dodatek - malý obrázek, který jsem k článku připojila pro ilustraci, nemá s knihou pranic společného. Jen jsem na něj čirou náhodou narazila a při pohledu na muže mi blesklo hlavou: to je Gaspare Tagliacozzi! Přesně takto si ho představuji. Tmavé vlasy, krásné tělo i tvář. Avšak je to pouze pro ilustraci, každý si ho může představovat dle svého. Přesto ale doufám, že někoho z vás tento kreslený hezounek přiměje si Doktorku z Boloně někdy přečíst, stojí vážně za to!