NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Červenec 2013

Den 7: Regensburg

30. července 2013 v 20:12 | Geheimnis |  Au-pair deník
Ahoj! :-)
Dnes v trošku lepší náladě :-) Ne, že to, co se týká M., by se nějak ukrutně zlepšilo, to ani nějak ne.
Ale jsem zamilovaná! Do Regensburgu ♥ Naprosto úchvatné město.
Právě dnes, v úterý 30.7.2013 v 10:00 jsem měla jet s hraběnkou do Řezna. Ale asi patnáct minut před domluveným odjezdem mi oznámila, že musím jet sama, protože musí do banky, do servisu, pak něco s Charlym (její syn, ale nevím, o co přesně šlo). No, nějak jsem ani neměla čas přemýšlet nad tím, že tam jedu úplně sama. Do města, ve kterém jsem v životě nebyla. Vlakem, kterým nejezdím skoro vůbec u nás, natož v Německu. Z nádraží, kde se jízdenky kupují v automatu. Uf.
Ale jak vidíte, zvládla jsem to. Dokonce se musím pochválit - zvládla jsem to na jedničku!
V 10:20 mi jel vlak z Regenstaufu přímo do Regensburgu, jízda trvala asi 10 minut. Vlak byl opravdu velmi pohodlný a designově hezký. Jen trošku nacpaný.
Teprve poté, co jsem vystoupila z vlaku na hlavním nádraží, mi to nějak docvaklo. "Proboha, co to tady dělám? Vždyť je to neznámé, cizí město! Nevím, kam mám jít, co tady vlastně chci, nemám chuť.." A málem jsem zůstala sedět na nádraží a čekala na zpáteční spoj. Pak jsem ale hrábla do tašky a vytáhla jednoho ze dvou průvodců s mapkou. A vyrazila hledat východ.
A ihned, jak jsem opustila budovu hlavního nádraží, mi bylo tak nějak podvědomě jasné, že se mi tady bude líbit. Moje první myšlenky ale patřily pohlednicím. Hned vlevo od východu z nádraží je pošta, tak jsem zamířila tam, ale na schodech jsem se zastavila, vrátila se a šla "hlavní třídou" přímo do víru města.
První, co mi bilo do očí, byl McDonald's. Ale na ten jsem neměla ani pomyšlení a tak jsem šla dál. A kolem se pomalu začali vynořovat obchůdky. Nejdřív neznámé, ty, které v ČR nejsou. A později i ty, které znám a mám ráda (např. H&M). Tím víc se mi město líbilo. Navíc jsem konečně po několika dnech hledání natrefila na obchůdek, kde prodávaly - neuvěřitelné - pohledy! A to ne ledajaké, ale s fotkami města! Abyste rozuměli - všude jinde jsem také narazila na pohledy, ale většinou s fotkami lidí nebo zvířat a nějakým vtipným textem. Ale já jsem domů chtěla poslat něco, co je opravdu německé.
Koupila jsem tedy čtyři a razila si cestu dál. A pak jsem to uviděla - nádherný, obrovský, skvostný - dóm svatého Petra. Vyfotila jsem ho asi ze všech možných úhlů a pak vešla dovnitř, oněmělá krásou. Tiše jsem se rozkoukávala a zjišťovala, zda můžu fotit (podle pokynů nejspíš ne, ale asi je nikdo nedodržoval, já jsem si ale dovolila fotit jen jednou). Vytáhla jsem ze stojánku tři průvodce - jeden v ČEŠTINĚ, zbylé v němčině a španělštině (učitelky budou mít radost). Potom jsem vyrazila směrem k řece. K Dunaji.
Mapu jsem mezitím dávno uklidila zpět do kabelky. Prostě jsem bloumala ulicemi a šla jsem přesně tam, kam se mi zrovna chtělo. Vůbec jsem se nebála, že se ztratím, jednoduše jsem šla. Bylo to tak osvobozující..
Když jsem došla k řece, začalo pršet. To mě trošku štvalo, protože jsem si vyžehlila vlasy. Tak jsem si jako blbec nasadila kapucu od mikiny a utíkala se schovat. Po chvíli naštěstí zase přestalo.
Koupila jsem si vynikající zmrzlinu - čokoládovou a tiramisu. Mňam.
Cestou zpět jsem se stavila v obchůdku s italskou módou (hlavně proto, že opět začalo pršet, ale taky proto, že mě jednoduše přitahoval, mají tam krásné kousky oblečení). Vzala jsem si jedny modro-bílé "námořnické" šaty a šílené modré džíny s květinami. Vždycky jsem si je chtěla koupit, ale myslela jsem, že mi nebudou slušet. No, ještě v kabince jsem si to myslela, ale po shlédnutí fotek (ano, také proto jsem si ty věci vyzkoušela - abych se mohla vyfotit a měla kromě památek vyfocenou i sebe :D) si myslím, že si je koupím. Dnes jsem totiž po příjezdu dostala první peníze!! Takže až se příště vrátím do Řezna, prvním zaútočím na tento krám!! :-)
Tak už vám sem jen hodím pár fotek a končím, dnes jsem se trošku rozjela :-)
Grüss Gott!!

Den 6: Scheisse!

29. července 2013 v 20:34 | Geheimnis |  Au-pair deník
Hallo!
Ach jo, nic není bez chybičky. Tedy tady ano, zatím se nic nezměnilo. Lidé přátelští, pejsci hodní a mě se tady stále líbí. Jen počasí se trošku umoudřilo a celý den je zataženo a párkrát skáplo. Ale to není žádná vada vzhledem k předchozímu počasí.
Ale za vše se hold platí. Tady se cítím opravdu perfektně. Bezpečně a jsem v klidu. Připadám si trošku izolovaná od emocí, protože se mi nestýská po domově ani po rodině a nakonec ani moc po M. Ale třeba to teprve přijde...
Každopádně - co je tak "scheissoidního" na dnešním dni? Vlastně je to sled událostí mezi mnou a M. za poslední tři dny. Vlastně, abych byla naprosto přesná, jsou to události mezi mnou, M. a J. - jistá hnusná blondýna (kecám, není zase tak hnusná, ba naopak, a to mě na ní možná nejvíc se*e a jistě chápete, proč je pro mě hnusná). Nechci tady rozebírat podrobnosti, už teď na mě každý naléhá, ať ten prapodivní vztah s ním ukončím, než mě připraví o rozum a ublíží ještě víc, než by se dalo. Ale víte, není to zase tak einfach.. Jednoduché. City jsou prostě zrádné.
Ale momentálně to prostě neřeším. Ano, štve mě to. Mrzí. Bolí. Sere. Ale z nějakého důvodu jsem v klidu. Dokonce ani nebrečím, i když jsem se trošku snažila, aby se mi ulevilo, ale nešlo to. Nechápu to.
Možná je to těmi 200 kilometry a pocitem, že pláčem nic nezměním, když za ním stejně nemůžu a promluvit si o tom osobně. Možná je to tím prostředím. Tou atmosférou, ve které jsem. Možná je to tady kouzelné a působí to na mou duši i srdce jako hojivá mast.
Nevím.
Ale pro mě je teď důležité, že jsem vnitřně smířená, vyrovnaná. Nic mě netíží.
Nevím, co bude za měsíc, za dva, až se vrátím domů. Možná, že to bude pořádná facka. Možná se doma složím. Ale třeba taky ne. Třeba to do té doby vyřeším. Jen si právě teď ještě nejsem úplně jistá, jak bych chtěla, aby to dopadlo... Uvidíme.
Mějte se krásně!

Den 5: Konec nudy

28. července 2013 v 21:29 | Geheimnis |  Au-pair deník
AHoj!
Tak a je tady další, v pořádí pátý den. Uf, první víkend byl opravdu namáhavý. A to tak, že vůbec.
Abyste tomu rozuměli: v sobotu odpoledne hraběnka i hrabě odjeli pryč a to přes noc. Takže mě odpadlo plno povinností, jen jsem chodila s Coco a Mini ven a dávala jim jíst. A tím to haslo. Navíc venku (jako asi všude) neuvěřitelné vedro k padnutí, takže cyklotúry nepřipadaly v úvahu, už jen půlhodinové procházky mi dávaly zabrat. Takže jsem defacto celý víkend strávila u notebooku.
Až doteď.
Dnes v půl šesté jsem jela pro hraběnku na nádraží do Regenstaufu. A tím nuda skončila (prozatím). Na sedmou jsem šla naposledy vyvenčit Coco a Mini a v půl osmé jsme jeli do Marienthalu do ČESKÉ restaurace! :-) Výborně vaří a posezení taky bylo moc příjemné. Zbytek masa jsem si odvezla k večeři na zítra.
Nejlepší na tom ale je, že jsem se konečně rozmluvila. Ne moc, ale přece. Co mi také jiného zbývalo, přece na sebe s hraběnkou nebudeme koukat a mlčet? A tak jsem jí stručně vyprávěla o tom, proč nechci pracovat v hotelu (ačkoli mám Abitur aus Hotelfachschule, z čehož je Frau Gräfin begeistert = nadšená), proč při škole nemůžu pracovat a že moje máma sbírá borůvky, přičemž si dva dny před mým odjezdem při zavařování borůvkové marmelády popálila pravou ruku (je pravák) horkou marmeládou.
Cestou zpátky mi říkala, že až budu mít vív času, což bude za cca dva až tři týdny, můžu jet vlakem nejen do Regensburgu (kam jedeme spolu v úterý), ale dál do Mnichova nebo Norimberku, z čehož jsem prostě maximálně nadšená!!!! Přesně v tom jsem doufala, v to, že když už jedu do Německa, tak ho trošku poznám a nebudu jen sedět na jednom místě!
Ano, já vím, nebudu se předběžně radovat ani těšit. To nosí smůlu, alespoň mě tedy určitě. Takže konec radosti.
Achjo, a tady prší. Nechápejte to špatně, je to super! Konečně se trošku ochladilo. Ale špatné na tom je, že cleý denmi do pokoje pralo slunce a teď je tady k padnutí a já si nemůžu otevřít okno, protože by mi sem napršelo. Čili vše má svá pro a proti, co víc na to říct.
Tak já končím, mějte se fajn!!! :-)

Den 4: Samstag

27. července 2013 v 20:37 | Geheimnis |  Au-pair deník
Ahoj! :-)
No, čtvrtý den za mnou. A byl zatím asi ten nejhorší...
Ne že by to byla nějaká katastrofa. To vůbec. Pokud tedy za katastrofu nepovažujete šílenou nudu a navíc nervy z toho, co zrovna teď dělá člověk, kterýho milujete. Ještě ke všemu, když máte jistou představu a k tomu bujnou (chápejte žárlivou) představivost. To je pak den nádherný jako vyšitý.
Takže od začátku. Proč nuda? Protože celá budova je od asi tří hodin úplně prázdná, jelikož všichni někam odjeli a já jsem tady sama. Pravda, mám tady Coco a Mini, ale ti jsou, myslím, horkem stejně znudení jako já. Takže občasné krátké procházky v tomhle parnu nic moc. Čili jsem celý den na notebooku (= na facebooku) a přemýšlím.
Čímž se dostávám k bodu dvě. K mé fantazii. Jelikož dnes je u nás (nejen v ČR, ale konkrétně asi jeden km od mého domu) triatlon, kterého se zúčastnil M. Na tom by nic nebylo, chodí na něj každý rok (a od té doby, co se známe, mu dělám garde, jen letos mi to nevyšlo, což je další politováníhodná věc), jenomže speciálně letos se ho zúčastnil s jistou ženou, která mi leze krkem (mimochodem jako každá jiná ženská, která se s ním stýká nebo vídá nebo se s ním jinak zná... Jsem hrozná, vím) a se kterou se od jisté doby dost.... spřátelil (příčí se mi psát sblížil). Do toho jeho babička, u které M. bydlí,když je tady a ne někde jinde (např. v práci nebo na nějakém kurzu), je v nemocnici. Respektive byla tam, když jsem odjížděla. A snažím se z M. už druhý den dostat, jestli už je doma nebo ne. Ale nějak se vyhýbá odpovědi nebo co... Zkrátka vůbec nevím, co s ní je. Nejen, že mě ta nejistota trošku vadí, ale taky nemám žádnou oporu. Asi to zní trošku sobecky, ale kdyby babička byla doma, měla bych 100% jistotu, že tu protivnou blondýnu do baráku nepřitáhne.. Ale takhle? Sakra! Můžu se jen užírat nevědomostí a vlastními trýznivými představami...
Čili opravdu se mám super, jen co je pravda.
Na dnešku je jediné zajímavé to, že jsem dopoledne byla v Regenstaufu. Nakoupit. A jsem unešená. Tolik bezlepkových potravin! Úžasné! A myslím, že to i vyjde laciněji než u nás. Ale, sakra, ještě jsem nikde nenatrefila na pohledy!!! A to jich chci tolik poslat!!! Nicméně v úterý jedu s hraběnkou do Regensburgu, to je poněkud větší město a tam snad budu mít štěstí a konečně nějaké pohledy koupím, napíšu a pošlu!!! :-)
Teď si jdu pustit další díly Čarodějek a spát. Snad to nebudou žádné noční můry...
Also gute Nacht! :-)

Den 2 + 3: Rozkoukání a rozmluvení

26. července 2013 v 16:27 | Geheimnis |  Au-pair deník
Ahoj!
Včera jsem nějak úplně vypustila to, že jsem chtěla napsat další článek. Ale jak koukám, stejně ten první ještě nikdo nečetl :-) Takže kein Stress.
Jsem tady dohromady třetí den. Paráda. Jen už mám té němčiny trošku pokrk. Díky Bohu za Skype, přes který jsem zatím každý den volala domů a mluvila s bráchou a mámou. Čeština! Juchů!
Ale jinak si vyloženě nemůžu stěžovat. Připadám si jako v pětihvězdičkovém hotelu - plná penze, přičemž jídlo je opravdu delikátní. Nejen, že je bezlepkové, ale je i zdravé (většinou hodně zeleninové nebo málo kořeněné a když, tak hlavně čerstvými bylinkami) a především dobré! Například včera jsem poprvé v životě jedla kachnu (nebo jestli to byla husa, nejsem si jistá :-)). Super! A dnes ze zbylého masa "Gemischte Salat" z ledového salátu, mrkve, papriky, rajčat a okurky. Mňam! Ale pro jistotu jsem se pak ještě nacpala ve svém "skorokrálovském" pokoji chlebem a pařížským salátem z Alberta :D.
Jen stále čekám, kdy přijde nějaký zlom. Jinak si nedokážu vysvětlit, že by to tady bylo tak fajn. Stále usměvaví lidé, vše rádi vysvětlí, často se ptají, zda rozumím, večeřím s nimi u jednoho stolu, na pokoj si nemůžu stěžovat, vlastní sociální zařízení... Krásní psi :-). A ještě za to dostanu zaplaceno. Samozřejmě, že tady i pracuju - ráno připravit snídani, jít se psy, dát psům jíst, občas vyluxovat, utřít prach, uklidit nádobí do/z myčky atd atd. Ale oproti tomu, jak je tady hezky a milo je to jako nic :-) Proto se nedivte, že čekám, kdy přijde nějaké ALE. Zatím si ale užívám! :-)
Včera jsem podnikla první výlet na kole do nedaleké vesničky Ramspau. U zdejší řeky jsem se trošku smočila a jela zpět, protože je tady šílené horko. Ale brzy pojedu s paní hraběnkou do Regensburgu, tam se moc těším! :-)
ALe ještě k nadpisu: To rozmluvení neberte doslova. Od prvního dne se moje konverzační dovednosti přesunuly z "Ja" a "Nein" na "Ich weiss", "Ich weiss nicht" a "Ich verstehe". :D
Tak já budu končit. Bis bald! :-)

Den 1: Příjezd

24. července 2013 v 20:47 | Geheimnis |  Au-pair deník
Tak a je to. Jsem v Německu. V Bavorsku. Na zámku. Uf.
Asi pět hodin jízdy, přes 200 kilometrů a smíšené pocity. Asi mi to najednou teprve dochází. Že jsem daleko a sama. Všude kolem mě jen němčina. Myslím, že já jsem se svou maturitou z němčiny zatím moc nevytáhla, jelikož mé odpovědi jsou "Ja" nebo "Nein". Super.
Teď už jsem asi takpůl hodiny na svém pokoji. Snažím se přivyknout a vzpamatovat se. Doteď jsem si nějak nedokázala představit, jak moc je to emočně náročné. Jsem tu pár hodin a už teď cítím veškerou svou lásku k těm, které mám ráda a miluji, daleko silněji než doma. Několikanásobně.
Za těch pár hodin jsem nabyla plno dojmů a pocitů, ale jsem teď tak unavená, že se mi o tom nechce psát. Navíc myslím, že další dny budou o mnoho zajímavější...
Tak brzy ahoj!

Bis Bald!

24. července 2013 v 9:20 | Geheimnis |  Pocity
Zdravím! :-)
Tak a je to tady, můj den odjezdu do Německa. Hrozně to uteklo. Najednou je půlka prázdnin za námi a přede mnou dva měsíce absolutně neznamého. Neznámí lidé, neznámá místa, neznámé povinnosti... Asi až teprve dnes mi to dochází. Mám trošku zaječí úmysly. Ale na to už je asi trošku pozdě. I když mi trošku nahání hrůzu, že se všechno tak nějak staví proti mě... Babička od M. v nemocnici, M. na nějakém přežití, kde jim byly zabaveny telefony a vráceny až zítra. Takže pokud se mi něco stane, nemá mi kdo pomoc. Do toho si moje máma opařila celou pravou ruku od marmelády. A pak jsou tady takové nevinné zákeřnosti, které mi připadají, že mi mají napovědět, že to je špatně a nikam nejet. Třeba můj děravý výfuk u auta (od včera naštěstí opravený). Nebo dnešní žehlení vlasů - nikdy moje žehlička tolik "nežhavila" jako dnes a to nebyla ani rozpálená na plno. Hm. Nebo jsem prostě jen paranoik.
Každopádně nic z toho není dost dobrým důvodem proto, abych neodjela. Co bych asi napsala do agentury a hraběnce, že mi hrabe? Že se mi zdá, že kolem sebe mám znamnení, která mě varují? To teda nevim. Takže to risknu a budu spoléhat na svého anděla strážného (tati, prosímtě dávej na mě pozor!). Jestli se mi má něco stát, tak se to stane, prostě osud. I když bych opravdu nerada, aby se mi něco stalo... :D Jistěže mám strach z toho, co mě čeká, jací jsou to lidé ti hrabátka, ale není to dost silné na to, abych to vzdala. V den odjezdu.
No, tak už dost. Dorazím v pořádku. Nejedu po dálnici, takže pojedu v klídku přiměřenou rychlostí. Zamčená, aby mě nikdo nepřepadl :D. Teoreticky by se nemělo nic stát. A já se budu snažit nezklamat a dojed v pořádku. Nechci sedět doma na zadku a pak litovat, že jsem to vzdala. Život je boj.
Tak se tady mějte a já doufám, že až dojedu, tak se opět ozvu!!!! :-)