NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Září 2013

Den 67 + 68: Konec jedné éry

30. září 2013 v 21:28 | Geheimnis |  Au-pair deník
Ahoj a omlouvám se, že jsem se ozvala až teď.
Dřív to ale nešlo. Od pátečního příjezdu jsem v jednom kole a nevím, co dřív. A ono už je najednou pondělí večer. Utíká to jako voda.
Tak popořadě: ještě ve čtvrtek večer jsem měla z nadcházející cesty domů divný pocit, prostě jsem se bála, že nedojedu. Ale podobný pocit jsem měla i při odjezdu do Německa. A vše bylo ok. A jak vidno, cesta zpátky domů také nedopadla tragicky.
Ráno jsem si přispala, asi tak do půl osmé. Přičemž jsem se stejně moc nevyspala, neboť v noci jsem nemohla usnout, jak jsem pořád nad vším přemýšlela a těšila se a ráno jsem zase nemohla dospat. Šla jsem na snídani, kde jsem se už střetla pouze s paní hraběnkou a pejsky. Po snídani jsem si šla všechny věci naskládat před vchodové dveře (a že to byla fuška!) a pak přišlo loučení, opět pouze s paní hraběnkou a Cocem s Mini. Pejsci zřejmě vycítili, že už se s nimi neuvidím (podezřelé jim už muselo být to, že ráno s nimi na procházce byla hraběnka a ne já) a koukali na mě těma svýma hnědoučkýma roztomiloučkýma očičkama. Těžko jsem se s nimi loučila :')
S nacpaným autem a smíšenými pocity jsem tedy vyjela směr domov. Cesta Německem směrem k hranicím utíkala a jelo se bez problémů, vlastně až do Plzně. Tam nastal menší kolaps, jelikož v Plzni já a auto jsme ztracení. Samozřejmě jsem špatně odbočila, sotva jsem do města vjela. To jsou ty debilní kruháky. Naštěstí jsem se celkem rychle zorientovala a pak už jsem si to mazala správným směrem. Tentokrát jsem však nejela na Rakovník (potažmo výpadovka Karlovy Vary), ale směrem na Rokycany a Beroun, protože jsem potřebovala nově nabytý telefon dát opravit v Kladně a touto cestou to bylo nejrychlejší. Při cestě jsem se také stavila v Jincích pro M.
Večerní oslavu jsem zrušila. Jednak jsem si nebyla jistá, kdo všechno by tam byl nebo nebyl a protože jsem byla jaksi bez komunikačních prostředků, bylo lehčí to vzdát a přesunout na jindy. A navíc mi M. nabídl večer při vínu apři vysvětlování, jak to tedy vlastně má. S těmi vztahy. A nakonec to dopadlo tak, že on skončil na čaji, pod peřinou a polomrtvý únavou. Přes víkend měl vysoké horečky a dneska jsme tak dlouho jezdili po doktorech, až si ho nechali v kladenské nemocnici na kapačkách.
Sobotní večer byl o něco lepší, to u nás totiž byla zábava, jak už jsem se zmínila někdy v minulém článku. Zábava sama o sobě byla tragická - drahé vstupné, na sále zima (údajně rozbité topení, jasně) a kapela nic moc. Pár slivoviček to ale lehce zachránilo a když se zapíjeli čistým pomerančovým džusem, tak ani nebyl ranní bolehlav či jiné nepříjemné následky. Vrátili jsme se ve čtyři ráno a já v devět vstávala. Šla jsem zkotrolovat maroda M. a přivítat se s dědou.
Abych nezapomněla, část eur jsem si směnila ve směnárně a hned jsme je šli s Luckou utratit. Obohatila jsem tak svůj šatník o nový svetřík z C&A, dvoje barevné legíny (modré a starorůžové), jedny černé vzorované silonky a černou sukni (to vše z Takka) a navíc pak ještě v Tescu krásnou podprsenku značky F&F v tělové barvě. Jsem ulítlá na spodní prádlo, nemůžu si pomoc.
A dnes je pondělí. Měla jsem jít poprvé do školy. A těšila jsem se - na holky, na učitele i na školu jako takovou. Ale nakonec jsem se tam dostala až krátce před jednou hodinou odpoledne a asi jen na pět minut, na studijní oddělení pro potvrzení o studiu. A to právě proto, že M. v neděli nevypadal vůbec dobře a chystal se v pondělí jet k lékaři, ale já jsem odmítala ho nechat jezdit autem samotného. Naivně jsem si myslela, že to bude maximálně do deseti hotové, vyhodím ho doma a pojedu do školy. Ale celé se to zvrtlo a teď leží na ORL. Chudáček, je mi ho líto, i když si to moc nezaslouží. Ale mám ho prostě ráda, to se nedá nic dělat.
A zítra mě čeká odběr krve na gastroenterologii, odvoz mého kola na garantovanou bezplatnou prohlídku (a snad seštelování), návštěva u kamarádky a předání dárků a nakonec jen dvě hodiny španělštiny (ano, kdybych nebyla blbá a druhý jazyk odřekla, měla bych úterky volné. Ale ne, nejsem blbá. Když už se jednou ta škola platí, tak si z ní chci odnést co nejvíc :-)). A odpoledne návštěva za tím mým milovaným a zlobivým pacientem.
Tak já už končím, snažila jsem se vše sepsat srozumitelně a ne příliš rozvitě, tak snad se mi to podařilo a článek nebude tak dlouhý. Přikládám ještě poslední fotku z Německa a to samu sebe s novou rtěnkou a lakem :-D :-)
Tímto končím svůj aupair deník. Ačkoli ho možná někdy opět obnovím, protože dnes mi psala paní z agentury, zda bych neměla zájem o aupair pobyt ve Skotsku. To jsem ale musela odmítnout, protože tu mám školu a ten pobyt je od října a na rok. Ale snad se podobná nabídka vyskytne i o pár měsíců později na prázdniny! :-)

Den 61 - 66: Navíc

25. září 2013 v 19:05 | Geheimnis |  Au-pair deník
Ahoj :-)
Tak se to zkrátilo až skoro na konec, že? A mě to přijde jako pár dní a ne více než dva měsíce.
Smlouvu mám do 26. září, což je zítra. Ale včera mě Frau Gräfin přemluvila (a moc práce jí to nedalo), abych zůstala až do pátku. Nehledejte za tím nic, prostě jen zapomněla, že ve čtvrtek neví kde jí hlava stojí a neměl by se kdo postarat o Coca a Mini. Bylo mi slíbeno dokonce i pár peněz navíc :D No ne že bych byla nějaká hrabavá, ale každé euro k dobru je milé a pro mě to nic není. Jen doufám, že v pátek večer na své vlastní oslavě nebudu úplně mrtvá. No a s tou oslavou taky nevím, jak to bude. Nic není zařízené. Vzhledem k mé indispozici ohledně sociální sítě, na které jsem také vytvořila událost týkající se právě této oslavy a na které se vše řešilo, vůbec nevím kdo přijde a kam vlastně půjdeme, protože podnik, kde jsme zakotvili během mé rozlučky, se musí předem rezervovat a to jsem také nemohla zařídit, jelikož nemám funkční telefon, že jo. Takže to nechávám osudu a doufám, že se nebudu po barech poflakovat sama! :-) A hlavně ještě nevím, jestli mám pít a přespat případně u kamarádky, nebo svou vlastní oslavu šťastného návratu do vlasti sabotovat nealkoholickým pitím. Na druhou stranu hned v sobotu je u nás ve vsi zábava a tam bych si to mohla do sytosti vynahradit. Takže to asi udělám tak, že pátek budu střízlivá a v sobotu jen trošičku v náladě, žádná divočina. Nemám pak ráda, když je mi špatně anebo hůř. když zvracím. :-) A je to vyřešené :-D
Od včerejška je zde opět hezky, teploty už sice nedonutí člověka svléknout se do plavek, ale minimálně odhodím bundu a rozepnu mikinu. Což je fajn. A tak jsem se také konečně včera dokopala opět sednout na kolo a trošku protáhnout nožky, vždyť už za dva týdnu jezdu závod! S M.! Jsem na to zvědavá. No ale zpět k výletu: jelikož jsem neměla tolik času, kolik by bylo ideální (protože jsem měla odpoledne prošpikované procházkami, krmením a mimojiné také "randem" na emailu s M., přes kterého jsem mohla zaplatit cestovní pojištění na den v zahraničí navíc - vsadím se totiž, že kdybych se na páteční cestu nepojistila, určitě by se mi něco stalo nebo mi někdo něco ukradl a nedostala bych ani korunu. Jistota je jistota.), dojela jsem jen do dva kilometry vzdálené vesničky (ale do pořádného kopce!), kde se údajně měly nacházet pozůstatky hradu. No, nenašla jsem je. A tak jsem se otočila a jela zpět. Ale mám alespoň čtyři fotky. A z toho dvě vám sem šoupnu. Takový poslední výlet, symbolické.
Chtěla jsem jet ještě do Regensburgu, ale není kdy. Dnes jsem měla dost co dělat a navíc ani nevím, co bych tam dělala. Nakupovat už není co, všechny dárky už naštěstí mám a to i pečlivě zabalené a mám z nich všech snad větší radost než jakou z nich budou mít dotyční obdarovaní :-). Dnes jsem ještě dokoupila pár drobností, ze kterých jsem unešená. A k tomu jsem si koupila i pár blbostí pro sebe: třeba pudr, rtěnku a lak na nehty. No, ne že bych se denně malovala a dávala si makeup. Ale o pudru mám dobré mínění a čas od času je fajn. Laků mám sice milion, ale tenhle ve starorůžové barvě se teď bude hodit k mému novému šátku. No a rtěnka.. To byl asi trošku úlet, ale na maškarní jí určitě uplatním! :-D Ale co, každá z těch věcí stála 1,11€ tak proč ne? :-) Hezká vzpomínka na Německo.
A já už končím, už zase tady píšu o blbostech :-) Opravdu moc moc závidím Bludičcce, která umí sepsat jeden článek o celém týdnu, vystihnout v tom vše podstatné a délka je stejná jako u těch mých výlevů. :-)


Výhled z kopce na Kirchberg :-)


Toto je důkaz, že ty pozůstatky hradu tam někde jsou, ale kdoví kde.. :-)
Tak já se loučím! Moc nespoléhám na to, že sem ještě zítra napíšu, takže spíš až v pátek - z domova :-) Ahoj!

Den 57 - 60: Prokletí?

20. září 2013 v 21:38 | Geheimnis |  Au-pair deník
Zdravím!
Říkejte tomu jak chcete: prokletí, woodoo nebo prostě jen obyčejná smůla. Ale to, co se mi tady fut děje, je vážně divný a vytáčející (přinejmenším).
Začalo to asi tím autem. To už jsem vám sem psala - baterie odešla (naštěstí se ji ale velmi milému a laskavému sousedovi povedlo opět nahodit). Pak kolo a to dokonce ve stejný den jako auto - prázdné. Grr. Pak chvíli klid - zřejmě před bouří. A pak asi to nejhorší a zatím nevyřešené - můj mobil. Jednoho večer se rozhodl stávkovat a úspěšně v tom pokračuje. A ačkoli se mi Frau Gräfin pokoušela pomoci tím, že mi věnovala (ano, opravdu věnovala, nepůjčila.. teda, pokud jsem v poblouznění špatně nepřeložila slůvko na konci věty - "geschenkt". Ale myslím, že ne.) svůj starý mobil. Čekala jsem nějakou starší verzi Nokie, ani nevím proč. No a obdržela jsem nádherný dotykový mobil značky Samsung, konkrétně GT-S7070 Glamour. Jen škoda, že já si na dotykové telefony moc nepotrpím, ale je to dárek a kdo vám kdy věnuje takový super telefon jen proto, že se vám ten starý rozbil?? Vážím si toho! No ale každopádně se chybička opět vloudila, že. Telefon samozřejmě bezvadně funguje, problém je ale v tom, že když do něj vložím SIMkartu (a je jednou jestli českou nebo německou), tak to po mě po zapnutí chce heslo k SIMkartě (ne PIN!) a to nikdo neví. Ovšem když mám telefon zaplý bez SIMky, tak běží v pohodě, jen nemůžu měnit nastavení (kde bych krásně vypla ono heslo, ale to nejde, když v telefonu není SIMkarta, prostě začarovaný kruh). Naštěstí to má řešení, leč bohužel proveditelné až v ČR. V servisu na Kladně mi to na počkání za 250 Kč odblokují. Takže hnedka při cestě z Německa domů se tam stavím a hotovo. No ale snad to půjde. Jestli ne, tak už se půjdu asi oběsit.
No a jelikož jsem tedy "bez telefonu", nebo přesněji řečeno jsem jaksi nedostupná, tak jakékoli sms a volání zjistím až doma. No, zprávy od mámy nebo bráchy nebo snad M. (o kterých pochybuji, že by mi vůbec nějaké přišly) oželím, ale horší je to, že přes sms jsem také vždy potvrzovala odchozí platby z mé internetové banky a pak ze společného účtu s M., odkud už tedy převádím pouze jeho transakce, protože on není úplně technický typ co se týče internetbankingu a já přeci studuji to bankovnictví, no ne? A navíc k tomu jsem strašně hodná a zlatá a tak. A to jsem teď zabrouzdala jinam, než jsem chtěla..
Bankovnictví jde ale také oželet. Neboť já jakožto student si kromě paušálu nic neplatím a ten (bože, 1 600 Kč!!!! :-( ) navíc stihnu v pohodě zaplatit až doma. A platby od M. jsme dnes řešili přes email. Komické, staromódní, zdlouhavé, ale zvládli jsme to.
Co je ale horší, je fakt, že jsem si asi před půl rokem na facebooku nastavila zabezpečení, že pokud se budu na účet přihlašovat na cizím počítači (potažmo na "cizím" prohlížeči), musím to potvrdit - haha - sms kódem. No a jelikož nevím proč, ale stává se to, tak čas od času se mi to přihodí i na mém vlastním notebooku. Ačkoli se přihlašuji pořád ze stejného prohlížeče, tak to po mě ten kód někdy chce taky. A to třeba zrovna teď. Aha. Takže jsem teď už i druhý den bez facebooku. Nutno dodat, že když jsem to včera ráno zjistila, rozbrečela jsem se a byla jsem si jistá, že na mě opravdu někdo seslal kletbu. Den předtím jsem si totiž psala s M. a on vyjádřil své obavy o mou osobu až se budu vracet domů. A že když nemůžu psát a volat, tak že on bude ten den celou dobu na fb a že ho přes fb mám případně kontaktovat (mám mobilní internet, takže není problém ho píchnout do NB a přihlásit se). A pár hodin na to tohle! No nerozbrečeli byste se?
A takových menších i větších problémků se mi tady stává i víc. Například co se týče Primy: zrenovovala PrimaPlay a od té doby si nemůžu pustit už ani ty milované Přešlapy, protože tam ta videa vůbec nejsou.. Achjo. Ale nejhorší je, že už nemůžu sledovat ani VyVolené! Protože přímý přenos odstřihli, že prý jenom pro ČR. Takže Duel s Niky mi uteče! Doufám, že se vrátí... Nemohla jsem jí ani poslat hlasy, achjo... No, takže už zase sleduju jen Čarodějky, které mám v počítači. Jenomže ty už mě tolik nebaví, když jsem je nedávno dokoukala.. Ale lepší něco než nic a díky bohu za to! :-)
Ale naštěstí to tady letí rychle a já vím, že už ani ne za týden jsem doma a tam se vše vyřeší. Pokud tedy bezpečně dojedu. Ale věřím, že ano.
A ode dneška až do neděle jsem tu zase sama, jen já a pejsci. Mejdlooooo!! :-D Ne ba ne, na to já moc nejsem a ani bych si to tady nedovolila, ale tak nějak drze si tady soukromničím. Hned jsem si uvařila buřtgulášek (a ten teda je, povedl se! Jen mi trošku ujela ruka s pepřem.. :-) Pikatní no :-)) a odpoledne jsem si upekla měsíční krajinu, jestli ten moučník někdo znáte. A pokud ne, tak jednoduše: piškot (pečené těsto, ne Opavia! :D), pudink a zakysaná smetana. A to se taky povedlo, mňam! :-)
K večeři vybraná šunka (kterou musím zítra dokoupit, hups O:-)), která je sice dobrá, ale stejně mi víc chutnají ty české. Ráno můžu vstávat až v osm, protože musím jen se psy a nemusím připravovat žádnou snídani. Prostřu si opět královsky u velkého stolu a hezky si to vyparádím, poslední možnost kdy si to opravdu vychutnat :-) To a samé večeře, tu také prostřu jak pro princeznu. A když bude hezky, tak vyrazím někam na výlet. A když ne, taky nevadí. Nastahovala jsem si pár filmů :-)

Fešáci loudili dobrůtky, ale nic nedostali :-) Ne že bych byla lakomá, to ne, ale nejsou na laskominy zvyklí a kdoví, co by jim to udělalo s trávením :-)

Čachtická paní

17. září 2013 v 10:09 | Geheimnis |  Povídky
None, tak já konečně využívám rubriku "Povídky" :D
Strašně dlouho jsem nepsala, ačkoli jsem strašně dlouho chtěla. Nebyl čas, chuť a přesvědčení, že něco takového vůbec umím. No, ne že bych teď byla o svém nesmírném talentu přesvědčená.. Ale touha zkusit své štěstí byla prostě silná.
Dlouho jsem tápala a nevěděla, kterou postavu vybrat. Přečetla jsem opravdu hodně knížek a najednou jsem nebyla schopná si vzpomenout na žádnou ucházející postavu. Nakonec jsem se uchýlila k Heather Hamiltonové z Není přání jako přání, ale nějak... To prostě nešlo. Až dnes ráno mě napadla osobnost, o které jsem se nakonec rozhodla povídku napsat a zveřejnit a přihlásit do soutěže. Snad nebudu litovat... :-)

Kniha: Čachtická paní
Autor: Jožo Nižnánský


Ve škole jsme dostali za úkol na hodinu Jazykového praktika říct spolužákům něco o své oblíbené literární postavě, zda bychom se s ní chtěli setkat a co by bylo předmětem našeho hovoru.

Den 51 - 56: Povídka

16. září 2013 v 22:09 | Geheimnis |  Au-pair deník
Tak po delší době opět zdravím :-)
Chtěla jsem napsat už včera, ale nějak jsem to úplně vypustila...
Už asi tři nebo čtyři dny si lámu s hlavu s tím, na kterou postavu a knížku mám napsat povídku do soutěže zde na blogu, možná jste ji už také zaregistrovali. Zadání je "Setkání s liternání postavou" nebo tak nějak a rozsah "povídky" je 1800 znaků, což je sotva půlka stránky ve wordu.. A to je prostě vražedný! Jestli chci napsat něco kvalitního, tak to do tohohle prostě nemůžu vtěstnat.. Takže mám rozpracovaný asi tři nebo čtyři věci na jednu a samou knížku a postavu - Není přání jako přání a Heather Hamilton. Jenomže prostě mi to připadá všechno špatné. Měla jsem v hlavě super nápad, jak to napsat, ale na to mi prostě tahle vražedná hranice nestačí. A hrozně ráda bych se té soutěže zúčastnila, ale nějak mi to nejde.. A uzavírka je 27.9. Achjo :-( Tak snad budu mít o víkend čas a klid něco napsat. Třeba mě napadne ještě jiná postava :-)
A už se mi to tady pořádně krátí. Týden a pár dní a jedu domů :-) Uteklo to šíleně.. Snad už se ale nic nepodělá :-)
Jo a v sobotu jsem byla v Regensburgu na kole, protože jsem už neměla ani na vlak. ALe aspoň jsem se pěkně projela. Naštěstí mi vyšlo počasí, nepršelo. Ale jela jsem tam zbytečně, protože baterií v mobilu to nebylo, telefon je prostě k.o., takže moje jediná komunikace s rodinou je už jen přes PC.. :-)
A dneska jsem podnikla krátký výlet do Burglengenfeldu :-) hrozný název :-) ale bylo málo času a špatné počasí a tak celkově, takže na samotný hrad jsem se nedostala, jen jsem prošla část městečka. Ale až si udělám víc času, snad o víkend, tak to tam chci projít znovu a pořádně :-)
Tak já končím. Hodím pár fotek a popřeju pěknou noc/den :-)


Den 48 + 49 +50: Handy

11. září 2013 v 20:28 | Geheimnis |  Au-pair deník
Ahoj! :-)
Tak koukám, že dnes mám další jubileum - padesátý den :-) Jen to fiklo..
A jak mi začal.. Vlastně už včera večer. Šla jsem spát, usínám a v jedenáct večer se mi rozsvítí mobil, zavrní, zhasne a to je vše. To je od té doby jediné, co dělá. Podle mě je to baterka. Proto jsem dnes zajela do Regensburgu a v Medimaxu jsem si objednala novou - za 20€! Pane Bože.. V sobotu si tam pro ni jedu. A protože to byl další neplánovaný výdaj, tak jsem de facto bez peněz a rozhodla jsem se, že když nebude lejt, tak pojedu na kole. Je to cca 14 km tam a pak 14 km zpátky, teoreticky bych to měla ujet jako nic. Tak uvidíme. Ale už se z toho asi picnu, furt mi něco odchází.
Ale opravdu zvláštní je, že večer chvíli před tím než se to stalo, tak jsem přemýšlela. Původně jsem si chtěla koupit nový telefon, až se vrátím domů. Žádný drahý, do dvou tisíc. Ale zrovna včera jsem si ujasnila, že žádný nový nebude. Že ten svůj mám ráda a žádné velké potíže s ním nejsou. Hm a ono se to najednou posr... :D A teď jak v jedenáct v noci opravit telefon, kde sehnat náhradní a jak se ráno vzbudím? No naštěstí jsem to naštelovala na televizi, i když jsem se ráno probudila sama. Ale stejně se to hroutí všechno.. Mám pocit, že jsem snad prokletá.
Pak jsem dnes, když jsem jela z toho Regensburgu, přemýšlela nad tím, že si zpáteční jízdenku nekoupím, jedu jen deset minut a průvodčího jsem tam nikdy nepotkala. Naštěstí jsem si ji ale koupila a ještěže tak, protože na cestě zpátky jel průvodčí.. :D Tak mi to připadá, že na co pomyslím, to se tak nějak vyplní :D Jen škoda, že když si myslím, že jsem těhotná, tak to nevyjde.. Budu na tom muset zapracovat :-P
Víkend mám volný, tak snad bude hezky. Ať se aspoň protáhnu na kole. Ale je to ještě daleko, je teprve středa :-) ale mě to určitě zase poletí jako blázen.. :-)
A neodpustím si sem zkopírovat dnešní seznam, který jsem zveřejnila na svém fb:

Pokud někdy vyjedete někam na delší dobu, přibalte si:

- nabíječku na autobaterii v případě, že cestujete autem. Nevíte, kdy vám auto může kleknout.
- Pumpičku na kolo, případně novou duši a plášť, berete-li sebou kolo.
- Náhradní telefon pro případ, že vám ten současný v jedenáct večer vypoví službu a vy se pak musíte modlit, že vás TV vzbudí (včas).
- Peroxid vodíku - nebo raději rovnou celou lékárničku, protože se najdou tací, kteří o kysličníku jaktěživ neslyšeli a myslí si, že je to prášek na bolest. Co kdyby vás kousnul pes?
- Přibalte si také hodně obezřetnosti, protože stále se vám ještě může posrat notebook nebo fotoaparát.

Zdá se vám toho příliš? Tak to nechte doma a přibalte si jen prut. Ve volných chvílích můžete jít na ryby a doufat, že třeba chytnete zlatou rybku, která tohle všechno vyřeší za vás.

Den 45 + 46 +47: Wellness

8. září 2013 v 22:01 | Geheimnis |  Au-pair deník
Ahoj opět! :-)
Děkuji za vaše komentáře, za každý jsem vždy moc ráda!! :-)
Víkend opět utekl jako voda. V noci ze soboty na neděli až do tří odpoledne jsem zde byla sama - pohodička :-) Ráno jsem si prostřela u velkého stolu zámecku snídani, prostě paráda. A protože tady dnes nebylo moc pěkné počasí, kromě procházek jsem venku nebyla, za to jsem celej den sledovala online Vyvolené a docela mě to štve, nemohla jsem se odtrhnout. :-)
Mimojiné jsem dnes také balila dárečky, které jsem ve čtvrtek nakoupila v Regensburgu :-) A na to, kolik jsem utratila, mi připadalo, že těch dárečků zase tolik není :D ale to už se nedá nic dělat.. :-) Na další dva ale ještě čekám. Pro M. a pro bráchu. Těm jediným jsem to koupila přes net, to byl taky nápad! :-) Z německých stránek :-) Ale věřím, že se jim to bude líbit! :-)
Včera jsem byla opět na výletě. Na vyhlídce. Překvapuju samu sebe, protože mám opravdu strach z výšek, ale přesto je tady pořád vyhledávám. Konkrétně včera jsem byla na Peilsteinu, asi 500 m nad mořem :-) Do článku opět připojuji nějaké fotky.
A proč je dnešním nadpisem wellness? Jelikož jedním z důvodů, proč jsem vlastně jela na "brigádu" sem do Německa, bylo to, že chceme jet s kamarádkou Luckou na wellness pobyt. A dnes jsme jeden koupili! :-) Přesněji řečeno Lucka ho koupila, protože to zaplatila a objednala a vše, protože je v ČR. Já jí to ale samozřejmě zaplatím hned jak se vrátím a to už je brzo :-) Pojedeme do České Lípy, snad 1.11. Mám z toho radost :-) Ale nechci se těšit, aby se něco nepokazilo. :-)
No a teď fotky:


Sešit z Peilsteinu :-) musela jsem tam také zapsat své pocity :-)

Den 43 + 44: Naděje

5. září 2013 v 20:27 | Geheimnis |  Au-pair deník

Ahoj :-)
Máte rádi Terezu Kerndlovou? Já ano a moc, má krásné písničky... :-)
Naděje umírá poslední, no ne? Ale mě zrovna dneska ráno jedna zemřela... Už jsem tady kdysi (ne zase tak dávno) psala o tom, že jsem si myslela, že jsem těhotná. Tentokrát jsem si to myslela znovu... Už je to víc než rok co jsem přestala brát HA a od té doby to mám rozházené - no, spíš hodně opožděné. Ale minulý měsíc jsem to dostala na den přesně. To se mi za celý rok nestalo... No a tento měsíc jsem to stejně jako tenkrát nedostala vůbec... Nechala jsem to pár dní být, ale včera jsem si koupila test a dneska ráno ho udělala. Negativní... Zase. Asi brzo budu mít fóbii z těhotenských testů, protože vždy končí stejně.. A já se vždy tak těším...
Ale teď k jiné naději, která se mi zdá být zatím dost silná. Ačkoli jsem se před asi dvěma nebo třemi týdny "definitivně" rozešla s M., tak po pár dnech jsme si opět zase začali psát. Ne o nás nebo tak, ale prostě občas jsem s něčím potřebovala pomoct já, jindy on. Ale posledních pár dní to je hodně intenzivně zaostřené na nás. Podle mě si ještě není úplně jistý jak to s námi bude, ale dost silně mi dává najevo, že mu chybím a že na mě myslí. A to je prostě skvělý pocit! Jen mám strach, kdy se stane zase něco špatného...
Momentálně si ale nemám na co stěžovat. Už mi zbývá jen přesně 21 dní do odjezdu. A já se těším domů. Ne že by se mi vyloženě stýskalo, to ani ne. Ale prostě se těším do Čech, na české lidi a na známé. I když se mi tady po tom všem bude strašně stýskat... Ale už teď vím, že se sem vrátím.
Když už jsem u toho, že se brzy vracím domů, tak jsem dnes měla konečně volno. A využila jsem každou minutu! Přes poledne až asi do dvou jsem byla v Regensburgu, kde jsem utratila šíleně moc peněz. Jednak jsem nakupovala pro své přátele a rodinu dárečky a jednak jsem utratila něco málo i pro sebe :D. Po návratu zpět jsem sedla na kolo a vyrazila do Regenstaufu na koupaliště - Eckert Beach. Moc krásné to tam mají, jen tam bylo dost prázdno :-) ale to mi nevadilo, aspoň jsem mohla fotit.. :-) Chvilku jsem se povalovala, opalovala, četla si a pak jsem jela zase zpátky. :-) A den je u konce, to ani není možné :-)
Tak ještě pár foteček a jdu odpočívat! :-) Až uklidím ten bordel všude kolem - igelitky, papíry, účtenky a hlavně nakoupené věci.. :D :-)



Den 41 + 42: Tiramisu

3. září 2013 v 21:05 | Geheimnis |  Au-pair deník
Zdravím! :-)
Tak jsem to tiramisu přeci jen udělala! Prvního jsem dostala peníze (no a máme teprve třetího a kolik už jsem toho stihla utratit.. a to mě ještě čeká Regensburg! :-)) a vyrazila na nákup. Koupila jsem samozřejmě hlavně jídlo a mimoto taky mascarpone. A je to :-)
A dnes jsem byla také nakupovat. A v mekáči. Hurááá! Konečně jsem ho objevila! Tak debilně zastrčenej až za městem.. :-) ale je to tam hezké :-) Dnes místo oběda.. No ale hlavně jsem si - zcela neplánovaně! - koupila dvě trička v Takku. No co, ve slevě a v přepočtu jedno za 99 Kč no neberte to :-) Obě v šedé barvě (přijde mi roztomilá :-)), jedno s krátkým rukávem a druhé je tílko. A tílko jsem dnes hned provětrala na kole, jela jsem na dlouho plánovaný výlet do Regenstaufu (ne že bych tam dneska nebyla autem.. :D) na vyhlídkovou věž nebo chcete-li na rozhlednu. No, možná to nevíte, ale já mám závratě a strach z výšek.. Ale tohle je jediný můj strach, se kterým hodlám bojovat :D Narozdíl od arachnofobie - na pavouka v životě nesáhnu holou rukou a dost možná ani kdybych tu ruku měla v ocelové rukavici. A pak mám ještě jeden specifický strach - z těch vysokých stožárů s vysokým napětím. To je něco tak hnusného na pohled a ještě je to nebezpečné... Nevím proč, ale vždy mám strach, že ty dráty povolí, spadnou na mě a já se usmažím zaživa.. Fuj, br, jdeme od toho :-)
Kousíček od rozhledny je krásná restaurace, do které jsem se asi zamilovala. Je z ní nádherný výhled dolů na město a sedět tam na terase s M., při šeru a světle svíček.. Aaaach, to by byla romantika :-)
Ale dost už. Musím si tu trošku poklidit, pustím si další rekapitulaci Vyvolených (Čarodějky jsem včera úspěšně dokoukala) a jdu spát :-) Už jen zítra a ve čtvrtek volno, jupííí :-) Hurá do Regensburgu nakupovat! I když s tím jsem už začala v pondělí, v DM měli ve slevě úžasné voňavky od Essence, tak jsem vzala rovnou tři: jednu pro sebe :D a zbylé dvě pro mé nejlepší kamarádky, kterým chci koupit ještě trička :-) Budeme mít každá podobné :-)

Tak pa!

Den 34 - 40: Vyvolení

1. září 2013 v 10:18 | Geheimnis |  Au-pair deník
Ahoj! :-)
Pardon, že jsem se dlouho neozvala, ale stejně moje články čte minimum lidí, takže to vlastně ani nikomu nevadí :-)
Proběhlý týden opět utekl jako voda. Počasí skáče z oblačna na jasno a opačně. Jeden den celý propršel, jinak to ale celkem šlo.
Včera a předevčírem ale bylo pěkně, teplo. Tak jsem vytáhla kolo a jela jsem se opět projet. No a zase jsem jela všude možně, jen ne tam, kam jsem chtěla. :-) Klasika už prostě.
Předevčírem jsem ale měla takovou menší depresi. Prostě ačkoli bylo opravdu nádherně a každý by hned někam vyrazil na výlet, mě opět přepadly ty sviňské pocity beznaděje a marnosti. A tak jsem to asi po dvou nebo třech ujetých kilometrech otočila a jela zpátky. Byla jsem na sebe naštvaná, ale prostě mi bylo jasné, že ten den nemá smysl se do něčeho nutit. Prostě jsem se hold zabarikádovala v pokoji a sledovala Vyvolené. Možná to bylo i proto, že den předtím jsem také podnikla cyklovýlet. Ten den začal opravdu skvěle - šel internet (který mi další den předtím nešel vůbec celý den, ačkoli mi to žádné problémy s připojením nehlásilo), venku po dlouhé době a chladnu vysvitlo slunce a oteplilo se. Prostě báječné. Měla jsem sto chutí vyrazit na kolo a tak se i stalo. Jenomže od začátku do konce mého výletu byste ode mě neslyšeli nic jiného než: ku*va, sakra, do p*dele už! Jednak mě abnormálně často napadaly mušky a jiná havěť, která mi s oblibou nejraději útočila na oči a jiné části obličeje, často jsem také hlavou projela nějakou pavučinou, každou chvíli se mi to někde smýkalo, navíc bylo po dešti, takže všude bláto a já brzy vypadala jako prase. Do toho jsem vůbec nedojela tam, kam jsem měla naplánováno a vůbec celkově mě ta super nálada přešla.
Proto jsem myslela, že druhý den to bude lepší. A bylo by to asi lepší, kdybych neměla tu depku. No co už.
Ale včera to bylo jiné. Po dlouhé době opět zase moc fajn výlet, který jsem si vážně užila. Moc se mi líbil, skoro stejně jako výlet na Schneitweg.
Dneska je sice taky pěkné počasí, ale je chladněji. A já mám dnes v plánu pečení. Chtěla jsem udělat muffiny, ale 1) tady nejsou už žádné banány a 2) muffiny nedávno pekla hospodyně. Nebo bych si ráda dala krtkův dort, ale tady je stejný problém s banány a navíc není čokoládový puding (a v neděli jsou všechny krámy zavřené a já stejně ještě nemám peníze). Pak jsem se rozhodla pro tiramisu. Ale už nemáme mascarpone a z nějaké německé náhražky pomazánkového másla to dělat nebudu. Takže teď hledám recept na nějaký piškot s pudingem, protože vanilkový puding tady je a na piškotové těsto mám taky vše. Tak uvidíme, jak to dopadne :-)
Jinak doufám, že už brzy dostanu svou "výplatu". Hraběnka se vrací ve středu pozdě v noci a já hned ve čtvrtek mám volno a chci jet do Regensburgu nakupovat dárky pro mé přátele a rodinu, ale to nepůjde bez peněz. Tak snad mi je dá hrabě během týdne nebo hraběnka ve čtvrtek ráno, jinak jsem v pr*eli! :D :-)
Brzy se snad opět ozvu. Teď ještě pár fotek :-)

P.S: Sledujete Vyvolené? Já ano, po internetu. Co si myslíte o Vladkovi a Tomášovi? Já to mám takhle: Vladka mám ráda, i když se trošku změnil. Tomáše nesnáším, ale je fakt, že bez něj a Vladka by se nebylo na co dívat. Zdeňku nesnáším, je to kráva! Nikol je mi sympatická a držím jí palce. Ostatní zatím neřeším. :-) Tak, konečně si o tom můžu s někým pokecat! :D :-)


S bleskem, škoda. Klasicky se mi pak zase vybily baterky.. :D :-)