NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Červenec 2015

Neotvírej oči... Neotvírej oči! Bububu!

31. července 2015 v 14:19 | Geheimnis |  Téma týdne
Moje výmysly samozřejmě nemůžou chybět v tématu týdne, že jo? Ocenění nezískám, ale třeba získám nějaké nové imaginární kámoše. :D

Jsem ráda, že to není téma, na které bych měla nutnou potřebu filozofovat. Takhle vám můžu vyprávět příběh, který se skutečně stal. Tedy, v mé hlavě.

Moje babička z tátovy strany mi umřela, když mi bylo asi šest let. Čili už to bude nějakých osmnáct let, co není mezi námi. Takže historie, kterou chci napsat, se odehrává už v minulém století.

Je večer. Takřka noc. Těkám očima po stropě a hledám alespoň náznak světla. Ale nikde ničehož nic. Přepadá mě panika. Je tady?! Cítím chladný závan kolem chodidla. Pravého chodidla. Zastrčím ho vyděšeně pod peřinu. Je tady.
Otočím se na druhou stranu. To nepomáhá. Pořád je tu! Já to vím!
Co mám dělat?!?!

Zavři oči!

Zavírám oči. Divoce dýchám a třesu se strachy. Nesoustředím se a oči se mi samovolně pootevírají. NE! Vší silou je opět zavřu a tentokrát se vehementně soustředím, abych je nepootevřela ani na milimetr, celá snaha a můj život by tak přišel vniveč!
Neotvírej oči... Neotvírej oči... Neotvírej oči... Nebo zpod postele vyleze babička a píchne ti růžovou injekci!
Neotvírej oči... Neotvírej oči... Neotvírej oči... Neotví... Chrrrrrrr.

Už je to tady! Dospělácko.

31. července 2015 v 13:47 | Geheimnis |  Pocity
Zdravím.

Je mi tak nějak všelijak.
Ve středu jsem byla na pohovoru a byla jsem nejspíš opravdu dobrá, že mě hned vzali. V září nastupuju. Jo a je to práce v Praze. Na té druhé straně Prahy.


Zdá se, že mi vychází to, co jsem si předsevzala. Práce v Praze, hrát s divadlem, bydlet v Praze. No, vlastně to má malý háček - všechno je to v plánu od září. Jak divadlo, tak práce. A bydlení se teprve ukáže, jak moc rychle na to našetřím.
A možná to má háčků víc.



Návrat do minulosti a zpět.

25. července 2015 v 5:46 | Geheimnis |  Pocity

Mám noční. Která mi vlastně už pomalu končí. Dvanáct hodin času. Co všechno se může stát?

Sledujete zápas Vašeho klubu. Očekáváte návrat hráčů. Předáváte důležitou obálkou. A pak zamknete, zhasnete, zakódujete a je klid. Počítač, knížka, křížovky. Furt dokola.

A blog.

Dnes jsem se opět vrtala ve své minulosti. Vrátila jsem se o čtyři roky dříve, kde jsem byla šťastná a zamilovaná. Ta žabička je z jednoho z těch článků. Symbol minulosti...
Četla jsem dál a dál. Až jsem se dostala do roku 2013. Kde se všechno bortilo jak domeček z karet. Dlouhosáhlé články a všechny se motaly jen okolo jednoho jediného tématu.

Pásla ovečky...

25. července 2015 v 1:11 | Geheimnis |  Téma týdne
Pásla ovečky…

Béé.

Jít s davem. Jako první se mi vybavilo slovo ovce - často využíváno ve spojitosti s tím, jak se lidé nechají zmanipulovat. Jenže je to příliš politické téma a tomu já zas až tak moc nerozumím, čili o tom psát nechci :D.
Ale ovce není jen ten, kdo věří tomu, co tvrdí politici. Jsou to i ti, kteří věří všemu, co řeknou v televizi nebo napíšou v bulváru. No a vlastně jsme to i my všichni, co se bojíme vyčlenit a být sví a proto radši "jdeme s davem" a tváříme se, jak jsme normální.









Ou, tak teď to možná vyznělo blbě. Že se vlastně všichni tváříme být normálními a v podstatě jsme jeden psychouš vedle druhého :D. No, tak takhle jsem to taky nemyslela. Obávám se, že mé dnešní vyjadřovací schopnosti jsou dost laxní.
Asi takhle: jsme lidé. A jak známo (potvrzeno dlouholetou praxí :D), lidé jsou různí. Nejen navenek, ale především uvnitř. A to se dá chápat z mnoha různých aspektů. Víra, orientace, inteligence, záliby, psychika. Každý jsme originál, ale už ne každý má odvahu vyjít z davu a ukázat svou originalitu světu. Pravda, někdo svou originálností vyniká víc a někdo míň.
Není třeba se hned hlásit do přiblblých talentových soutěží, abychom na sebe poukázali. Jde spíš o to - mít svůj názor. Na cokoli. Na všechno. Protože "já nevím" umíme říct všichni. Třeba když se vrátím k té politice :D. Přiznávám, že tomu moc nerozumím a to snad není chyba. Ale na druhou stranu se snažím trošku orientovat a vytvářet si na jednotlivé politiky a jednotlivá témata svůj názor. Není to skálydrtící argument a ani bych se nezapojovala do žádné živé debaty, protože bych se velice rychle ztratila :D. Ale je podle mě velmi důležité, že ten názor mám a nejsem jen tou ovcí, co převypravuje informace z médií. A názor můžeme mít na plno jiných věcí - na hudbu, na homosexuály, na televizní seriály apod.

Jít s davem je dobrá věc tehdy, pokud se ztratíš v cizím městě. V životě je ale lepší kráčet na vlastní pěst.


Minigolf a Krakovec

23. července 2015 v 21:27 | Geheimnis |  Moje fotky
Ahoj! :-)

Už jste se báli, že jsem to zase na pár let vzdala, že jo? :D

Ba ne. Nic nevzdávám! :-) Jen jsem neměla moc času. I když.. Kecam. Čas by byl :D Ale když děláte práci, kde máte možnost čučet skoro celou směnu do notebooku a máte rozkoukaný seriál, tak prostě koukáte na ten seriál. A pak občas čtu knížku. Semtam vyluštim křížovku. A mezery vyplňuju hrami na facebooku :D.
Ale to jen o noční nebo o víkend. Přes týden o denní noťas nemám, takže ani nemám šanci napsat. Takže tak :) na vysvětlenou.

A teď ve zkratce: Před týdnem, vlastně přesně před týdnem ve čtvrtek, jsme s mýma holkama z VOŠky, dnes již také Diplomovanými specialistkami :D, vyrazili na výlet. Do Rakovníka na minigolf. V tom největším pařáku! Naštěstí či bohužel, jsme tam byli příliš brzo. A tak jsme si čekání zkrátili výletem na nedalekou zříceninu hradu Krakovec, který je známý nejen tím, že je to poslední útočiště Mistra Jana Husa před odjezdem do osudné Kostnice, ale také jej můžete znát např. z filmu Ať žijí duchové nebo jako sídlo Mrakomora v pohádce Večernice. :)

Tak pod perex hodím dvě koláže z obou výletů z jednoho dne a pak? Pak si zase půjdu pustit moje milované Vyprávěj :D a hrát Candy Crush a Criminal Case. Buďte zdrávi a mějte se rádi! :)

Kapka sem, kapka tam

16. července 2015 v 22:00 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj :-)

Včera jsem byla tak vyšťavená - vpodstatě doslova - že už jsem pak večer neměla sílu něco napsat. To víte, půl litru krve je půl litru krve.
Někomu to nic nedělá, ale já jsem pak dost malátná a při prudších pohybech se mi točí hlava a mám černo před očima. Takže jsem neváhala a hned co jsem přijela domů, tak jsem opět zalezla do postele a spala. A vydržela jsem spát do tří odpoledne :D. Nestyda.


Pak jsem si po strašně dlooouhé době vyžehlila vlasy. A jelo se na véču. Blízký kamarád měl narozeniny, tak jsme mu s L. dopřáli dobré papů a pivko. Po véče jsme se vrátili domů a zašli jsme tu dobrotu ještě spláchnout do hospody.


A dneska dopoledne mě čekala zubařka. Obávala jsem se, že dostanu další žihadlo, ale nebylo zapotřebí, zvládla jsem to bez umrtvení.
Hned potom jsem vyzvedla své dvě spolužačky a jeli jsme do Rakovníka na minigolf. Jenže byl až od tří a my tam byli v jednu. Tak jsme si zajeli na výlet na zříceninu Krakovec :D. To nám vyšlo akorát a na minigolf jsme se vrátili kolem půl čtvrtý.
Obehráli jsme všech 36 jamek. Já se stihla spálit. A vzhledem k včera odevzdanému půl litru krve jsem chvílemi měla co dělat, abych sebou nešlehla o zem, ale ustála jsem to. Pochopila jsem, že na bobku opravdu sedět nemůžu. Protože pak to stoupnutí si je dost o hubu. :D
Ale byl to fajn den, i když jsme si všechny připadali jako mucholapky, jak jsme byli zpocené z námahy a slunce. Zato máme plno fotek, které ale kdoví kdy I. zveřejní. :D

A zítra jdu na tetanovku. A musím se doktorky zeptat, jestli ta tetanovka bude vadit, kdybych jela na odběr krve do nemocnice. Páč jsme se s L. rozhodli, že půjdeme i na tu kostní dřeň - prozatím se alespoň registrovat a pak se uvidí, jestli se někomu bude ta naše dřeň hodit :).

Mějte se krásně!

Aupair vs. divadlo

14. července 2015 v 21:13 | Geheimnis |  Pocity
Zdravím :-)


Dnes mi to v práci teda vůůbec neutíkalo. Navíc jsem odpoledne začínala být trochu mimo, taková ospalá a znuděná - hrozná kombinace.
Co jsem ale dorazila domů, hned se to zlepšilo :D. Zvláštní, že jo.

A zítra opět vstávačka. Jedeme s kamarádkou darovat krev. Už jezdíme více než rok, tohle bude náš, myslím, pátý odběr. Už teď se ale těším, až se vrátím domů a zalehnu - stejně nebudu moct nic moc dělat, protože po odevzdání půl litru krve mi je vždycky mdlo. Ne že by se mi dělalo zle z pohledu na krev, to ne. Ale prostě je to znát, že jsem o něco chudší :).
A dnes jsem také přemýšlela nad tím, že bych se přihlásila do registru dárců kostní dřeně. Mě to neublíží a někomu to může zachránit život, tak proč ne? :)


A taky jsem dnes zahlédla opět nabídku na au-pair. Kousek od Mnichova, na rok, nástup na přelomu srpna a září, 400 eur za měsíc, dva kluci - čtyři a jeden rok. Lákavá nabídka. Užuž jsem vyplnila formulář, když jsem se zarazila... Nojo, ale co divadlo? Co moji amatéři? Co bude, když na rok odjedu? Přijmou mě mezi sebe ještě potom? Neprošvihnu svou životní šanci, když odjedu? Nebo ji prošvihnu, když zůstanu? Au-pair nemůžu být po třicítce, kdežto herečkou ano... Tak co teď?
Dilema.

Milý deníčku,... 13.7.2015

13. července 2015 v 22:13 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,

tahle fráze mi přijde hrozně vtipná :D No nic.

Dnes jsem měla zase jednou denní a ještě ke všemu o všední den. Čili jsem si do práce nemohla vzít notebook a každou minutu aktualizovat blog, jestli mi nepřibyl nějaký návštěvník :( :D.


Zato jsem se ale moc nenudila. Hned ráno jsem totiž zjistila, že budík na mobilu mě pěkně vypekl a místo v 5:25 jsem se - čistě náhodou, s takovou tou podvědomou myšlenkou "neměla bych už vstát?" - vzbudila v 6:41, čili v čase, kdy už většinou bývám někde na Vypichu! Takže sotva jsem otevřela oči, sotva jsem se nadechla, už jsem se slyšela jak řvu: "Do prdele!" A bylo.

Do práce jsem tedy místo v 7 dorazila v 8, přičemž bych bývala dorazila o půl hodinky dřív, jen kdyby nebyl takový provoz.
A asi tak o dvě hodiny později další pecka - v jedné z kanceláří zkolabovala angličtinářka, omdlela a při pádu se bouchla do hlavy. Takže jsme očekávali sanitku... Naštěstí asi kromě boule jiné následky mít nebude, tak aspoň že tak.

Ale hlavně mi tam chybí kluci :-( Jsou teď v Rakousku na soustředění a vrací se ve středu. Jenže to já už službu mít nebudu, takže je stejně uvidím kdoví kdy.. Ale hlavně, když se vrátí všichni v pořádku. Když takhle cestují, mívám o ně strach, o kluky naše ušatý :-)

Tak pro dnešek končím, jdu spát, zítra opět vstávačka do práce, tak ať zase nezaspím! :) :D

Pa!

Šmoulí jiskra naděje...

12. července 2015 v 13:30 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj :)

Zásadní zlomy se dějí skutečně ve zlomku vteřiny.


V podstatě od soboty (té minulé) se utápím v dóst blbé náladě.
Celý rok jsem byla v pohodě. Možná déle než rok, nevím to přesně, nechce se mi to počítat... Ale po tuto dobu jsem se z mysli snažila vymazat JEHO. Toho, o kterém tu od svého blogového návratu pořád žvaním. A vlastně jsem o něm žvanila i celé ty roky předtím.
Jenže někdy v červnu, před noční, jsem zajela s mými dvěma blízkými kamarády do nedaleké hospůdky na pivko. Sedíme, pijeme, kecáme, sluníme se. A najednou by se ve mě krve nedořezal... ON.
Po prvnotním šoku, že ho tak neplánovaně a po tak dlouhé době vidím, jsem se začala obávat, kdy se za rohem objeví ta jeho megera a z čeho jsem měla největší obavy, že sebou budou mít i tu jejich holčičku.

Ale byl tam sám.

Milý deníčku,... 11.7.2015

11. července 2015 v 19:44 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,

:D :D :D.


Po jak dlouhé ti píšu? No, snad lepší nepočítat. Hanba by mě musela fackovat. :D

Mám za sebou dvě noční služby. Každá dvanáct hodin. Fůra času. Třeba na to, abych "prolistovala" tento blog a pročetla si své myšlenkové pochody minulých let. Občas jsem se pozastavila nad tím, jaké jsem tele. Ale někdy jsem sama sobě vyrazila dech :D. V tom lepším slova smyslu. Třeba dvě básničky, co jsem zde našla... Nějak jsem nedokázala uvěřit, že jsem je fakt napsala já.