NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Srpen 2015

Co nového, Gehy?

30. srpna 2015 v 1:51 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj! :)


Co se od mého posledního srdečního výlevu změnilo?

No, tak třeba design. Tento, co zde právě je, je už celkem starý, tento blog už ho jednou nosil. Je jednoduchý a můj. Ano, ta osoba na růžovém léhátku jsem já, tenkrát v Itálii před pěti lety.

Vždycky mě bavilo hrát si ve photofiltru. Ale přiznejme si to rovnou a upřímně - žádná velká grafička ze mě nikdy nebyla, není a nebude. :D Ale pro můj skromný, roztomilý bloček to bohatě stačí. Čili přimhuřte oči a kochejte se raději mým slovem, než designem.

Videem nahoře bych vlastně mohla navázat na svůj poslední článek, kde jsem dělala neskrytou reklamu na kurz herectví. Je to krátký sestřih z našeho (rozuměj: Divadelní spolek No a co?!) prozatím posledního představení komedie Nežárli! v divadle Perštýn. Řekněme, že bych vás ještě tímto chtěla nalákat jak na výše zmíněný kurz, tak i na naše příští představení, které bude pravděpodobně nejdřív v polovině listopadu (chtěli bychom se zúčastnit festivalu amatérských souborů, zatím ale není jisté, jestli budeme přijati a upřímně ani netuším, jestli to bude veřejně přístupné, ale věřím, že ano) a stoprocentně v prosinci nebo v lednu. To už se ale bude s největší pravděpodobností jednat o nově nazkoušenou hru Božská komedie, do které se hodláme pustit nyní od září.

Herecký kurz - doporučuji!

28. srpna 2015 v 23:26 | Geheimnis |  Co mě zaujalo

Je vaším snem stát na prknech, která znamenají svět? Nebo moderovat? Zbavit se trémy? Nebo prostě jen poznat nové lidi se zájmem o umění?

Pak mohu z vlastní zkušenosti doporučit kurz herectví v Ateliéru Starbag! Kurz vede skvělá herečka, režisérka a dabérka Radka Stupková. Její hlas můžete nejnověji slyšet např. v pohádce Popelka (víla kmotřička, vypravěčka) nebo akční komedii s Melissou McCarthy Špion (dabuje hlavní roli).

Já osobně jsem již absolvovala dva kurzy herectví - první na Barrandově, kde jsme se sešli neskutečně skvělá parta lidí a pod palcem nás měla právě Radka. Když kurz v prosinci roku 2014 skončil, nestačilo nám to a Radku jsme si "přivlastnili", tedy přiměli jí, aby si otevřela vlastní ateliér. Od února 2015 jsme se opět začali scházet a pilně trénovali Radčinu úspěšnou komedii Nežárli!, kterou napsala dle synopse Zuzany Kožinové a kterou také úspěšně hrají s "profesionálními" herci.
Výsledkem byla dvě červnová vyprodaná představení v divadlech Café Royal (bývalý Bio Illusion ve Vinohradské ul.) a v divadle Perštýn poblíž Národní třídy. Samotní "profíci" se na nás byli podívat a uznali, že jsme udělali kus práce.

Po prázdninové přestávce se opět dáváme dohromady a máme velké plány s naším Divadelním spolkem No a co?! (jsme i na facebooku, stejně jako Ateliér Starbag!)
Jsme jednoduše skvělá parta lidí, které spojuje jedno: láska k herectví. Chceme to dělat pro naše potěšení a zábavu, protože věřte tomu, že to zábava je! Sice jsme v tom nechali hodně času, energie a taky peněz, ale stojí nám to za to!!

POKUD JSEM ALESPOŇ JEDNOHO ČLOVĚKA NALÁKALA, ABY SE NA KURZ PŘIHLÁSIL TAKÉ, PAK BYL ÚČEL SPLNĚN! :-) VĚŘTE MI, NEBUDETE LITOVAT. RADKA STUPKOVÁ JE NEOBYČEJNÝ ČLOVĚK A PŘEDÁ VÁM MNOHEM VÍC, NEŽ JEN LEKCE HERECTVÍ. NEVÁHEJTE JI KONTAKTOVAT, BEZOHLEDU NA TO, JESTLI STÍHÁTE TERMÍN 14.9.! TĚŠÍME SE NA VÁS!

DIVADELNÍ SPOLEK NO A CO?!

Milý deníčku,... 27.8.2015 // Noční

27. srpna 2015 v 21:50 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Ahoj!! :)

Tyjo, usmívající se smajlík? Dost změna oproti těm depresivně laděným článků z poslední doby.


Nevím, čím to je. Ale dnes jsem nějak v pohodě. No, možná to bude tím, že jsem spala až do půl pátý odpoledne... I když mě ze spaní budilo asi devět telefonátů, které jsem vždy vytípla. Neznámé číslo a já chtěla spát. Nakonec jsem to zvedla a zjistila, že to je kvůli zítřejší vstupní prohlídce.

I když se cítím O.K., tak nevím, jak dlouho tenhle stav vydrží. Totiž, vždy, když nevím kudy kam, mluvím s tátou. No jako ne že bych se na něj obracela jen, když mi je ouvej, to ne! Mluvím s ním, i když jsem třeba... šťastná...
Prosím ho, ať mi ukáže správnou cestu. Říkám mu, že nevím co dělat. Potřebuju pomoct.

Jasně, že mi neodpoví a neřekne udělej to a to a přesně takhle. To přeci nemůže. Anebo může, ale já ho neslyším, nejsem nadpřirozená bytost. Ale připadá mi... Že jeho odpovědí jsou znamení, která mi klade do cesty. Teď je samozřejmě všechny nedokážu vyjmenovat, mám blbou paměť, ale třeba zrovna dneska mi přes cestu na křižovatce přejelo auto s nápisem "Restaurace U Adama". Nebo se mi častěji Adam objevuje v křížovkách, které v práci luštím, abych zahnala nudu a udržela mozek v pochodu. A tak podobně prostě.


Opravdu to jsou TA znamení, která si myslím? Nebo mi jednoduše šibe?
Jak mi může naznačit, abych mu dala ještě šanci, když já prostě nic necítím?! Nic. Fakt nic. Ani pozitivně, ani negativně. Prostě nic. Neutrál.
Asi chci být sama. Teď.

Ale to jsem se od té pohodové nálady nějak odklonila.. :)

Love hurts.

27. srpna 2015 v 1:37 | Geheimnis |  Téma týdne

LÁSKA BOLÍ.

Přemýšlím. Ze všech těch vztahů, pokusů o vztah i nevztahů, je jen pár těch opravdových. Těch, kde o něco šlo. O lásku.


Je možné ztratit schopnost milovat?

23. srpna 2015 v 18:12 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj.


Je to jako pokaždý.
Kdykoli dám najevo, že se na něco těším, že mi něco dělá radost... Zkazí se to.

Ale no tak, co to plácáš?! Ono se to nepokazilo samo. Můžeš za to jedině TY, TY, TY!!!

Ty sama. Huso!!! Blbko!! Krávo!!!!!!


Nevím co mám dělat...

Krok za krokem.

22. srpna 2015 v 12:04 | Geheimnis
Zdá se vám, že se vám může hlava rozskočit? Máte v hlavě milion myšlenek, ale žádnou kloudnou? Nevíte kudy kam? Pak si přečtěte tento návod! Nabízím vám ne jeden, ne dva, ne tři, ale rovnou deset kroků, jak vypnout!

1. Zmáčkněte tlačítko.
Přesný popis, kde tlačítko naleznete, vám bohužel neprozradím, protože varná konvice se co produkt od sebe liší. Jedna to má nahoře, druhá dole, některé třeba zboku? My kupříkladu nemáme žádné tlačítko, bo máme konvici pískací na kamna.
Nemusím doufám upozorňovat, že konvice musí být naplněna vodou.

2. Zalijte.
Kávu, horkou čokoládu, čaj nebo klidně i květináče a zahradu. Prostě zalijte. První tři možnosti můžete osladit a následně řádne zamíchat.

3. Usedněte/ulehnětě.
Záleží na vašem zázemí. Zda máte k dispozici pouze židli či křeslo, anebo pohodlný gauč nebo rovnou postel. Třeba já mám takovou postel, že se musím hodně přemlouvat a prosit, abych z ní občas taky vylezla!

4. Přikryjte se.
Jelikož jste právě usedli či ulehli, není vaše tělo v žádné činnosti, čili je velice pravděpodobné, že vám dřív nebo později bude chladno. Proto tomu preventivně předejděte a přikryjte se dekou. Navíc pokrytí těla dekou navozuje pocit útulnosti a hřejivosti.

5. Soustřeďte se.
Na cokoli. Televizi, knížku, noviny, křížovky, zvíře. Přesměrujte své těžké myšlenky na jiný středobod. Seriály v televizích vám dokonale vyčistí mozek. Knížka vám otevře dveře do vlastní fantazie. U novin se rozčílíte, takže ty radši zase odložte. Křížovky fajnově provětrají mozkové závity, rozhodně doporučuju, ideálně střídat s knihou. Zvíře vás za pohlazení po srsti pohladí po duši. K nezaplacení.

6. Pijte.
Činnost bodu pět pravidelně i nepravidelně prokládejte s usrkáváním horkého nápoje.

7. Rozjímejte.
Dodržovali-li jste přesně předchozí body, měli byste být ve stavu klidu. Ideálně byste měli získat jakýsi nadhled nad vašimi myšlenkami. Úplně se k nim nevracejte, ale připusťte si je. A uvědomte si, jaký máte teď klídek.

8. Usněte.
Klidně. Máte-li čas a ležíte-li v posteli nebo na gauči, proč ne. Na pár minut, na hodinku. Ničemu to nevadí.

9. Vzbuďte se.
Třeba se vám stihl zdát sen. Třeba jste v něm rozlouskli vaše myšlenky, našli nějaké řešení. Nebo taky ne.

10. Usmějte se.
Ať už vaši hlavu tíží cokoli, nezapomínejte se smát. Čemukoli. Komukoli. A hlavně sami sobě. Smích prodlužuje život a umění zasmát se sám sobě, to se cení.

Láska + kino + hudba = I'm OK!

20. srpna 2015 v 0:12 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj!


Čím začít? Tak já to asi vezmu odzadu, ať je to zajímavější! :D

Fotka, na kterou jste se možná koukli, něco znamená. Znamená, že dnešním dnem jsem fakt opravdová fanynka Parkánu. Teda podle mě :D. Objednala jsem si tílko s jejich logem a dnes mi přišlo. A jsem z něj fakt odvázaná! Jelikož jsem si ho nezkoušela a ani jsem ho neviděla, protože jsem ho vybírala po telefonu, do poslední chvíle jsem nevěděla, do čeho jdu. Ani velikostí jsem si nebyla jistá. Na eSko už se dlouho necítím, takže jsem si řekla o M. A padne jako ulité! :-)

A ta barva... <3 Královská modř. Nemohla jsem si vybrat lépe! A krajka na zádech? Bezkonkurenční! V tom se bude pařit jedna báseň! :D :)

A ještě vám sem přidám jednu písničku, kterou si dnes pořád pobrukuju. :D Má cosi společného s naším Divadelním spolkem a to - Café Royal.



Srdce rudé bolí.

15. srpna 2015 v 1:53 | Geheimnis |  Pocity
Zdravím.

Je půlka srpna, tři čtvrtiny prázdnin za námi. Za mnou je téměř rok na Letné, na Spartě. Mezi rudými. A nezadržitelně se spolu s koncem prázdnin, koncem léta blíží i konec mého působení tady.


Vzpomínám si, když jsem sem nastoupila. Byla jsem ze všeho vyjukaná, nebyla jsem schopná se naučit jména kancelářských pracovníků, natož k nim přidat obličej. Což samozřejmě nebylo jen mojí snad hloupostí, ale také tím, že prostě všichni automaticky mysleli, že vím, že právě on nebo ona je pracovníkem tady a dělá to a to. Jen díky vlastnímu důvtipu nebo pozorování jsem se nakonec po nějaké době naučila poznávat, kdo je kdo.

Což nemůžu říct o členech realizačního týmu a samozřejmě hráčích. Díky Magazínu "Sparta do toho!", kde je zhruba uprostřed celá tabulka všech hráčů i členů kolem se jmény i daty narození. Prohlížela jsem si ty fotky tak dlouho, že když jsem pak prvně všechny ty polobohy viděla na vlastní oči, věděla jsem přesně s kým mám tu čest.


Taky nezapomenu, jak jsem se prvně (vědomě) setkala s Miro Barankem. Už bylo později odpoledne, venku byla tma (byla zima) a většina kancelářských už byla pryč. A on za mnou přišel, že by se potřeboval dostat do jedné z kanceláří a že je s majitelkou domluven. Vše poctivě zapsal do knihy služeb, já mu předala oproti podpisu klíč a během minuty byl zpět. Ten vzkaz, který napsal do knihy, mám vyfocený v mobilu. :D

Druhé silné setkání s ním bylo, když přinesl obrovský pugét. Dožadoval se vázy, ale na to jsem mu řekla, že my na recepci jsme rádi, že máme čím psát, natož ještě vlastnit něco navíc. Sehnal tedy jinou a postavil ji na náš pult. Chvilku se díval a pak řekl: "Vám by taky slušela, ale tahle je pro manželku pana Otavy." Od té doby jsem do něj platonicky zamilovaná. :D

Další pernou chvilku mi připravil, když jsem žádala tehdejšího kustoda Davida Matěku o plakát s podpisy hráčů pro syna taťky jako dárek k Vánocům. Neměla jsem odvahu oslovit přímo jeho. A Matěka je sympaťák. Měla jsem se mu připomenout. A tak jsem v den, kdy měla proběhnout ona autogramiáda, sebrala veškerou odvahu a vyrazila z recepční haly do vedlejší jídelny. Vybavuji si, že tam kromě právě kustoda Davida Matěky seděli i někteří hráči, nyní si ale vzpomínám jen na Romana Bednáře. A u vedlejšího stolu seděl s dalšími lidmi i právě Miro. Přistoupila jsem ke kustodovi a zeptala se:
"Nezapomněl jste na mě s tím plakátem?" V tu ránu se do toho vložil i pohotový vedoucí A týmu, Baranek.
"A jaký plakát chcete? Můj?" Určitě jsem zrudla. :D A ve snaze nepůsobit jako poblázněná fanynka jsem ze sebe vysoukala:
"No, ten bych ocenila já, ale tenhle plakát chci pro pětiletýho kluka, tak nevim." Nebo tak něco.


Anděl s ďáblem v těle.

13. srpna 2015 v 18:13 | Geheimnis |  Téma týdne

Někdy těžko v nitru mi bývá.
Jak zlomit ten pocit?
Co sil a chuti do života při tom ubývá...
Mám snad Boha o pomoc prosit?!

Někdy to bolí, až si myslím, že nevydržím.
Mám chuť leda tak ostřím projet si hrudí.
A pak si navždy lehnout k černým růžím.
Tam, kde už mě ani nejhlučnější z hluků nevzbudí.

Po nejhorším utrpení však přijde úleva.
Vím, že přijde, vždycky přichází!
Pomalu se mi vrací chuť žít znova.
Černé nitro se do ztracena rozchází.

Ačkoli mě čeká mnoho světlých dnů,
vím, že v mém nitru se ďábel ukrývá.
Když nemůže na povrch, tak se krade do snů.
Myslí si, že mě tam snad utýrá?!

Nebojím se svého temného odrazu.
Je to má součást, kterou na uzdě držím.
Nebojím se zlého obrazu,
neboť i to jsem já, to vím.

Jsem anděl s ďáblem v těle.
Jako každý z nás, nejsem jen černá nebo bílá.
Kdykoli se do boje s ním opět pustím směle.
Protože není to marný boj. Jsem černobílá.

Zdroj avataru: zde

Postřehy od rybníka.

12. srpna 2015 v 21:51 | Geheimnis |  Pocity

Může se mi někdo divit, že se chci odstěhovat? Nemůže.

Co chvíli někdo vtrhne do mého pokoje, o klepání nemůže být řeč, s prudkostí rozrazí dveře a začne se něčeho dožadovat. Samozřejmě, vždy se dožaduje něčeho ohromně důležitého, co nepočká. Vůbec nevadí, že se zrovna převlékám a stojím polonahá u skříně!
Když už nezvané hosty vypoklonkuju, někdy i dost nevybíravě, přepadává mě pocit, že jsem to přehnala a nemusela jsem být tak hnusná. Ale v tom uslyším hlasy z vedlejší místnosti, jak živě a hrozně hlasitě debatují o čemsi, nejspíš o nesmrtelnosti chrousta a v tu ránu mě mé výčitky rázem opustí.
V tomhle baráku prostě nemůže být chvíli klid!

Asi potřetí se mi někdo opět dobyl do pokoje s tím, že jdou k vodě a na procházku a jestli půjdu s nimi. "NE!" slyším samu sebe. Po několika minutách se v domě rozléhá ticho a klid. Konečně.
Dokoukám rozkoukaný díl seriálu a začínám se balit. Deka, ručník, pití, časopis na čtení. A mobil. Víc do svého dvanáctilitrového batůžku, který jsem dostala od expřítele jako dárek k narozeninám (přičemž tenkrát jsem zkuhrala, jak mám necitlivého přítele, že jiné dostávají k narozeninám řetízky a růže) nenarvala. Tentokrát jsem zkuhrala, protože mě tenkrát podcenil a koupil mi malý baťůžek, měl mi vzít větší. Holt člověk a ženská obzvlášť si stěžuje vždy a na vše.