NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Září 2015

Tragikomedie.

27. září 2015 v 10:08 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj,

je vidět, že nemám co dělat (ačkoli jsem za to placená 8-) :D) a tak zase píšu.

Včera jsem se tu div nerozplynula nad -vyvítekým- (už je mi trapné tady furt dokola omýlat ta dvě jména, začínající na B. :D) a vydrželo mi to až do chvíle, kdy jsme se viděli.

Zpátky na místě činu.

26. září 2015 v 10:54 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj! :)

Kdeže to můžu být, takhle v sobotu ráno? No, zkuste hádat. :D

Milý deníčku,... 23.9.2015 // Chvíle klidu?

23. září 2015 v 21:05 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,...


Po celkem dlouhé době se zase ozývám :-) Omlouvám se, ale jsem v takovém shonu, že nestíhám vůbec nic. Vlastní blog, ani ty ostatní, oblíbené, které čtu. Pokusím se to dohnat o víkend, kdy jsem sice také v práci, ale na své milované Spartě a tam bych měla mít dost času i klidu na to dohnat resty :-)

ČT2 Televizní klub neslyšících - EDIT!!!

16. září 2015 v 5:54 | Geheimnis |  Co mě zaujalo
Ahoj!

Víc nestíhám, jen pokud budete dnes mít čas, tak od 15:55 běží TKN a v něm by měla být zmínka o našem divadelním představení Nežárli! :-) Ale údajně by to pak mělo být i na iVysílání, tak případně hodím odkaz. :)

EDIT 18.9. 10:24: Vkládám sem odkaz na iVysílání, kde si můžete celý pořad spustit online! Má to celé asi půl hodinky, my jsme zhruba někde v polovině, nevím přesnou stopáž, ale půl hodinka nikoho nezabije a je to zajímavý :-) Takže zde je odkaz


Den Debil.

15. září 2015 v 9:55 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj všem! :-)

Včerejšek byl opravdu tak debilní, až to není hezký. I když vlastně jsem jak ten debil byla jen v práci, protože jinak to byla celkem pohoda.

Začalo to už jen tím, že od minuty, co jsem sedla k přepážce, jsem dělala jednu chybu za druhou. Nejen, že jsem si špatně zažádala o příděl peněz do poklady, čili jsme to pak museli stornovat, ale od dvanácti do šesti jsem se od té přepážky nehla ani na krok. Takže ani na záchod, ani na jídlo, ani se jen na chvíli protáhnout, NE. Miliony lidí, nekonečné fronty. Maximálně jsem se jen na minutu zavřela, abych si mohla v klidu udělat práci, která už na mě čekala několik klientů, např. vylepit známky na dopisy, uklidit peníze do trezoru apod.

Dalšími bonbonky bylo třeba to, že jedné paní jsem vrátila o osmnáct korun míň, samozřejmě si to ještě zkontrolovala a hned mě na to upozornila. Ale byla docela nepříjemná. Taková.. Nadřazená mi přišla. Blbka.
Jiná paní zase byla tak poctivá, že mi přinesla zpět přes dvě stovky, které jsem jí špatně vyplatila. Hm, to by bylo pěkný manko... Který jsem stejně nakonec udělala, tak co. Ale jen pětadvacet korun.

A pak takové ty drobnosti jako zadávání jednoho balíku do počítače asi tak na pět pokusů, protože jsem vždy něco zapomněla (většinou načíst zákaznickou kartičku), nebo mi třeba nedocházelo, že když v ruce držím složenku, tak co že to mám vložit do té tiskárny? Jakej dokument? Prázdnej papír? Nebo snad dokument o transakcích Maxkartou? - Ty debile, přece tu složenku! :D :D A tak no.

Doufám, skutečně doufám, že ten debilní den byl způsoben jen tím, že bylo pondělí. A že dnes už to bude o dost lepší. Sakra, začínám si uvědomovat, co všechno ještě musím udělat a nějak to nestíhám... Tak třeba dnes zajít na odběr krve, abych mohla jít na kontrolu na gastro, ještě by bylo fajn nahlásit zdravotní pojišťovně, že už nejsem student, ale pracující člověk, tak aby z toho pak nebyl problém. Jo a taky bych se konečně mohla objednat na to vytrhnutí zubu. Hm, ale do toho se mi taky dvakrát nechce, ale už by to potřebovalo. A to jsem určitě ještě nevyjmenovala všechno, na co jsem zapomněla, že musím udělat.

Co bylo na včerejšku ale hooodně pozitivní? Vzpomínáte, jak jsem tu kdysi v jednom článku vzdychala nad muži? Mezi těmi muži byl i Miro Baranek, vedoucí A-týmu na Spartě. A včera jsem mu smskovala :D. Bylo to vtipný. Rozhodla jsem se, že chci v neděli na fotbal. S holkama. Tak jsem se mu připomněla, jestli ta jeho nabídka na lístky zadarmo platí. A platí :) Háček je v tom, že mi je nechce nechat na recepci, ale že mi je chce předat osobně. A to s mým pracovním vytížením je fakt problém :D. Ale prej to nějak vymyslíme. Tak jsem na něj zvědavá, jak to vymyslí... :D Každopádně mě to včera hodně bavilo. Zase jsem si připadala jako puberťák.

Jo a když už jsem u těch chlapů a konkrétně u Sparty, v neděli jsem byla hodně naštvaná. Služba na Spartě mi skončila v sedm a to se nějak měli vracet kluci z Jablonce. Tak jsem na něj nenápadně čekala :D. A dočkala jsem se. Ale nejdřív jsme s kolegyní museli vyhnat vrátnýho, aby zase neběžel Kubovi Brabcovi něco hezkýho napovídat. Většina hráčů hned začala nasedat do auta a odjíždět, tak jsem ještě chvíli čekala - opět nenápadně - na bráně a kecala s vrátným - s jiným. Ale Brába neprojížděl. Čekala jsem asi do půl osmý, ale pak jsem to vzdala a odjela domů. Když jsem dorazila, přišla mi sms: "Ahoj, měla jsi vydržet, Brába si objednal jídlo a přišel si pro něj na vrátnici jen v ručníku!" No nenasralo by vás to? Taková nespravedlnost!

Přeju krásný den! :D :)

Milý deníčku,... 13.9.2015 // Stalker Ka

13. září 2015 v 10:02 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,...

Místo blondýny si představ zrzku, místo bílého pozadí černé, místo košile mikinu a trošku přibarvi výraz ta tváře na ještě blbější a udivenější. Po tom vidíš mě.

Je to vlastně důsledek posledního článku, tedy toho, který jsem psala včera na téma týdne "Život není fér". Přesněji řečeno, nemůže za to ten článek. Ale to, co bylo obsahem. Moje zpověď, jak mi chybí láska, kterou ale stejně nedokážu přijmout a tak se dokola furt trápím tím, že nikoho nemám a pak tím, že se o mě někdo zajímá.

Když vaše tužby a přání žijí ostatní

12. září 2015 v 12:59 | Geheimnis |  Téma týdne
Když jsem se před časem vrátila zpět na tento blog, bylo zrovna téma týdne "Život ve snu". Já jsem tenkrát psala o tom, jak žiju svůj sen - herecký. Je to můj koníček, moc mě to baví, jsem na sebe pyšná, že jsem se odhodlala a šla svému snu naproti a jsem tak šťastná.

...šťastná. Opravdu jsi šťastná, Geheimnis?

Milý deníčku,... 9.9.2015 // Pošta, pošta, pošta.

9. září 2015 v 9:59 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,...

Ještě včera ráno jsem měla v úmyslu sledovat inzeráty pracovních nabídek a případně dál rozesílat životopisy a chodit na pohovory. Protože co kdyby se objevilo něco vhodnějšího, než je práce na poště?? Třeba někde v nějakém divadle ♥ No ale tato iluze mě velice rychle opustila.

I kdyby se našla práce v divadle, bude to max. u pokladny nebo jako uvaděčka, případně šatnářka. A to abych si těch divadel nasmlouvala aspoň pět, abych dosáhla takového platu, který požaduji vzhledem k svému nastěhování. Byla bych sice šťastná, pracovat ve "svém" prostředí, nicméně by mě to pravděpodobně neuživilo. Takže do divadla už jen jako divák nebo jako herečka. / Když jsem u toho, včera po práci jsme měli sraz s "umělci". Já teda dorazila o hodinu později, neboť jsem v práci skončila skoro v sedm a než se z Hájů dostanete autem na Smíchov, tak to taky trvá.. Jo a začínalo se v šest. Každopádně čekalo mě milé a velkolepé přivítání, jako bychom se neviděli měsíc, přitom to byl jen týden :). Blanička mě hned ve dveřích opusinkovala, Kačka objala a zbytek sedící u stolu v čele s Radkou sborem zvolal "ahój", bylo to vtipné a dojemné zároveň :´). Ale co jsem tím vším chtěla říct... Zkrátka a dobře, už se pilně četl nový scénář k Božské komedii od Isidora V. Štoka (pokud jste viděli film Stvoření světa, kde mj. hraje právě naše Radunka, tak to je natočené dle této předlohy z padesátých let minulého století).

Získala jsem roli první anděla. Kdo viděl Stvoření světa, tak je to postava, kterou hraje Dejdar. :D Osobně jsem na celé naše nové představení moc zvědavá. Jak bylo vidět, Radka už má jasnou vizi jak bude vypadat scéna, kostýmy atd. A i bez toho, scénář je dosti vtipný, navíc upravíme-li ho k současným problémům.

Ale to jsem se zase chytla něčeho, o čem jsem snad ani moc psát nechtěla.

V názvu článku je totiž jasně: Pošta, pošta, pošta!

Fotočlánek: "Dovolená" v Adršpachu

7. září 2015 v 17:17 | Geheimnis |  Moje fotky
Aneb "Třetí princ a jeho harém", jak jsem naši delegaci nazvala.

Ne že by náš jediný mužský element byl třetí princ v pořadí, spíš druhý, ale náš princ to je bez debat. :) No a já asi rovnou začnu. Beztak fotky budu doplňovat svými okecávkami. A jen na vysvětlenou - začínám dnem druhým protože první den jsem nefotila. Ještě než jsem dorazili do našeho penzionu - no spíš chaty :), tak jsme se stavili na návštěvě v zámku Loučeň, v jehož rozlehlém parku je několik bludišť a labyrintů. Nejlepší je ten ve tvaru nohy se skluzavkou :D :)

Den druhý: Teplicko-adršpašské skály


Předem se omlouvám, že fotky nejdou úplně za sebou tak, jak jsme to procházeli (pro ty, kteří tuto lokaci znají), ale přeházelo se mi to v galerii a abych se v tom neztratila, tak to budu házet jak to jde za sebou :)
↑ Na fotce nahoře jsou skály Starosta a Starostová, jedny z mála, které poznám vždy :D :)

Hola vola, nový život volá!

6. září 2015 v 18:23 | Geheimnis |  Pocity
Zdravím a hned přidávám omluvu!

Od čtvrtečního rána jsem mimo provoz. Vyráželi jsme totiž na dost prodloužený víkend = dovolená. Já, moje nejlepší kamarádka, její mladší sestra a náš společný přítel. Čili princ a jeho harém.
Po loňské aktivní dovolené, kterou jsem celou organizovala a odřídila já (byli jsme na Šumavě), jsme se letos opět rozhodli si během dovolené zničit klouby, natáhnout svaly, propotit oblečení a překonávat strach z výšek a závratí. A také jsme změnili směr téměř o 180 stupňů. Vyrazili jsme totiž do Adršpachu. Ale o tom teď nechci psát, připravím fotočlánek ;)

Teď se chci vymluvit, proč jsem se neozvala ani v úterý a středu. Bylo to jednoduše proto, že jsem v úterý nastoupila do své nové práce. A můžu vám říct, ještě teď mi z toho jde hlava kolem.
Hned první den mě čekalo tolik informací, že je trávím doteď a podepsala jsem tolik papírů, že bych je ani nedokázala vyjmenovat.

Aby bylo všem jasno - moje nová práce je na poštovní přepážce. Ještě třicátého prvního srpna jsem si to představovala jako Hurvínek válku. Vždyť na tom nic není? Naťukám něco do počítače, převezmu nebo vydám peníze, nalepím známku. Lehký jako facka.
Hm. Omyl.
Všechno má - tak jako kdekoli jinde - svůj systém, který je lidem před přepážkou neviděný. A ani já ho neviděla. Ne že bych se tady chtěla zpovídat, co všechno musím umět a zvládat - to zaprvé nechci a zadruhé ani nemůžu, protože jsem mimo jiné podepsala mlčenlivost. Můžu jen říct, že začlenění se do tohoto systému pro mě nebude tak snadné, jak jsem si původně myslela. Ale na druhou stranu se tam zdá být dobrý kolektiv spíš mladých lidí (dle mého odhadu tam není nikdo starší čtyřiceti let), práce za přepážkou mě baví,i když ještě plno věcí neumím nebo v nich tápu a hlavně jsem ve středu odcházela s dobrým pocitem a úsměvem. Tak už si jen přeju, aby mi to vydrželo.

Navíc v úterý po práci, kde jsem skončila v půl třetí, jsem měla ještě v šest sraz s "mými umělci", tedy s naším hereckým spolkem No a co?! v Radčině ateliéru na Smíchově. Jet domů by se mi tedy časově ani finančně nevyplatilo a tak jsem těch pár hodin využila v kině. Zašla jsem si na animáč V hlavě. Je to překvapivě moc pěkný film, mě osobně u něj dokonce dvakrát ukápla slza. Ale spíš jsem se bavila a občas jsem byla i napnutá. Kdo nemáte co dělat, skočte si na to :-)

Samotné setkání se spolkem nebylo nic jiného, než přísun dalšího rance informací. Máme tolik plánů, že mám obavu, jak to všechno budeme stíhat. Ale je to dobře, že máme tolik plánů, nutí nás to makat na sobě dál. Pokud jste tady někdo z okolí Liberce, v prosinci se na nás s největší pravděpodobností můžete těšit :-)

A tím bych své povídání asi ukončila. V (mé) hlavě i srdci toho mám ještě dost, ale je to spíš zmatek, než něco, co bych dokázala sesumírovat do vět, natož smysluplných... Čili možná ještě dnes, nebo možná v týdnu dám dohromady fotočlánek z Adršpachu. Do té doby zdar a sílu!