NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Milý deníčku,... 1.10.2015 // Jak jsme měli barák plný chlapů

1. října 2015 v 21:37 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,

už víc než deset let v našem celkem velkém rodinném domě žijeme tři. Já, máma a brácha. Přičemž brácha je mentálně postižený a je prostě svůj, čili ho jako chlapa s velkým CH brát nemůžem.
Po tátově smrti se sice máma pokoušela navázat ještě nějaké vztahy, ale nakonec ji to zcela odradilo a tak tu žijeme jen my dvě a brácha. A to se pak na takovém baráku projeví velice rychle. Když se něco pos*ere, tak nevíme co s tím a za kým s tím a lstiví lidé toho rádi využijí, vezmou nás na hůl a v mnoha případech to poserou ještě víc. :D

Dlouhá léta se v našem domě nezměnilo téměř nic. Až nyní jsem nabyli jistou peněžní sumu a po několika rodinných poradách (kdy jsem mámu přesvědčovala o svém názoru :D) jsme se rozhodli konečně udělat komplet přízemní patro novou elektriku, která je zde už více než padesát let a bylo to znát a navíc vyměnit posledních pět oken, která byla původní, za plastová.

Výsledek?

Už více než týden žijeme v bordelu, prach z omítky je i v prvním patře, kde se s ničím nehýbalo a já se den co den obávala o střechu nad hlavou, když se domem rozezněly (nebo spíš rozvibrovaly) vrtačky a zbíječky, které neoblomně projížděly zdmi.
Na druhou stranu, tolik chlapů najednou jsme v domě snad ještě neměli. :D A s elektrikáři, které jsem i já osobně sehnala, si máma již tyká a jsou samá srandička. Sice máme doma bordel, co chvíli někdo nemůže něco najít a je tu dost hlučno, ale já jsem ráda, že je máma zase na chvíli v kontaktu s někým jiným než se mnou a bráchou. A je to i vidět, že se pořád směje a je samej vtípek. Večer je pak sice vždycky urvaná (spíš psychicky než fyzicky), ale aspoň jsme se vytrhli z toho pitomýho stereotypu, který zde tak nekonečně dlouho vládl.

Máma i brácha jsou totiž už dost dlouho nezaměstnaní. Brácha jakožto osoba s postižením sice dělal v jakési "chráněné dílně", resp. spíš kavárně kde pracoval jako číšník, ale jeho i nás s*ala paní ředitelka a tak jsme ho odtamtud odhlásili a je doma. Máma se pro změnu před asi pěti lety pohádala s mistrovou a dala výpověď na hodinu. A od té doby to s její prací šlo z kopce. Semtam brigáda, ale nakonec stejně zůstala na pracáku jako uchazeč a posléze si nechala přiznat, že se stará o postiženého syna a nemusí tak chodit každý měsíc na ÚP.

Tím pádem ale oba zlenivěli, jezdí jen párkrát do měsíce nakoupit, jinak jsou doma. A to je na palici pro ně i pro mě. Čili za toto zpestření jsem opravdu ráda. A nebudu lhát, doufala jsem, že by i v jednom z řemeslníků mohla najít spřízněnou duši, protože i když tvrdí, že už chlapa nechce ani za nic, mě je jasné, že i jí musí chybět mít vedle sebe partnera. Ale kdoví... Jak vše dopadne.

Vážně vtipný mi přišlo dnešní ráno. Vzbudila jsem se, šla jsem na wc a vyčistit si zuby. Zatímco já stála nad umyvadlem a v puse kartáček a půl obličeje od pasty, kolem mě chodili úplně cizí chlapi, kteří nám měnili okna. Zvláštní pocit. :D Připadala jsem si jako na nádraží.

Tolik dnes asi vše. Jsem ráda, že jsem ze sebe dokázala dostat také jiné myšlenky, než jen ty fotbalové ze Sparty. Ale nebojte se ničeho, již zítra - pokud nebudu přespříliš unavená z práce - vám hodlám napsat co dál s mými Béčky!! :D

Mějte se a smějte se! <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama