NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Opravdu vím, že vím, co chci?

10. října 2015 v 15:55 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj všem! :-)

Mrzí mě, že poslední dobou blogy tak moc zanedbávám, ale opravdu nestíhám. Tento týden jsem opět měla zkoušky s umělci a v pátek, tj. včera, představení. Po dlouhé době. Naposledy v červnu, to jsme hráli v Perštýně a hráli jsme celé představení. Včera jsme hráli jen patnáctiminutový sestřih, ale i tak z toho mám nakonec super pocit.

Hrálo se v Dlouhé ulici v budově České unie neslyšících na akci nazvané Mluvící ruce. No, v budově. Ono se hrálo na dvorku. Na kočičích hlavách. A konkrétně náš divadelní spolek si vyhrál především s podloubím.


Fotka pořízená asi hodinu před naším nástupem na "scénu". Jsme magoři, fotíme se pořád. :D Ale musím uznat, že tahle fotka se mi moc líbí, všem nám to tam moc sluší :-)



Ale upřímně, v posledních týdnech mě herectví nenaplňovalo tak, jako před červnovými premiérami. Asi je to tím, že od začátku září se skoro nezastavím. Když nejsem v práci na poště, tak jsem v práci na Spartě, když nejsem v práci, jsem s umělci a trénujem nebo popíjeme, když nejsem celkově v Praze, tak jsem doma a dělám zlomeček povinností vůči své rodině a když nejsem s rodinou, tak jsem se svými kamarády zde na vesnici. A při tomhle kolotoči jsem pak vždy ráda, když můžu jen tak ležet v posteli, dívat se na telku, číst blogy nebo prostě nedělat nic.

Včera jsem měla ranní na poště, skončila jsem ve tři, jela na Smíchov do OC, abych si dala teplé jídlo v Kaktusu a pak jsem zase honem běžela na metro, abych se dostala na náměstí Republiky a odtud do ulice Dlouhá, kde už na mě čekal zbytek spolku. To bylo asi půl pátý. Řešili jsme rekvizity, scénu, kdo co jak bude dělat, kde budou stát naše tlumočnice do znakového jazyka atd. Pak jsme seděli v "šatně" a kecali, bavili se, fotili... A dohodli se, že po představení si půjdeme někam sednout.

Představení začalo v půl osmé. Odehráli jsme ho jak nejlépe jsme mohli. Venku už byla celkem kosa a tvařte se, že je vám vedro, protože je léto. Nový prostor, který jsme znali sotva pár hodin, jsme ale skvěle zvládli a i když jsme občas trochu pomotali text, dotáhli jsme to do zdárného konce. Ale řeknu vám, hrát pro neslyšící je docela stresové. Máte pocit, že vás nevnímají, protože znakují a při artikulaci vydávají semtam nějaké zvuky a vám to připadá, že jste jim úplně šumák. V průběhu hry jsem si říkala, že jsme tu totálně trapní a že to je nejhorší představení, které jsme kdy odehráli.
Když ale bylo po všem, zjistili jsme, že jsme měli úspěch. A to mě opět nabudilo k další práci. Už se ale opravdu moc těším, až budeme zkoušet novou hru - Božskou komedii, protože našeho krásného Nežárli už máme všichni tak trochu plné zuby. :D

Posezení po představení se protáhlo až do půlnoci, kdy nás z důvodu zavíračky elegantně vyhodili z hospody. :D Během těch pár hodin jsme si ale opět byli zase tak blízcí jako si je málokdo. Je to úžasné, že parta asi šesti lidí, kteří jsou v podstatě cizí, k sobě mají takovou důvěru. I proto je tak zbožňuju.

Páteční večer však nebyl jen v duchu herectví a umělců...

A tím se konečně dostávám k tomu, proč v nadpisu článku stojí: "Opravdu vím, že vím, co chci?". Já to totiž asi nevím. Ne konkrétně.
Jde o chlapi. Zase. Je to všechno tak zvláštní.. Poslední dva týdny mi připadají jako bych byla ve snu a ne v realitě. Třeba B1 - Baranek. Rok, celý jeden rok jsem do něj platonicky zamilovaná a v životě by mě nenapadlo, že by se to mohlo nějak zvrtnout. A ono jo. Stačí říct, že budu končit, jeho nabídka lístku zdarma, dva zápasy a už by mě tahal do postele. Samozřejmě to takhle naplno neřekl, ale jeho narážky v smskách jsou více než jasné. A já? Nebránila bych se. Je to fakt kus chlapa.. A fakt, že má manželku a děti.... Si snažím nepřipouštět. Navíc stejně k ničemu nedošlo a možná ani nedojde.

Proč?
Protože je tu muž číslo dvě. Tady na blogu jsem o něm asi ještě nepsala.. Ve zkratce: chodívám občas točit komparz. S více agenturami. V jedné jsou ale takoví dva sympaťáci. A jeden z nich... Se mi prostě od začátku z nějakého nepochopitelného důvodu strašně líbí. I když je zhruba stejně starý jako B1, čili ode mě tak dvacet let.. :D Je to pohodář se smyslem pro humor, modrýma očima, uklidňujícím hlasem a nějakým osobním kouzlem.
Kdybych měla být upřímná, kdybych postavila vedle sebe něj a B1, na první pohled vede B1. To je prototyp krasavce, hollywoodské star, lamače srdcí. Ale u B1 se tím pádem musí počítat s tím, že nejde o nic jiného než o sex. Pro co jiného by mě mohl chtít, když má ženu a děti? Zato modrooký sympaťák se zdá, že mu jde o mnohem víc. Že mu jde prostě o mě.

Celý včerejší večer jsme si psali sms a dnes dopoledne taky. A já zase cítím ten sladký omamný pocit, kdy se o mě někdo zajímá a mě to dělá dobře. Protože se o mě zajímá někdo, o kom jsem krátce tajně snila během komparzů. Nemůžu prostě uvěřit, že mám takové štěstí, že chlapi, kteří jsou mým snem, o mě stojí! A zároveň mě to děsí. A taky nevím, co mám dělat. Z B1 jsem byla odvařená celkem dlouho a těžko jsem to rozdýchávala. A představa, že bych se s ním jakkoli sblížila, mě uváděla do lechtivých pocitů a snů. A pak přijde druhý muž. Který to myslí vážně (doufám). A já nevím, jestli chci. Jestli zase necuknu. Jestli zase všechno nezkazím. Stejně jako naposledy s Adamem si ale říkám, že to nebudu hrotit. Že do toho prostě půjdu a nebudu nic řešit, nechám tomu volný průběh. Ale stejně mám takový nepatrný blbý pocit, že to zase zkazím... A přijdu tak nejen o šanci mít skvělýho chlapa, ale taky přijdu o možnost se s ním vídat jen pouze v pracovním vztahu, protože natáčení s nimi bylo vždy plné pohody...

Jsem prostě hrozná. Vím, že bych chtěla mít muže, děti, rodinu, domácnost... Ale když dojde na lámání chleba, tak jsem srab.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 13. října 2015 v 11:04 | Reagovat

Asi se ještě nelámal chleba, za který by stálo srab nebýt, co ty na to?

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 14. října 2015 v 8:50 | Reagovat

[1]: Já na to: v noci i teď ráno je pro mě skladba této věty příliš složitá a proto si nemohu být jistá, že ji správně chápu. Ale pokud ano, tak mě to svým způsobem uklidňuje, že vlastně být srabem v tuto chvíli není zas až tak blbě. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama