NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Prosinec 2015

Něco končí, něco jiného snad začne.

12. prosince 2015 v 11:56 | Geheimnis |  Pocity
Tak. A je to.

Ve čtvrtek jsme se sešli s umělci v ateliéru. Vlastně, sešlo se nás tam jen málo. Ilonka s Blankou jsou v NY a Dominik ochořel. Sešli jsme se tedy jen já, Davídek, Palko a Kačka. A na druhé straně lodi Radka a Zuzka.

Všichni jsme věděli, že situace ve spolku je jaksi napjatá, alespoň posledních pár dní/týdnů. Já jsem si ale vůbec nechtěla připustit, že by to mohlo dopadnout špatně. Bála jsem se, že bych to neunesla. A proto jsem si celý den v práci připravovala citový výlev, kterým Radku obměkčím a zároveň jí tím vysvětlím, že si vše jen špatně vyložila. A tak když jsem před šestou zaparkovala Na Březince a šla ke dveřím ateliéru a viděla její auto, zaradovala jsem se a nedočkavě se hrnula dovnitř. Letěla jsem po schodech jako blázen. Dveře byly dokořán a slyšela jsem hlasy. Že by už tu byly ostatní? Vešla jsem tedy dovnitř a přivítala se s psím miláčkem Emilkou. Pak jsem se otočila a ztuhla - v aťasu byla Radka a Zuzka. Zuzka! Sama se rozhodla, že už s námi nebude hrát. Ale teď se pořád "stará" o chod našeho spolku. Aniž by se jí o to někdo žádal. A upřímně, nikomu z nás se to nelíbí.

Myslím, že jsem její přítomnost "uvítala" velmi rozpačitě. Ale hlavně - úplně mě opustil elán Radku jakkoli přesvědčovat a obměkčovat. Prostě jsem si kecla na svoje místo a čekala, až mě z toho čekání vysvobodí příchod ostatních.
Pár minut po šesté dorazil Davídek a s jeho příchodem jsem ožila. Tedy, bavila jsem se jen s ním. Nakonec dorazili i zbylí dva členové. Kačenka mi dokonce skutečně přinesla krásný čokoládový dort k narozeninám a byly na něm i svíčky! Pravda, jen dvanáct, ale to mi vážně nevadí!

S Emilkou

Palko mi ochotně zapálil svíčky, Davídek mě při jejich sfoukávání fotil a Kačenka pak dort nakrájela. A já si přála: "Prosím, ať zůstaneme spolu!"
A pak, během krájení, se slova chopila Radka. Měla krátký projev o tom, proč se rozhodla jak se rozhodla, řekla nám, že do konce prosince můžeme prostory využívat jak chceme a pak ať jí David klíče hodí domů, že nám přeje hodně štěstí. A šla. Zuzka zůstala. A já brečela.

Po Radčině odchodu jsme ještě zůstali sedět. Já rozdýchávala ten rozchod a probírali jsme to se Zuzkou, resp. Pavel se jí snažil vysvětlit, že je úplně mimo a ať nemotá pojmy s dojmy, že zkrátka neví o co jde. Já nebyla schopná slova. Za to jsem byla schopná si na nervy vzít dva kousky dortu. Byl vynikající!

Dohodli jsme se, že se zde sejdeme naposledy v úterý, nafotíme tady naše fotky na náš vznikající web, sbalíme posledních pár švestek a víckrát se tam nevrátíme. Ne jako spolek No a co?!.


Bezlepkové cukroví

Ale pojďme od tohoto nešťastného tématu pryč!

Cukroví mám napečeno - tedy pro mou vlastní potřebu budu muset ještě dodělat, ale vše, co vidíte na fotce, jsem pekla s láskou pro tříletého vnoučka mojí praktické doktorky. Má totiž také bezlepku, jako já. Tak se máma doktorce nabídla, že mu něco napečem, ať si to zkusí, co a jak mu bude chutnat. Nakonec jsme udělali osm druhů! Tolik druhů nepečeme dohromady! Udělala jsem ořechy, linecké, banánky, rohlíčky, pařížské tyčinky (které se mi nepovedly), vosí hnízda a zbytek jako jsou perníčky a kokosové pusinky pekla máma. Vážně doufám, že bude mít ten malý špunt radost a že mu to hlavně bude chutnat! :)

Dárečky

Jak jsem již nadhodila, v pátek 11.12. jsem měla narozeniny. Čtyřiadvacáté. A strávila jsem je dopoledne vážením cukroví pro doktorku a pak šup do práce! A ráno jsem dostala od svého bráchy hrneček. Je na něm napsáno: "Skvělá sestra. Jsi víc než má kamarádka. Moje sestra." Prý ho vybral sám. JE to moc krásné, dostat od něj něco takového, když mi nikdy neřekl "ségra". :')
Cestou do práce jsem ještě vezla mámu s bráchou do města na poštu a do květinářství, kde mi z ručky do ručky předaly dva krásné pugéty! V jednom je dvanáct růží a ve druhém dvanáct pestrobarevných gerber, které miluju! Oba pugéty, krabici s roládou, dvě plastové krabičky s cukrovím, tašku s notebookem a mou obří kabelku jsem tahala z domova do práce, z práce k Markovi a od Marka na Letnou, kde sedím teď. :D Kupodivu vše přežilo. Jak kytky, tak roláda, které zbylo poměrně dost.

V práci na mě však až na jedinou světlou výjimku zapomněli. Jediná Míša si na mě vzpomněla a koupila mi bonboniéru a srdečně mi popřála. Jo, Míšu mám z celého kolektivu opravdu nejradši - a ne, nejen proto, že mi dala bonbošku! :D Vedoucí ten den v práci ani nebyl a zbytek ženského osazenstva - z osmi nebo devíti lidí mi popřáli tři. Ale víte co? Je mi to jedno. Od Jiřky a Lenky bych gratulaci stejně nebrala upřímně, dokonce jsem uvažovala, že bych jejich podání ruky odmítla, ale přišlo mi to infantilní. Naštěstí k ničemu takovému ani nedošlo. Libuška mi potřásla pravicí a omluvila se, že fakt nevěděli, že mám dnes narozeniny, a že v pondělí, resp. v úterý se můžu těšit na dárek (očekávám losy). A u ostatních to neberu nijak tragicky, že mi nepopřáli. Člověk by mohl říct: seš tam nová, i když už čtyři měsíce, nemají to ještě zažité jako u ostatních kolegů. Jenže asi měsíc po mě tam přišla Péťa, která měla narozeniny asi tři týdny přede mnou a na tu se nezapomnělo. Hm, možná je to jen další znamení, že moje rozhodnutí odejít je správné. Ale jak říkám, je mi to jedno a nevadí mi to, i když mi to přijde trošku nefér, ale hlavu si z toho fákt dělat nehodlám.

Narozeninový den jsem si nenechala ničím zkazit. I když byly fronty, nestíhala jsem, zpotila jsem se jako prase a navíc jsem měla směnu - jako celý týden - s holkou, kterou opravdu nemám ráda. Myslela jsem totiž na to, že večer budu u svého milého Marka, který si vždy vyslechne mé nářky a stížnosti, dokonce mi nabízí i řešení z jeho úhlu pohledu a vůbec... Mám pocit, že s ním můžu mluvit o čemkoli, protože on si mě vždy vyslechne a vždy mi k tomu něco řekne. <3

Sparťanský kalendář s podpisy

Největší překvapení na mě čekalo dnes ráno. Kalendář, který mi věnovala jedna milá paní z kanceláří, mi kluci skutečně podepsali! I když se mi tenhle kalendář nelíbí tolik jako ten minulý, na rok 2015, tak jsem za něj moc šťastná. Konečně je mám podepsané... :-) Teď už můžu v klidu umřít. :D

Milý deníčku,... 4.12.2015 // Prosinec

4. prosince 2015 v 23:54 | Geheimnis |  Milý deníčku,...
Milý deníčku,...

Já vím, že jsem se hrozně dlouho neozvala. Ale když ono nějak nebyl pořádně čas a taky se mi moc nechtělo. Ani teď nějak nevím, o čem psát?
Cukroví mám upečené, ještě ale budu dělat nepečené plus musím dodělat to upečené - slepit apod. Taky budu mít za týden narozeniny, v pátek. A jako dáreček jdu v sobotu i v neděli na Spartu :-). No, já jsem ráda, ba dokonce šťastná, že tu můžu už zase být! Ale... Tak nějak jsem doufala, že bych ty narozeniny trochu oslavila a v sobotu nemusela vstávat. Jenže jaksi... Není nikdo, kdo by to za mě vzal. Tak budu doufat, že se tu o víkend objeví kluci, abych to měla jako zadostiučinění! Jééje, a kdyby tak konečně ten náš vrátnej byl co k čemu, naznačil těm mým dvoum béčkům, že jsem teda slavila a oni by mi přišli potřást pravicí a třeba i tu pusu by mi dali, jůů... No, tak dost fantazírování!

Trochu se stahují mračna nad naším divadelním spolkem. O čemž jsem dodnes neměla tušení. Vše se vyjasní nespíš v pondělí, ale jelikož budu mít odpolední v práci a ostatní se chtějí sejít dřív, tak se toho neúčastním... Já jen pevně doufám, že si vše v klidu vyříkáme a budeme dále pokračovat v našich cílech, ačkoli k tomu bude potřeba několika razantních změn.

A taky je tu další novinka! Zvažuju, respektive jsem se na 90% rozhodla, že na poště po Vánocích skončím. Měla by mi tak nějak končit zkušebka a tak bych během té doby ještě chtěla stihnout odejít, ale zase nechci nechat kolegy v tom největším shonu.
A důvod?
Prostý. Práce mě moc baví, tak nějak dělám i trochu pokroky, i když v některých věcech si jsem stále nejistá. Ale ten důvod, proč chci skončit, je ten, že MUSÍME prodávat produkty typu úvěry, pojištění, spoření, účty apod. A já tohle prostě nemůžu. Nechci. Je to proti mému vnitřnímu přesvědčení. Sakra, já přeci nemůžu lidem nabízet něco, co bych si já sama nikdy nevzala?! U Ery bych si účet nezaložila ani za zlatý prase a půjčku bych si taky šla radši vyřídit do banky a ne na poštu... A vůbec. Tohle mě fakt rozčiluje. Do pytle pošta je od toho, aby vyřizovala poštu, max. přijímala složenky a jiné poukázky, ale kurnik fakt ne, aby uzavírala smlouvy o půjčkách, pojištění a jiných věcech!! Tohle prostě ne.
K tomuhle zamyšlení mě de facto dovedl sám šéf, když jsem u něj byla posledně "na koberečku". A mě v tu chvíli došlo, že tohle nemá budoucnost. Já nebudu prodávat něco proti své vůli.
A tak hledám jiné zaměstnání, zatím se porozhlížím ve svém oboru, což je účetnictví. Ne že bych v tom byla kdoví jaká přebornice, ale určitě se do toho zapracuju. A hlavně tam si udělám svoji práci a nebudu muset nikomu nic cpát. I když mi asi bude chybět ten kontakt s lidmi.

To je asi tak všechno, to nejzajímavější, co mě teď napadlo. :)

Tak se mějte a zasejc někdy pa!