NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Šťastný nový rok 2016!

2. ledna 2016 v 11:02 | Geheimnis |  Pocity
Přátelé, dovolte mi poněkud opožděně popřát šťastný vstup do nového roku 2016!


No a další na řadě je má omluva a vysvětlení.
Omlouvám se, že jsem byla celkem dlouho mrtvým broukem. Ale za to může shoda nešťastných náhod. Totiž, když se to sere, tak se to sere všechno.

Ani nevím, čím to začalo. Nejspíš autem. Zhruba v polovině prosince se totiž výfuk mého peugeotku rozhodl rozpadnout na dvě půlky, přičemž ta zadnější část hrůzostrašně visela v prostoru a děsila okolí, že při sebemenším škobrtnutí vypadne a je tím pádem velmi ohrožujícím dílem. Druhá polovina, úzká trubice spojující motor s výfukem, výhrůžně tloukla do podvozku při menším či větším otřesu auta během jízdy. V současnosti jsem se propracovala jen k odejmutí ohrožujícího dílu. Respektive odejmul ho můj kamarád.

V plánu jsem samozřejmě od začátku měla koupit výfuk nový. Jenže. Posral se mi notebook, konkrétně tedy internet. Prostě a jednoduše - wifi, kabel, mobilní internet - nic nefungovalo. A tak mi bylo řečeno, že v šetrnějším případě je potřeba zálohovat si věci a přeinstalovat operační systém, v méně šetrném případě přeinstalovat, ale na novém harddisku a nejlépe i s novou grafickou kartou no a v nejbrutálnějším případě pak tento notebook zahodit a koupit nový, jelikož ten stávající aparát má cenu tak tisícovky. Rozhodla jsem se pro nejšetrnější řešení.

Nicméně mi trvalo hrozně dlouho ten notebook zálohovat a posléze přeinstalovat, proto taková prodleva v blogování. Přístup k internetu jsem měla pouze přes mobil a to je v případě blogování k ničemu. Nebo alespoň mě se nechtělo psát článek na dotykovém mobilu.

A co tam máme dál?

Tak abych nezapomněla, jsem opět single. Neptejte se mě, co se stalo, protože to já nikdy nevím. Většinou mě teda tohle postihne dřív, než po dvou měsících "vztahu", ale nakonec to přijde. Něco se mi znelíbí a já ztrácím veškerou snahu v tom "vztahu" pokračovat. Jsem apatická, bez zájmu, chci být sama a děsím se okamžiku, kdy bych se měla sejít s protistranou, protože se mi vůbec, ale vůbec nechce. Na druhou stranu je mi ale líto protistrany, protože mě mrzí, že ho bude mrzet, že ho opouštím a nemám proto ani pořádné vysvětlení. A tak to pro bolest všech ještě neskutečně natahuji, než dojdu na konec svých sil a vše vyklopím. Ovšem po sms. Jsem srab a nedokážu se s ním sejít a říct mu to do očí. Jednak z praktického hlediska - "proč se budem scházet, když se chci rozejít?" - a jednak z hlediska teoretického, totiž ze strachu, že bych couvla a nechala se umluvit k pokračování.
A tak skončil vztah s mužem, kterého nikdo z mého blízkého okolí nikdy neviděl ani na fotce.

Další věc, která na pozitivní náladě moc nepřidá, je situace ve spolku.
Sice pokračujeme dál, ale bez Radky a Dominika. Náš neslyšící kolega totiž usoudil, že my jsme ti zlí, kteří Radku odsunuli na druhou kolej a že bez ní pokračovat nechce. Zato se k nám vrací Lucka a přijali jsme mezi sebe nového člena, Honzu.
Aby ale bylo jasno, co se vlastně stalo... Po našem prvním barrandovském kurzu, tenkrát ještě u Divadelní a filmové společnosti Zity Kabátové, jsme mermomocí chtěli pokračovat, ale už ne na Barrandově. Radka také delší dobu uvažovala, že by si založila vlastní kurzy a tak slovo dalo slovo a od února 2015 jsme se scházeli v novém útočisti - Ateliér Starbag, Na Březince. Protože jsme však zatím byli jediným kurzem, který tyto prostory využíval, museli jsme si je platit. Domluvili jsme se na 2000,- měsíčně každý. Ovšem s tím, že jak Radka, tak my se budeme snažit sehnat lidi do dalších kurzů, kteří by uhradili náklady na prostory a my se tak mohli věnovat "pravému umění".
Šel čas, my platili až do června 2015, kdy jsme měli slavností zakončení kurzu v divadle Royal a Perštýn. Pak jsme měli dva měsíce prázdniny. V září jsme se sešli a začalo se pomalu přemýšlet, co dál. Plány byly veliké. Celé září jsme ale víceméně proklábosili, projedli a procvičovali Nežárli, které mě osobně už lezlo trochu krkem. A to vše za dva tisíce. Říjen a listopad se nesl v podobném duchu, přičemž jsme začali dávat dohromady novou komedii. Několikrát byl přepsán scénář. Takže se nebylo moc co učit, protože se pořád něco měnilo. Byl konec listopadu a my stále spíš bohémsky pojídali chlebíčky a popíjeli čaj, než aby se něco dělo. A tak shodou náhod, když se jedno úterý v prosinci sešlo pár členů na zkoušce - bez Radky, která byla nemocná a beze mě, protože jsem byla v práci - vyplynulo na povrch, že tohle je neúnosné. Platíme za nájem, ale celkem zbytečně, navíc každý z nás má své finanční potíže a již brzy bude potřeba shromáždit prostředky na novou komedii - kostýmy, kulisy, technici.. To všechno něco stojí. A když platíme tolik jen za nájem, z čeho budeme platit tyhle věci? A tak bylo Radce hned na dalším setkání předneseno, jak se věci mají a bylo předloženo řešení: opustit naše krásné, leč příliš luxusní prostory a jít někam jinam a ušetřené peníze investovat do "fondu". Radky se to však nějak dotklo, dodnes nechápu co přesně a proč.. Ale evidentně nabyla pocit, že jí berem jen jako někoho, kdo nás učí a režíruje a ne jako blízkého člověka. Což samozřejmě není pravda. Ale občas je potřeba oddělit profesní věci od těch soukromých.
Každopádně teď si Radka pokračuje ve svém smíchovském Ateliéru Starbag společně se Zuzkou, naší bývalou členkou, která nejvíc přilívala oleje do ohně. A my jsme si zařídili, respektive Blanička nám zařídila možnost scházet se v budově školky na Strahově.


A jako hořká tečka loňského roku a další kapka do mého poháru hořkosti skápla zpráva o skonu Pavla Srníčka, trenéra brankářů na Spartě a legendárního golmana, kterého uctívá fotbalová veřejnost. Když jsem se dozvěděla o jeho srdečním kolapsu, nepřestávala jsem být pozitivní a věřila jsem, že se po Novém roce opět sejdeme na Letné. Leč, bohužel...
Stále tomu nemůžu uvěřit, že právě on už tady není. Pořád ho vidím, jak prochází kolem recepce, usmívá se a přeje mi dobrý den. Ne, nemůžu uvěřit...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 8:25 | Reagovat

Tak a teď nějaký pozitivní článek, šup! A děkuji za osvětlení situace spolku. Myslím, že stojíš na správné straně ;)

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 12:06 | Reagovat

[1]: Předně odpovím na komentář u staršího článku: děkuji za přání k narozeninám :) :D
Tak. Pozitivní článek bych si momentálně musela vycucat z prstu, protože nic moc pozitivního se zatím neděje, ale až to přijde, tak dám vědět :) :D Za osvětlení nemáš zač :). Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. :)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 15:20 | Reagovat

[2]: Chtěla jsem k nám do vesnického spolku, ale jaksi jsem onemocněla a nemohla jít... Tak třeba se odhodlám jindy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama