NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Duben 2016

Nový blog :-)

23. dubna 2016 v 16:57 | Geheimnis |  Pocity
Hlavně žádnou paniku! Nechci s tímto blogem seknout (ačkoli jsem sem dlouho nic nepřidala).

Ale zkrátka a dobře, historky posledních dní mě přinutily si založit blog čistě jen o divadle. Chci si tam zapisovat všechny zážitky z práce, protože některé fakt stojí za to a já bych je nerada zapomněla (už teď si nevybavuju přesný průběh :-( :D).

Upřímně jsem zvědavá, jak budu zvládat dva blogy. Ale na druhou stranu... Dělám to především pro sebe a své vzpomínky, takže doufám, že sice nebudu mít každý den pět příspěvků, ale za to tam budu vše, co si chci zapamatovat. :-)

Pokud vás tedy zajímají "perličky z natáčení", mrkněte na můj nový blog. → HerAma


Slunce za mrakem.

2. dubna 2016 v 11:33 | Geheimnis |  Pocity
Tohle motto se mi na filmu Myšák Stuart Little líbilo nejvíc - že za každým mrakem je slunce.

A tak se po nějaké době ozývám s optimističtějším článkem.
Sžíravá bolest, pocit prázdnoty a marnosti jsou snad tytam. Alespoň tento týden jsem se cítila skvěle a doufám, že to tak bude i nadále.
Minulý víkend, velikonoční, jsem měla konečně celý volný. A navíc prodloužený! V pátek byla u nás ve vsi maškarní zábava. A já už od malička miluju karnevaly. A nemohla jsem si nechat ujít příležitost vypůjčit si kostým z našeho divadla! Pravda, představovala jsem si to trošku jinak. Že přijdu, prohlídnu si pár kostýmů a pak si vyberu nějaký, který bude fakt suprový na maškarní. Ovšem situace byla drobátko jiná - v krejčovně jsou tři ženy, z nichž jedna je mladá nemastná, neslaná, druhá je docela milá a třetí je naopak nesympatická a jde z ní pocit "nojo, tak už jdi a neotravuj". A když k tomu připočtete neskonalou úctu k divadlu jako takovému, pocit, že divadelní krejčovna je rovna posvátnému chrámu a navíc si stále uvědomujete, že jste v téhle práci nová a tudíž si nechcete vyskakovat nebo vymýšlet voloviny, tak prostě přijmete fakt, že si půjčíte cokoli, co vám zrovna jedna z těch tří podá na ramínku.
A podala mi krásné, dlouhé, černé šaty. Myslím, že na maškarním nikoho ani nenapadlo, že jsou z divadla. Ale byly fakt krásné. Jenže jaksi nicneříkající. Mohli jsme jít buď za černé vdovy, nebo za dámy z 20.-30.let minulého století. Vybrala jsem druhou možnost a tak jsem v ptákovinách na Václaváku koupila dvě charlestonové čelenky s peřím. Sice jsme byly obě s kamarádkou stále laděné do černé, ale působilo to elegantně.