NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Prosinec 2016

Krásný nový rok 2017!

31. prosince 2016 v 9:39 | Geheimnis |  Pocity
Milí všichni, kteří jste sem během roku 2016 zabloudili, alespoň něco přečetli z mého života, možná i komentář zanechali, přeji vám krásného Silvestra a šťastný vstup do Nového a následně nového roku 2017! :-)

V první řadě přeji nám všem zdraví. Protože když jsme zdraví, je to základ všeho. Když jsme zdraví, je to předpoklad k tomu být šťastný. Když nás nesouží nemoci, můžeme lehce potkat lásku. A třeba zrovna tu pravou, velkou, osudovou, na věky! Když jsme zdraví, zamilovaní a šťastní, máme radost. Radost je pozitivní energie, kterou třebas i nevědomky šíríme kolem sebe. Kolem sebe máme plno zdravých lidí, ale bohužel určitě každý z nás má ve svém okolí i více či méně nemocné přátele, blízké či známé. Ale já věřím - a věřte se mnou - že naše pozitivní energie čišící z našeho zdraví, štěstí a lásky může velmi pomoci i právě těm lidem v okolí. Prostě se jen smějte, nekaboňte se a život se bude zdát snazší. I když to někdy tak nevypadá, i když přijdou horší dny, s úsměvem se dá vše zvládnout líp.

Nestresujte se, nepřidělávejte si leckdy zbytečné vrásky na čele. Když nejde o život, jde o ho*no! :-)

Ještě jednou krásný Nový (nový) rok 2017!!!!


Geheimnis

25 let a týden

18. prosince 2016 v 10:15 | Geheimnis |  Pocity

Krásné nedělní dopoledne všem!

Dnes je mi přesně dvacet pět let, jeden týden a hodina a půl. :D A neberte to prosím tak, že píšu tenhle článek proto, abych si vyškemrala gratulace. Tak to vůbec není. Já si jen chci uchovat vzpomínky.

Dřív jsem blog psala hlavně kvůli návštěvníkům. Nikdy se mi vlastně nepodařilo mít hojně navštěvovaný blog a když už jsem našla pár duší, se kterými jsme se vzájemně dobrovolně navštěvovali, časem jsme ztratili spojení.
Teď bloguju hlavně kvůli sobě.

Když jsem psala včerejší článek na téma týdne, naházela jsem do něj i pár odkazů na články na tomto blogu. Věřili byste, že tenhle blog žije už bezmála šest let? Neuvěřitelné. Na tomhle místě, v mém hnědoočičku, můžete vidět posledních šest let mého života. Ale hlavně to vidím já. A třeba včera jsem strávila asi tři hodiny tím, že jsem pročetla komplet celou rubriku Au-pair deníku! :-) Osvěžila jsem si pocity a situace, na které bych jinak dávno zapomněla.

All my hearts ♥

17. prosince 2016 v 13:27 | Geheimnis |  Téma týdne
Zdravím vás, přátelé!

Na žádné jiné téma týdne jsem se snad nikdy nepřipravila pečlivěji! :D :-) Projela jsem všechna alba, která mám v počítači nebo na facebooku a dopostahovala jsem fotky, které jsem ještě neměla uložené. A pak jsem z nich vybírala a skládala je do koláží a snažila se je hezky poupravit. A při tom všem jsem se ponořovala do vzpomínek. A vy se teď můžete ponořit se mnou.

1) Kočky

Miluju je. Jako malá jsem měla jasno, když se mě lidé ptali, jestli mám radši psy nebo kočky. Čičiny pro mě byly jasnou volbou.
První kotě jsem dostala v šesti letech. Byla to kočičí královna nade všemi kočkami, které se mi pak ještě připletly do života. Jmenovala se Šmoulinka :-) a na tomto blogu jsem jí již věnovala jeden samostatný článek. Proto, chcete-li poznat kočičí královnu mého srdce, určitě klikněte sem!

Poté, co Šmoulinka odešla, jsem dostala dvě černá koťata. Byly to éra :-) ale od dob Šmoulinky jsem už žádné kočce nebyla schopná dát jméno. Možná i proto nedokážu říct, kolik koček jsem vlastně měla. Milovala jsem je všechny, ale tím, že byly bezejmenné, se mi některé ze vzpomínek lehce vytratily a jiné tam zase zůstaly.

V současné době mám doma, u mámy, už jen jednoho jediného kocourka. Byl ze tří koťátek. Jejich maminkou byla mourovatá kočka na fotkách v koláži nahoře. Vlastně to byla jediná koťata, která dostala jméno. Celé zrzavé kotě bylo Matýsek (domnívala jsem se celkem dlouho, že to je kocour, z omylu mě vyvedl fakt, když ten kocour porodil další koťata. Nicméně se o ně nestaral/a a tak umřely...), skoro-celé-zrzazvé s bílými tlapičkami byla Charlotte (jméno jí vymyslel kamarád, který zbožňuje kočky. Bohužel, Charlottka nám umřela asi po půli roce...) a poslední, mourovatý kocourek (fakt kocour!) je Lotrando. Ale dnes už mu neříkám nijak. Je to prostě jen čičí. :-)


Vánoční ladění

4. prosince 2016 v 10:59 | Geheimnis |  Pocity

Já vím.

Je teprve druhá adventní neděle. Začátek prosince jsme si v podstatě ještě ani pořádně neuvědomili. Ale, přátelé, ani nemrknete a budeme vítat rok 2017. Jojo.

Já konkrétně zírám, jak mě Vánoce zase vtáhly do svého kouzla. Už mám nějaké cukroví napečené a rozhodně nehodlám přestat. Vždyť to nejdůležitější ještě nemám - vosí hnízda <3 :D. A rumové kuličky, biskupský chlebíček, vánočku, pařížské tyčinky, které se mi ještě nikdy nepovedly... :-D Jak jen to ta moje babička dělala, že je vždy měla takové hezké? :-(

Taky jsem si koupila vánoční hvězdu. Jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží. Víte, já bych strašně moc chtěla umět pěstovat květiny a rostliny všeobecně. Jenže jsem na to prostě levá. A přitom můj děda je takový zkušený zahradník... No, jak vidno, po babičce jsem nepodědila umění pařížských tyčinek a po dědovi jsem nepodědila umění života zeleně. Hm, tak třeba moje děti to umět budou.
No, a taky musím uznat, že prosinec má pro mě osobně ještě jiné kouzlo.
Mezitím, co všichni sobecky řeší Vánoce, Štědrý den a Silvestr... Tak já v tichosti očekávám, kdo si mezi tím vším shonem vzpomene na mě. To, že mám přesně za týden narozeniny (už čtvrt století, heč), nemůžu nikomu vytýkat, když si nevzpomene. Já si taky u plno známých a kamarádů nepamatuju přesná data. Nebýt facebooku, dost možná by mi nepopřál vůbec nikdo. Kromě maminky, to je jasné :-).
Ale co považuju za největší egocentrismus? Že si na mě ti přátelé, rodina a známí kolikrát nevzpomenou na Štědrý den. Protože kalendář snad máme doma všichni, ne? V nejhorším případě jsou svátky i na Seznamu. Takže jako, nebuďte hin jen z Ježíška. Buďte trochu hin i z Adama a Evy! Děkuju! :-D