NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Už je zase hej!

29. dubna 2017 v 22:30 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj!

Kdybych sem napsala ještě přesně před týdnem, patrně bych tenhle článek musela cenzurovat od sprostých slov. Byla jsem totiž hooodně naštvaná.
Celá ta záležitost s mým přítelem, která se táhla pomalu jako zapečený sýr, vygradovala totiž právě v sobotu.

Už mi to šlo fakt na nervy a přerostlo mi to přes hlavu a tak, když jsem minulou středu jela po společném kině zase zpátky k sobě domů, už jsem to nevydržela a celou cestu domů probrečela. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že byť mi to celé přijde jako malichernost, kvůli které se evidentně trápím jen já, tak že už to takhle dál nechci a dám o svých pocitech vědět. A tak druhý den jsem - jak jinak než zbaběle psaním na skypu - svému milému popsala, že si nepřipadám jako ve vztahu, ale jako taková lepší kamarádka. Zajdeme spolu do kina, na dobrou večeři, často chodíme i do divadla. Jo a mezi tím vším si dáme několik pus. Ale pak to všechno skončí na jednom jediném místě: autobusové zastávce. A že mě to trápí a mrzí a netuším, kde se stal problém. Že by si tedy měl uvědomit, proč se mnou vlastně je a jestli se mnou být vůbec chce, jestli mě má rád. Nebo jestli mu to takhle vyhovuje či si nevšiml toho, že spolu netrávíme noci a tím pádem ani nespíme?

Každopádně jak bývá mým zvykem, když se hodně rozepíšu, tak dokážu sesmolit hotový román, aniž bych dokázala přesně a jasně vyjádřit to hlavní. A to se také stalo evidentně teď. Protože můj milý na to nijak nereagoval a ty zbylé dva dny v práci, když jsme se viděli na pár minut, byla naše setkání chladná a nesvá. On byl zmatený z mé zprávy a já byla zmatená z jeho reakce. V pátek jsem mu tedy pro jistotu napsala, že nejsem uražená, že mu jen dávám prostor na to, aby se vyjádřil. No, zkrátím to. Odepsal, že jsem ho zaskočila a že jsem mu dala velké téma k přemýšlení, ale že by si o tom radši promluvil než psal. Nakonec z něj vypadlo, že bychom se sešli v sobotu, abychom to probrali, ale jako vždy nechal domlouvání místa a času až na onu sobotu. A já celou sobotu čekala, až se ozve. A nedočkala jsem se, což mě přirozeně vytočilo ze všeho nejvíc. Tak nejen, že jsem se trápila kvůli tomu problému, teď jsem byla ještě naštvaná, že mu nestojím ani za to, abychom se tedy sešli a promluvili si osobně. Do toho mě samozřejmě napadalo, jestli se mu nemohlo něco stát.

V neděli ráno jsem ale vše hodila za hlavu a napsala mu dlouhý vzkaz na facebook (protože do sms by se to nevešlo) a poté jsem mu pro jistotu napsala zprávu, že ten vzkaz na facebooku má, tak aby si ho přečetl. V té zprávě jsem se pokusila znovu, tentokrát přesněji a jasněji, popsat, co mi vadí. A světe div se - když si ho po nekonečných čtyřech hodinách přečetl, odepsal a ukázalo se, že naším problémem je to, že nedokážeme komunikovat. Zkrátka - on si myslel, že když jsem se přestala starat o to, kdy spolu budem u něj, tak že to tak chci a naopak já si myslela, že on mě k sobě nechce (a věřte mi, že mě napadalo milion důvodů, proč by mě nechtěl).

Myslím, že minulý víkend jsme si oba udělili pořádnou lekci. Nevím tedy, jak moc o tom skutečně přemýšlel on a jestli ho to zjištění, že náš vztah v tu dobu balancoval nad propastí trápilo, ale já tu nejistotu, strach a bolest dlouho nechci zažít. Upřímně, kdyby to vážně bylo tak, že je se mnou ze setrvačnosti, pohodlnosti nebo strachu ze samoty a že by si po tomhle uvědomil, že se mnou být nechce a opustil mě, tak vážně nevím, co by bylo dál... Asi bych rezignovala na všechno. Hlavně na chlapy. Protože on je můj pan Pravý a pan Dokonalý, můj princ na bílém koni a pokud nebudu do konce života s ním, tak už s žádným. Tak moc ho miluju a tak moc jsem přesvědčená o tom, že k sobě patříme. (Jsem si vědoma toho, že přesně tohle jsem kdysi na tomto blogu prohlašovala o mém EX, ale v tuhle chvíli jsem si tisíciprocentně jistá že jak já, tak on jsme našli svou spřízněnou duši a že to nemůže být jinak a lepší.)

V tuhle chvíli je vše opět krásně růžové a já jsem opět naskočila na svůj obláček lásky, na kterém se vznáším nad všemi a vším. Momentálně jsem v práci na noční, mám tu svatý klid a můžu se tak věnovat plánování letní dovolené. Vymyslela jsem si, že se chci znovu vrátit do Adršpachu. A letos nás pojede zase o něco víc. Kromě mých dovolenkových parťáků a nejlepších přátel pojedou ještě další dvě holčiny, můj přítel a jako třešnička na dortu - kamarádčin pes. :-D Po několika zoufalých dnech, kdy jsme se snažili sehnat ubytování pro šest lidí a psa, ideálně tedy v chalupě s plotem, jsme nakonec úspěšně zarezervovali jeden objekt v námi požadovaném termínu. A na mě teď je, abych zorganizovala program na pět dní. Hurá! :-)

Tak se mějte a smějte!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 6. května 2017 v 9:16 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem se o celé situaci dozvěděla zkráceně na FB. Jinak bych u tohoto článku asi porodila koťata, jak bych se bála konce :)

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 6. května 2017 v 10:47 | Reagovat

[1]: A já jsem ráda, že si kvůli mě neporodila předčasně a ještě koťata :-D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama