NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Jak mi kvete láska

18. června 2017 v 12:35 | Geheimnis |  Moje fotky
No dobře, tak ten titulek není úplně přesný.

Pro dnešek se přemůžu a nebudu psát o svém nedokonale dokonalém vztahu a lásce. Namísto toho se hodlám chlubit! Květinami.

Já, člověk, který se nikdy o rostliny ani zahradu nestaral, se s přistěhováním do pronajatého bytu v Praze rozhodl pečovat o kytky.
Jsem staromódní, no. Podle mě má správná žena vytvářet domov. Bydlet v hnízdečku lásky, kde se bude starat o svého muže, děti a mazlíčky. Vyvářet a péct na neděli. Mít přirozený nepořádek, takový ten rodinný, útulný, žádné sterilno. A k tomu všemu prostě neodmyslitelně patří rostliny po celém hnízdě. Tu v obýváku, tu v kuchyni na poličce, tu v ložnici a tu na chodbě. Na oknech vše, co krásně kvete - od vánočních kaktusů po orchideje, za parapetem pak buď bohaté muškáty nebo macešky. Na podlaze nebo na soklíku pak různé druhy neokrasných rostlin, jako palmičky nebo menší keříky.

No dobře, asi se mi úplně nedaří se nebořit do vlastní fantazie a malovat si svou budoucnost a rodinu. Ale když snít je tak krásné a hlavně snadné... :-)


Teď ale zpět do přítomnosti a především k tématu.
Ještě jsem se nedostala ke květinám na parapet (bydlíme ve třetím patře a na parapetu nemáme přidělanou zahrádku, tak se obávám, že by moje truhlíky mohly při větším větříku někoho zranit), ale za to za oknem je to paráda. Přesně jak jsem psala: vánoční kaktusy, orchideje a k tomu jako bonus nesmrtelný brambořík! :) A na podlaze v rohu pak minipalmička. Všechno dosud živé!


Bydlela jsem v Praze už několik měsíců a moje květiny nic. Orchidejím uschly stonky, vánoční kaktus byl jen chlupatý a květina, kterou mi máma koupila (ty předtím jsem si vzala od mámy)... Nestihla jsem ani zjistit, jak se jmenuje. Udělaly se jí na listech takové bílé ťupky, tak jsem ty lístky otrhala a od té doby nežije. Už je to aspoň půl roku a já jí pořád ještě nevyhodila. Na Vánoce jsem si pořídala vánoční hvězdu. Jenže ona začala po pár týdnech plesnivět a já se neměla k tomu ji očistit nebo přesadit, a tak mi z ní zbyl jen takový malý plesnivý stoneček. To jsem nakonec vyhodila.

K narozeninám jsem ale dostala další kytky. Vánoční kaktus - můj vlastní, ne převzatý! A pak brambořík. Pravda, v den narozenin měl kaktus poupátka a po převzetí do mé péče o něj nějak přišel.. Ale za to mu narostlo několik nových lístků!
Za to brambořík ♥ ten ještě nepřestal kvést. Je to posilovač mého sebevědomí. S ním se cítím o něco jistěji a lépe. Díky němu na první pohled nevypadám, jako že jsem vrah zeleně.


Už jsem se zmínila o orchidejích?

Jo, to jsem vlastně přiznala, že jim uschnuly stonky. Ale listy byly stále zelené! Takže šance ještě byla.
A vlastně to ani nebyla úplně moje vina... Zveřejnila jsem je totiž na facebooku a jedna dobrá duše mi napsala komentář, že ona ty uschlé části otrhává, protože rostlina se je snaží regenerovat a nemá tak živiny na zbytek, který za to ještě stojí. A tak jsem ty stonky.... no... urvala.

A dlooooouhé měsíce jsem měla jen dlouhé zelené listy visící z květináče. Ani přesazení do zbrusu nové a živinami nabité zeminy jim nebylo dost dobré. Ani tyčinky s hnojivem, nic.
Ptala jsem se na to jedné květinářky, jestli jsem jim tím podepsala ortel smrti. Naštěstí mě uklidnila (ačkoli si neodpustila mi naznačit, že to byla blbost), že jim to sice strašně trvá, ale že nakonec vyroste nový stonek. A pro příště prý stonek mám jen zastřihnout, cca 10 centrimetrů nad listy a už nikdy ho nevyrvávat celý.
Od té doby uplynulo opět několik nekonečných týdnů až měsíců, než stonky v obou orchidejích konečně vytasily drápky!


Musím se přiznat, že k tomuto článku jsem se chystala už zhruba před měsícem, kdy jsem si vše poctivě nafotila a hezky upravila v online editoru. Teď už je ale všechno zase jinak.

Dobrá zpráva je, že orchidej vlevo už má fialové květy! :-) A má jich požehnaně. Dva plně rozkvetlé a další čtyři nebo pět poupátek! Za to ta druhá se nějak loudá, nějaký náznak budoucích poupátek tam je, ale kdoví kdy to bude.

A ta špatná zpráva je...
..že pro změnu přestal kvést můj chlupatý kaktus.

Teda, já vlastně nevím, jestli to je špatně. Vlastně mě hrozně udivilo, že vůbec začal kvést a jak! Za celý ten rok a čtvrt a vlastně ani nikdy předtím (když jsem ještě bydlela u mámy a tento exemplář nebyl v mé péči) nekvetl. Byl to prostě jen chlupatý typ vánočního kaktusu. Byla jsem fakt překvapená, že kvete! Ale na druhou stranu jsem byla ohromně šťastná, protože to znamenalo, že se mu patrně dobře daří.
No a teď už se buď dobře nemá, nebo zase vykvete za několik tisíc let.


No a nakonec moje minipalmička :-)

Ta se mnou v Praze není od začátku, přivezla jsem si ji až někdy v průběhu. Nicméně možná proto, že je separovaná od těch okenních, nebo snad proto, že je nenáročná a zvyklá na ledasjakou péči, se drží statečně. Tím chci říct, že listy neusychají, neopadávají, drží si barvu. Na druhou stranu ale ani neroste... :-D
Možná by jí pomohla obměna půdy, ale k tomu jsem se ještě nepropracovala.


Onehdá, vlastně přesně před týdnem v neděli (což vlastně ale není vůbec podstatné), jsem byla nakoupit v Kauflandu. A měla jsem šílené nutkání si pořídit další rostlinku. Sice jsem věděla houby, co který název znamená a jak moc je který druh náročný na zálivku a slunce, ale bylo mi to šumák.
Ničeho se však nebojte, odolala jsem a zachránila jsem je všechny, protože jsem si nekoupila žádnou. A to proto, že jsem byla po druhé noční, bylo již kolem třetí odpoledne a já měla v plánu ještě upéct věnečky a potom jít ještě do práce (! do té své hlavní, milované, divadelní, abych si nadělala strejčka. I když jsem po těch nočních byla jak vygumovaná). Obávám se však, že příště už takové štěstí mít nebudou.


..mohlo by se jim totiž stát, že by dopadly stejně jako ona bezejmenná květina, kterou jsem připravila o život v domnění, že jí pomáhám.

Ale život jde dál a člověk se chybami učí :D
Takže příště to určitě vyjde!


A abychom nekončili tak depresivní obrázkem, něco aktuálního:

Moje rozkvetlá orchidej :-)


Květení a lásce zdar!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 29. června 2017 v 16:52 | Reagovat

Moje kvetoucí květiny většinou skončí jako koště :) Jinak nekvetoucím se celkem daří. Když mají světlo a vodu (jsem zjistila :D). Krásné povídání i fotky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama