NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Čaj s medem

9. září 2017 v 9:06 | Geheimnis |  Pocity
Ani nevím jak se to stalo. Prostě jsem se včera vzbudila a v krku mě bolelo, jako bych tam měla strup. Přes den v práci se k tomu pomaličku začala přidávat nenápadná rýma. Večer jsem už ulehala s šátkem na krku, paralenem v žaludku, lehkou bolestí hlavy, kašlem a hlavně - čajem s medem.

Znáte knížku Alenčina čítanka? Dostala jsem ji v první třídě a zamilovala se do ní. A jeden z mých nejmilejších příběhů je o tom, jak Alenka stůně a maminka jí a jejímu medvídkovi Medouškovi uvaří čaj s medem.
Jako malá jsem marodila docela ráda. Znamenalo to, že můžu bez výčitek ležet celý den v posteli a spát, jak se mi zachce. A v tom úplně nejlepším případě jsem ležela na gauči v obýváku a celý den si pouštěla pohádky. A maminka mě obskakovala, dávala mi sladké sirupy proti kašli a měřila mi teplotu. Naštěstí jsem nikdy neměla nijak závratně komplikovaný průběh nemoci (chřipka, nachlazení, angínu jsem měla snad jen jednou a možná ani to ne, že to byla jen horší chřipajzna), takže jsem marodění měla vážně ráda.

Úplně nejvíc se mi líbilo, když jsme přijeli domů od pana doktora, bylo dopoledne a já bych tou dobou dávno měla být ve škole. Jenže já si místo toho šla obléknout pyžamo a zalezla pod peřinu. Pak přišla maminka se sirupem a paralenem a taky mi přinesla termosku s čajem. Nikdy mi čaj ale nesladila medem, protože mi to nikdy nechutnalo.

Když jsem pak nastoupila na střední a poté na vyšší odbornou, už marodění nebyla taková zábava. Každý promeškaný den se nějak odrazil. Proto jsem doma zůstávala jen, když mi bylo opravdu mizerně.
Teď už jsem ale zaměstnaný člověk - a ještě ke všemu ve dvou zaměstnání. To už je marodění téměř nemožné.

Třeba jako dnes. Je sobota, venku počasí nic moc, takže by mi ani nevadilo celý víkend strávit v posteli. Jenže dnes i zítra mám službu na recepci. Dvakrát dvanáctihodinové utrpení. A jako třešnička na dortu - zítra tu máme zápas, takže tady ani nebude klid, bude tady plno lidí a ti mě uvidí a já zrovna nevypadám moc reprezentativně.

A mě je vážně mizerně. Byť to včera ještě tak nevypadalo. V noci jsem se budila, převalovala a každé polknutí mě bolí. S úzkostí jsem zjistila, že všechny léky, co mám na bolest v krku, už jsou rok prošlé. Připadám si hrozně bezmocná, jediné, co mám, je ten paralen. A ten má dobu použitelnosti do 09/2017, takže se modlím, že je tím myšleno do konce září a že mi více neuškodí, než pomůže.
Včera večer jsem se také snížila k tomu, že jsem si dvakrát udělala čaj s medem. A jak já říkám, to už musí být, abych si čaj neosladila cukrem.

Moje jediné štěstí je, že moje hlavní práce je bezvadná. Mám totiž skvělou šéfovou a celkové interní nastavení je super, protože jestliže jsme nějakým způsobem nemocní nebo musíme k doktorům, dává nám volno a nemusíme čerpat dovolenou. Já nechci předbíhat, protože nevím, jak budu vypadat zítra (třeba se to rapidně zlepší, i když tomu vlastně nevěřím), ale začínám reálně uvažovat, že v pondělí toto volno využiju a snad se alespoň jeden den pořádně vypotím. Ono totiž nachlazení není smrtelná nemoc, ale taky by se to nemělo podceňovat, protože by se to příště mohlo zvrtnout v něco těžšího.

Přeji vám klidný a zdavý podzim :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 3. října 2017 v 6:31 | Reagovat

Je hrozné, jak si stonat mohou dovolit jen děti ... Protože jak píšeš - nepřijdeš a ono se to odrazí. Mnohdy tak hrozně, že pak raději umíráš ve škole kvůli blbé prezenci, protože prostě systém ... A peníze a práce, to je kapitola sama pro sebe. Jenže kdo si může dovolit být týden doma a nenakazit tím šiiroké okolí kolegů? :(

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 7. října 2017 v 11:35 | Reagovat

[1]: Vážně je tu něco špatně, když na nemocenskou chodíš jen tehdy, kdy se ti to už vyplatí, tj. jdeš marodit na několik týdnů. Ale jak jsem psala v článku, jsem vděčná za svou práci a za svou bezva šéfovou, která má pochopení a navíc ví, že si to volno bereme všichni jen v těch nutných případech anebo si prostě svoji práci doděláme při přesčasech nebo o víkendech. :) Ne každý ale má takové štěstí na dobrou práci :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama