NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Listopad 2017

Děda.

17. listopadu 2017 v 21:54 | Geheimnis |  Pocity
Nedávno jsem psala o mém vztahu s mou mámou, teď mě okolnosti nutí vypsat se z dnešního zážitku s dědou. Táta mého táty.

Bude to dlouhé vyprávění.

Asi bych měla začít tak nějak od začátku. Můj děda prožil hodně let v Ostravě a v Brně. Poznal tam svou ženu, mou milovanou babičku (která už bohužel dvacet let není mezi námi) a narodili se mu tam dvě děti. Prvorozený syn, můj nejmilovanější tatínek a dcera. Pracoval jako číšník.
Z Moravy, potažmo Slezska, ale nepocházel, protože se narodil ve vesničce ve středních Čechách, kde jsem zase téměř celý svůj život žila já. Žila tady také jeho maminka, moje prababička, ke které můj táta se sestrou jezdívávali každé léto na prázdniny. Po několika hodně letech se do této vesnice jako rodina přestěhovali natrvalo. Žili v našem rodinném domě, který postavil někdy v první polovině minulého století můj praděda, všichni pohromadě: prababička, babička, děda a děti.

Já a moje máma.

5. listopadu 2017 v 8:57 | Geheimnis |  Pocity
Já a moje máma.. Vztah, který nelze popsat jedním slovem, jestli vůbec popsat nějak jde.

Myslím, že zvrat - nebo uvědomění si - přišel se smrtí táty. Táta byl naše pojivo, které dávalo naší rodině smysl a díky kterému jsem se cítila milována, spokojena a v našem domě jsem se cítila útulně. Ale jeho nečekaný odchod jako by byl tvrdým úderem do křišťálu, který se roztříštil na tři kousky: mámu, mě a bráchu (má jiného otce, ale žili jsme s tím mým všichni dohromady jako bychom byli všichni jedné krve).

Od té doby je, myslím, můj vztah s mámou takový, jaký je.
Nedokázala pochopit, proč nechodím na hodiny klavíru (změnili mi učitelku; byla jsem naštvaná na svou původní učitelku, že se mě "zbavila" a nenáviděla jsem tu novou, protože byla pedant a zdála se strašně chladná). Nedokázala pochopit, proč jsem v prvním ročníku na gymplu chodila za školu a na konci jsem propadla snad ze všech předmětů (měla jsem panickou hrůzu z učitelky chemie, byť se zdála jako hodná ženská, ale absolutně neuměla vysvětlit látku a já byla nešťastná, že tomu nerozumím).
Když se se mnou definitivně rozešel můj první kluk, kterého jsem si myslela, že miluju na život a na smrt, hystericky jsem brečela v pokoji, mlátila rukama do postele, házela věcmi a nábytkem po zemi. Moje máma po nějaké chvíli přišla do pokoje a seřvala mě, ať se laskavě uklidním. Nepohladila mě, neobjala, nepromluvila se mnou. I když upřímně, nevím, jestli bych o to stála v tu chvíli, ale rozhodně by mě to nerozohnilo ještě víc, než když mě seřve.