NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Čas strašně letí.

25. ledna 2018 v 11:04 | Geheimnis |  Téma týdne
Když jsem byla malá, drtivá většina mých her simulovala dospělácký život. Venku jsem ve starém nádobí míchala písek, hlínu a vodu a to bylo jako vaření. Jednou jsem taky vytahala několik dlouhých prken a za pomoci hlíny s vodou jsem se snažila postavit domeček. Taky jsem měla několik kočárků a panenek, to jako že jsem maminka a starám se. Nejednou jsme si s kamarádkami hráli na obchod - to jakože pracujeme. A když jsem ještě nechodila do školy, hrála jsem si, že tam chodím.

A najednou si uvědomím přítomnost. Školu mám už pár let za sebou, místo hlíny vařím vesměs poživatelná jídla, několik let už taky doopravdicky pracuju a platím nájem. Už mi chybí jen postavit ten vlastní domeček a vozit živé děti v kočárcích.

Je mi málo, je mi jen šestadvacet. O životě toho vím ještě prdlajs. Ale mám hrůzu z toho, jak rychle mi život uteče. Dospělácký život běží úplně jinak než ten dětský. Aspoň mi to tak přijde. Jako malí jsme se nemohli dočkat, až konečně budeme velcí a budeme si moct dělat, co chceme. A když už jsme teda vopravdu velcí, kolikrát nemáme ani čas se na chvíli zastavit a uvědomit si to. Od pondělí do pátkujen práce, sem tam nějaká večerní kultura nebo dobrá nedomácí večeře a víkend uteče strašně rychle, jak se do něj snažíme nacpat co nejvíc věcí: odpočinek, úklid, uvařit pořádné jídlo a pak taky vyrazit někam ven. A je zase pondělí a zase pracovní maraton a zase čekání na víkend a ten je zase hned fuč...

Možná se času děsím proto, že pořád něco plánuju a organizuju. Je leden a já už vymýšlím, co budeme dělat v létě. Sotva jsem se nastěhovala do bytu k příteli, už koukám po hypotékách a nových bytech. Sotva jsem dospěla a už bych chtěla miminko.

Asi bych měla zpomalit, více se věnovat přítomnosti.
Jsem teď tak strašně moc šťastná a snažím se to dávat najevo. Říkám svému příteli, jak jsem ráda, že ho mám. Udělala bych pro něj první poslední. Mým nejtužebnějším přáním je zestárnout s ním. Jenže mi i vyhlídka společných - dejme tomu - čtyřiceti let, které by nás mohly čekat, připadá strašně malá. Chtěla bych víc! Na věky! Chci mít moře času a ten trávit s ním a svými blízkými.

Co mám dělat, abych se přestala bát?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Svart Sol Svart Sol | Web | 25. ledna 2018 v 11:16 | Reagovat

To je pravda

2 Eliss Eliss | Web | 25. ledna 2018 v 11:43 | Reagovat

Já bych se hned zase vrátila do dětství...

3 Jeife Jeife | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 14:43 | Reagovat

Myslim, ze tohle je jen krok k uvedomneni. Vasis si zivota vic, protoze vis, ze netrva vecne ... :)

4 MarijaKes MarijaKes | Web | 25. ledna 2018 v 15:56 | Reagovat

Skoro mi hrkly slzy do očí. Vidím se jako malá holčička s blátem v konzervě a klacíkem, jak míchám oběd, vidím se jak spěchám s dětmi do školky, sleduju teploměry, učím jezdit děti na kole, mám trému při maturitě a zkouškách dětí, radovala jsem se ze svateb, z vnoučat....Čas strašně rychle letí a i ta moje vnoučata už babičku na hlídání moc nepotřebují. Je mi skoro do pláče, že už mě asi nic nečeká...
Je moc dobře, že plánuješ, žiješ svou přítomností pro budoucnost a budoucnost není bez přítomnosti. Každá stavba má své základy. Je moc dobře, že si ten letící čas uvědomuješ už nyní. I já už mám naplánovanou dovolenou, dokonce zaplacené noclehy. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. :)Ať se daří. :)

5 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 16:57 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

[2]: Já taky, ale jen na chvilku... :-)

[3]: Děkuji :) vážím si života, ale nepřestávám se bát, protože nevím, kdy ten můj skončí... :-)

[4]: Jéje, až takhle moje slova zapůsobila? To mě na jednu stranu mrzí a na druhou těší :-) nechtěla jsem vyvolat vlnu nostalgie nebo smutku. Jen abychom se všichni na chvilku zastavili, nadechli se přítomností a pak se zase pomalu vrátili do poklusu... :-)

6 Gauri Gauri | Web | 25. ledna 2018 v 21:53 | Reagovat

Taky mě poslední dobou děsí, jak to utíká. Je mi dvacet tři, ale mám pocit, že jsem se zasekla ve dvaceti. Nechápu, kam se poděly ty tři roky... Ale když se mě někdo zeptá, kolik mi je, tak odpovídám, že dvacet a pak se opravuji.. "vlastně ne, je mi dvacet tři" :D
Já si myslím, že je hlavně důležité umět občas zpomalit a jen si užívat přítomného okamžiku. Nebrat ten život až tak vážně a dělat to, co nás naplňuje. Být prostě šťastný a zářit. O tom to podle mě je.
Učit se z minulosti a s láskou na ni vzpomínat, žít v přítomnosti a těšit se na budoucnost.(Ty jo, že by moje nový moudro? :D)

7 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 10:23 | Reagovat

[6]: Tyjo, tak tohle moudro by se mělo někam vytesat :D :) ale máš pravdu, mě je taky už 26, ale cítím se tak na 22 a když si to pak uvědomím, tak si taky říkám: do pytle, kde jsou ty čtyři roky?! :D :D

8 Karin Karin | Web | 26. ledna 2018 v 13:33 | Reagovat

To je krásná úvaha :) ono ti to neuteče, přece jen jsi ještě mladá. Mně je 25, jedno prtě už běhá, druhé už je v břiše :) neměnila bych. Ale to je tím, že mám prima chlapa už šest let. Od toho se to všechno odvíjí.

9 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 14:17 | Reagovat

[8]: No vidíš..Jedno dítě už máš, druhé čekáš a jsi mladší než já, i když jen o chlup :-) a já se bojím, že se nedočkám... :-(

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. ledna 2018 v 8:08 | Reagovat

Na plánování není nic špatného. Jen se někdy může zdát, že jde o nespokojenost. Třeba když se po přestěhování k příteli vidíš v novém bytě. Tak se opravdu pokus zastavit nebo aspoň zpomal. Užívej si vaše společné chvíle tak, aby z tvého chování se a ne ze slov, byla cítit tvá spokojenost. Neříkám, ze slova nejsou důležitá, ale to co děláš a jak se chováš o tobě vypovídá daleko vic. A že se bojíš rychle pádícího času, to je asi obdoba toho, když je člověk šťastný, uvědomí si ten vzácný okamžik a přeje si, aby trval věčně...:-)

11 beallara beallara | Web | 28. ledna 2018 v 12:48 | Reagovat

Jsem celoživotní plánovač, jak nemám nalinkováno, cítím se mimo. Je to prostě nastavení.
Nebojuj s tím a prostě to přijmi, jsme každý jiný, máme i jiný přístup.
A že toužíš po uhnízdění...no to je přeci super, představ si skutečnost, že bys to nikdy necítila jako některé ženy.
Moc se mi tvůj článek líbí.

12 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 29. ledna 2018 v 13:25 | Reagovat

[10]: Děkuju za komentář! :) Já jsem spokojená a moc, jsem vděčná za to, co mám. Ale na druhou stranu jsem taky trochu realista a praktický člověk a vím, že ten byt v tom stavu, v jakém je, není obyvatelný dlouho. Proto sleduju trh s nemovitostmi a koukám po hypotékách :). A pravdou asi bude, že když je člověk šťastný a spokojený, tak moc dobře ví, že zákonitě musí přijít nějaká rána, aby pak zase mohlo přijít štěstí... :) a toho se bojíme všichni. :)

[11]: Já jsem k tomuhle plánování a organizování dospěla asi až časem :). Nebo jsem aspoň sama ze sebe vždy měla pocit chaotika a nepraktického člověka :D ale co bydlím sama (myšleno ne s maminkou), tak musím říct, že mám ze sebe dobrý pocit :-) :D
Nedokážu pochopit ženy, které se vzdávají toho, aby mohli mít děti, zvlášť jsou-li zcela zdrávy. Tím jim neberu právo se tak rozhodnout a nijak je nekritizuju, jen to prostě nechápu... :) Moc děkuji za komentář! :)

13 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 29. ledna 2018 v 21:33 | Reagovat

to je jako bych to psala já:)
taky jsem si tak hrála s hlínou a vodou a prkny
a říkám si ty bláho to tak letí, potřebuji věčnost abych všechno stihla!:(

já se prostě jednou za dlouhý čas zastavím a lelkuju jen tak...a pak si řeknu sakra na to není čas na to je život krátký a zas jedu na 130% a pak se zastavím a zase lelkuju a tak pořád dokola:)

co mám malého tak plánuju nonstop a pořád...a jak to nemám naplánované jsem nervózní - ale pozor, plánuju s tím že miminko úřaduje samo a pak se reorganizuje podle něho:-D

14 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 5. února 2018 v 9:22 | Reagovat

[13]: Jojo, občas si dopřát den, maximálně dva a fakt nic moc nedělat.. To je zdravý :D
Já třeba nemám ráda, když něco domlouvám s více lidmi a oni mi nepotvrdí, jestli dorazí nebo ne, jestli už vyráží apod... :D to jsem vždy nervní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama