NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Únor 2018

Plechový přítel má roupy.

27. února 2018 v 12:34 | Geheimnis |  Pocity
Abych tady pořád neomílala to samé dokola (což více méně vlastně dělám), tak si místo domácnosti budu stěžovat na něco jiného. Na něco, co je mou součástí, čeho se nedokážu vzdát. Něco, co mě v životě už několikrát podrželo a zároveň hodněkrát pořádně vypeklo. Je to můj plechový miláček, moje autíčko.

Že si můj Peugeot umí vše perfektně načasovat, tak o tom není pochyb.
Namátkou: když jsem byla jako "au-pair" v Německu (deník z té doby si můžete přečíst v této rubrice), jela jsem tam právě autem. Cca první měsíc vše v pohodě, ale pak mi auto přestalo startovat. Stálo ve dne v noci venku a tenkrát bylo dost horké počasí, tak to baterka moc nevydržela. Naštěstí tam žili hodní lidé a auto mi na čas dali do kupy - s podmínkou, že s ním musím každý den jezdit aspoň chvilku, aby se baterie oživovala.
Jindy jsem zase pospíchala do Prahy - jednou na přijímačky na DAMU a jednou na pohovor do MDP. Obojí bylo pro změnu v mrazu, v jednom případě zase baterka, v druhém případě startér. Na DAMU jsem tenkrát dorazila sice včas, ale na řadu jsem přišla jako poslední. No, tenkrát to byl vlastně celý den blbec. A jak dopadl pohovor v MDP snad všichni víte... :-)
A nakonec ještě nemůžu opomenout, jak jsem zase jednou jela do Prahy, to bylo v prosinci, středa večer a už byla tma, jela jsem po dálnici a najednou mi z ničeho nic explodovalo zadní okno... První myšlenka byla, že po mě někdo střílí :D. Nakonec se ukázalo, že to byla chyba výhřevného systému v okně, byl tam patrně zkrat a jelikož bylo okno zmrzlé, tak to prostě prasklo. Střípek mám dodnes schovaný na památku :) a desítky dalších mi ještě semtam zarachotí v kufru.

Tentokrát jsem vyděšená, ale zatím nevím z čeho. Koncem března mě čeká technická. A to auto musí dělat problémy zrovna teď! Jako by to nemohlo počkat na duben! :D
Jde o to, že o víkendu při jízdě vydávalo divné zvuky. Ale vždy jen chvilku. Jak rychle to začlo, tak rychle to zase skončilo.
Po dojetí do cíle jsem otevřela kapotu a všimla si olejových skrvn kolem motoru. A já si prostě za Boha nemůžu vzpomenout, jestli tam byly i dřív nebo ne.
Hned jsem to popsala na facebooku a sešlo se mi mnoho variant závad: udělej nové rozvody; to by mohla být poloosa; turbo šála (kriste, co to??).. No prostě vůbec netuším :D. Takže dnes budu volat pánovi, který se o moje auto postaral před koncem roku a slíbil mi, že mi ho odveze i na tu technickou. A moc se bojím, co mě tahle sranda bude stát. Protože jak jsem psala v úvodu.. Nedokážu se tohohle plechového miláčka vzdát :D :).

Heuréka aneb budiž světlo čili veselohra pokračuje.

22. února 2018 v 16:13 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj, milí moji!

V dnešním článku se pokusím shrnout události několika posledních dní, které spolu výrazně nesouvisí, ale kdybych ke každému měla napsat sólo článek, tak se k tomu asi do léta nedostanu. :D

Tak prvně musím přiznat, že se mi povedlo zvítězit nad troubou! Teda, teoreticky. Nedalo mi to a znovu jsem na internetu zapátrala po náhradních čudlících k mému typu troubu a... Našla jsem je! Najednou se objevily, jako na zlatém podnose. Proštudovala jsem si je a zjistila, že jsem všechny sladkosti nepekla, ale grilovala. :D To by vysvětlovalo, proč zeshora byly krásně hotové a uvnitř syrové... No, takže tak. Čudlíky jsem objednala a tahle sranda mě bude stát něco kolem pětikila.
Protože jsem ale některým kresbičkám na čudlíku nerozuměla, stáhla jsem si i manuál k podobnému typu trouby. A jsem nadmíru spokojená! Protože v manuálu je plno vychytávek a tipů, jak péct úsporněji a lépe. Hned jsem o něco chytřejší!
Paradoxně jsem se ale od té doby k pečení ještě nedostala. Snad své nově nabyté znalosti uplatním o víkend. Zatím ale bez čudlíků, protože nebyly skladem a dodací lhůta je 2-6 týdnů. Ale mě se to prostě vyplatí si počkat! :D

Další vtipná historka je z dnešního pondělka. Pondělí je prostě samo o sobě zakleté. Miluju svoji práci, ale pondělí prostě předurčuje každému, aby si dával pozor.
Už jsem byla oblečená, jen si vyčistit zuby, obout se a jít. A protože máme na chodbě celkem tmu, každé dopoledne při odchodu si rozsvěcím. Takže stejně jako vždy, sáhnu po vypínači, zmáčknu a-... A blesk a prd. Blesk vyletěl z rohu, kde máme pojistky, ale taky žárovku (jedinou, která v chodbě svítí). Hned jsem šla k lednici zkontrolovat, jestli jsem vyhodila úplně všechno, nebo jen světelný okruh. Naštěstí jen světla, ale i tak jsem si v duchu řekla: že já se na to ani nevy*eru. Volala jsem to hned příteli, aby jako věděl a že s tím teď nic dělat nechci, protože co kdybych dostala při své smůle šlupku, a vůbec.
Naštěstí večer jsem dorazila domů později než přítel a vše už svítilo jak mělo. Stejně jsem ale pak následující dva dny měla strach cokoli rozsvítit.

No a nakonec se vám pochlubím, že jsem dala do pohybu divadlo. Tedy, ne to svoje pracovní, ale to zájmové. Delší dobu jsme se spolkem nic netvořili a mě to celkem vyhovovalo, protože jsem poslední rok a půl měla "tvůrčí krizi".
Před nedávnem jsem ale spolu s mými kolegyňkami navštívila představení Evžena Oněgina u nás v ABC a úplně mě to nakoplo. A tak jsem začala přemýšlet a vymýšlet a oslovovat a věci už jsou v pohybu. Minulý týden jsme se sešli na informativní schůzce já, kolega ze spolku a potenciální režisérka a včera už jsme jeli improvizace v našem provizorním ateliéru. Z námětu, který rejža vymyslela, jsem nadšená, horší je to s mým včerejším výkonem, s tím teda spokojená rozhodně nejsem. :D Ale na tom se zapracuje.
Původně jsme oslovili i divadelní agentury ohledně licencí ke hrám, ale nemáme na provozování autorských děl peníze, proto začneme tvořit něco vlastního.
Až to začne mít nějakou formu, možná sem hodím nějaké další info :)

Do té doby se ale budu zatím mořit výpočtem mezd, resp. vytahováním údajů z tabulek do jiných tabulek, abych se tak naučila o mzdách účtovat. Hezký den! :)

NeValentýn.

15. února 2018 v 11:52 | Geheimnis |  Pocity
Všichni jsme to registrovali a všichni jsme to nějak prožili. Někdo se těšil, něko plánoval, někdo nadával, někdo ignoroval.
Já se musím přiznat, že jsem letos snad poprvé tenhle svátek zamilovaných neprožívala tak vehementně, jako v uplynulých cca deseti letech. Nejvíc jsem ho paradoxně prožívala v dobách, kdy jsem byla nezadaná - tehdá jsem toužila po tom ho s někým sdílet. A teď, když už toho Někoho mám, nemám potřebu mu tu lásku vyznávat jednou (dvakrát - 1. máj je taky super!) do roka, protože se ji snažím vyznávat tak nějak každodenně - v přiměřených dávkách, samozřejmě, aby to s ním neseklo. Takže už tak nějak chápu argumenty těch "odpůrců", kteří Valentýn zatracují s tím, že nepotřebují svátek na to, aby někoho měli rádi a obdarovali ho. Chápu, ale Valentýn jako svátek mám pořád ráda. Bez ohledu na to, jestli je nebo není evropský (což je taky sporné, protože základní myšlenka je z Itálie, ale nádech komerce dostal v USA). Prostě jen letos jsem byla tak nějak imunní vůči té komerčnosti kolem a nijak mě to neobtěžovalo.

Ačkoli, upřímně.. Vážně jsem odolala?

Nástrahy všedního dne.

12. února 2018 v 17:00 | Geheimnis |  Téma týdne
Energie, tak to je skrytý nepřítel číslo jedna mého života v tuto chvíli.

Energie v každodenním životě, to je elektřina a plyn.
Jeden nepřítel se schovává ve zdech, jeho velká část má barvu mědi, tedy téměř jako mé vlasy a stará bude taky tak nějak jako já, možná o čuc starší. Ano, mluvím o starých elektrických rozvodech. Tváří se, že fungují a že jsme moderní domácnost. Ale jen si zkuste zapojit naráz pračku a myčku! Jen strach mi to zatím za ty necelé tři měsíce ještě nedovolil vyzkoušet! Ono stačí jen vysavač zapojit do prodlužováku a nikoli přímo do zásuvky, abyste vyhodili pojistky. To nechci vidět, co by se stalo zapojením více spotřebičů naráz.
Prý to hezký svítí, když to hoří.

Nepřítel č. 2 je v potrubí. Plyn. Dle slov mého přítele chodí na wawky revizák každý rok. Dle slov přítele prý každý rok řekne, že jsou v pořádku. Kromě těch v prostředním pokoji - o těch říká, že jsou v pořádku, jen se nesmí používat. Ale nevím proč.
Jestli kontroluje i sporák, to netuším. Ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že v bytě někdy proběhl výbuch a ani to nevypadá, že by se nějaký výbuch měl v nejbližší době konat. Ale to víte, s plynem nejsou žerty. Je to ten typ, na kterýho si musíte dávat bacha a hlavně mu nevěřit!

Kdo je ale můj největší nepřítel, to je trouba. Fakt, opravdu trouba.
Už jsem si tady párkrát stěžovala, že v ní nebudu péct (sladkosti), protože to prostě nedopeče nebo se vše srazí. A já si prostě nedám říct. Včera jsem se jala péct tvarohovou buchtu s povidly (RECEPT).
Vyšlehala jsem krásné těsto, umíchala dobroučkou tvarohovou náplň a koupila sladká povidla. Přenesla jsem to na plech a dala do předehřáté trouby s tím, že to budu péct pozvolna a dlouho a že to snad klapne. Kolečko s teplotou jsem otočila - odhadem - na 160°C, kolečko s programem jsem dala na třetí možnost (první je světlo, to jediný vím) a budík nastavila na dvacet minut - to jen abych nezapomněla buchtu zkontrolovat.
Po zazvonení mrknu a vidím, že budu muset dalších 20 minut přidat. Tak otáčím budíkem a čekám. Po dalším zazvonění je patrný pokrok, okraje krásně vyběhly a zrůžověly, ale ještě by to tak čtvrt hodinku minimálně sneslo. Otáčím budíkem potřetí a čekám. Crrr. Jdu k troubě, na pohled bych konstatovala, že je to ještě málo, okraje sice byly hnědé, ale strukturou vypadaly nedopečené. Nicméně otevřela jsem troubu a omakem zjistila, že okraje jsou již tvrdé - tj. pomůcka dle mé mámy - když se těsto nepropadá, je hotové - tak jsem tedy plech vytáhla a nechala buchtu chvíli zchladnout.
Jelikož přítel netrpělivě poletoval okolo plechu, šla jsem tu nádheru tedy naporcovat. Na první pohled se zdálo, že jsem troubu pokořila a že se vše povedlo podle plánu! Začala jsem krájet a nandala jsem první vzorky na talíř. Na světle jsem přitom zkoumala, jak vypadá spodní část těsta. A hádejte... nedopečená. Po téměř hodině v troubě! A že to nebyla kdovíjak vysoká vrstva, sotva centimetr.

Takže zatímco tvarohová náplň místy už hnědla, okraje byly tvrdé a upečené, prostředek a vlastně všechno pod náplní bylo polosyrové.
Být na mém místě moje máma, tak buchta skončí na stropě. Já se tomu spíš cynicky zasmála a odnesla to ke stolku. Přítel toho spořádal celkem dost a ještě vychvaloval, že mu to chutná. Ale ráno si k snídani vzal jeden kousek, zeptal se, která strana je která (tak jsem mu řekla, že to ztuhlý je tvaroh a to pod tím je těsto), jednou do toho kousnul a pak si vzpomněl, že má vlastně v kuchyni schovanou miňonku. Tak nevím, jestli se mu včerejší kousky během noci vzbouřily v trávicícm systému a dnes už to jíst nebude, nebo je to jen shoda náhod a já nemám vůbec právo být uražená. :D

Nicméně tohle je můj každodenní boj s energií, která vysává moji energii. Pokud někdo z vás vlastní kombinovaný sporák Gorenje, typ PE 740A1, model K743W a nemá umazané údaje z čudlíků, nechť mi okamžitě sdělí, co na těch čudlíkách, u sta hromů, je napsáno!!!!

Děkuji! :D

Moravský vrabec se špenátem a bramborovým knedlíkem

12. února 2018 v 13:17 | Geheimnis |  Slaná jídla
Maso:
500 g vepřové plece
500 g vepřového bůčku bez kosti
1 cibule
palička česneku
kmín, sůl, pepř

Špenát:
1 balení mraženého špenátu nasekaného
1 cibule
2 stroužky česneku
olej, mouka, mléko

Knedlíky:
cca 1 kg brambor stejné velikosti
1-2 vejce
polohrubá mouka (Jizerka)
sůl


Rajčatová omáčka s mletým masem a špagetami

8. února 2018 v 16:34 | Geheimnis |  Slaná jídla

500 g mletého masa (mix vepřového a hovězího ideál)
1 konzerva (krabička) pasírovaných loupaných rajčat
1 konzerva rajského protlaku
1 konzerva loupaných celých rajčat
1 cibule
olej
špagety (pro bezlepkovou verzi používám nejraději těstoviny od firmy SamWills, jsou kukuřičné, chuťově dobré a cenově se výrazně neliší od normálních :))
dle chuti cukr (používám moučkový), sůl, bazalku (dávám sušenou) a pepř


Bezlepkový piškotový dort s ovocem a želatinou

5. února 2018 v 9:45 | Geheimnis |  Sladká jídla

4 vejce
100 g másla/Hery
200 g cukru moučky
200 g Jizerky (nebo pšeničné hladké mouky v případě nebezlepkové verze)
1 ks kypřicího prášku
2 balíčky želatiny v prášku
500 ml vody
80 g cukru
marmeláda (nemusí být)
1 banán
1 konzerva kompotovaných broskví (nebo jiného ovoce dle chuti a možností)

Antitalent na běžkách.

4. února 2018 v 16:16 | Geheimnis |  Téma týdne

V práci máme bezva partu a už je takovou tradicí, že jednou za čas vyrážíme na výlet. Už jsme takhle vyrazili na túru do Křivoklátska, Nižboru, Českého Švýcarska nebo jsme strávili víkend v Mikulově. A včera jsme absolvovali dámskou jízdu na běžkách v Harrachově.

Znáte to: "Já pojedu, ale dlouho jsem na tom nestála. Utvoříme pomalou partu!" znělo ze všech stran. Nechala jsem se tedy oklamat a se stejnými prohlášeními jsem deklarovala, že jsem na tom nestála plus minus patnáct let, ale vybavuju si, že mě to moc bavilo. A že je na čase to zkusit znovu!

Vyráželo se velmi brzy ráno. V 6:50 nám odjížděl skibus z Černého mostu. Což pro mě znamenalo nařídit si SOBOTNÍ budík na 5:20, abych se stihla trochu nasnídat a včas vyrazit, neboť je to na druhém konci Prahy. Ačkoli příjemně mě překvapilo, že mi to metrem trvalo všehovšudy půl hodiny.
Na Čerňáku jsme se nakonec sešly v plném plánovaném počtu šesti ženštin. Svůj fusak s běžkami a lyžemi jsem nedala z ruky, protože jsem měla obsesi, že je určitě jinak někde zapomenu (byly z půjčovny). A protože jsem měla malý baťůžek plný náhradního oblečení, už se mi tam nevešly náhradní boty a žel ani svačina (jen jedna sušenka a hroznový cukr). V botách na běžky jsem tedy strávila komplet celý den.