NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Ten březen je nějakej divnej!

28. března 2018 v 12:35 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj moji drazí,

teda nevím jak za vás, ale za mě prohlašuju, že tenhle březen je nějakej jetej. Byl náročný v práci i v soukromí. Naštěstí nic vážného, je to spíš jen taková sosárna energie.
Tak například moje auto. Jeden z posledních článků byl o tom, jak mě zlobí a namátkou jsem popsala pár situací, kdy mě doslova vypeklo. Pak jsem se také zmínila o tom, že se chystáme s mým drahým na maškarní k nám na vesnici. Když jsem jela pro auto, modlila jsem se, aby chytlo, protože do té doby asi tři týdny stálo. A světe div se, byť bylo pod peřinou sněhu a delší dobu odpočívalo, nastartovalo krásně na první dobrou. Měla jsem radost jako malá, láskyplně jsem z něj odhazovala sníh a chválila ho do nebe, jak je šikovné.
Pak proběhl víkend u mámy, zábava (níže se pokochejte dvěma fotkami) a nastala neděle a odjezd domů. "No jen aby ti to chytlo," říkala máma. "Když to chytlo včera, dneska to chytne stopro," zněla má bezstarostná odpověď. A ono nic. Ono to ani neškytlo! Jednou, dvakrát, třikrát jsem to zkusila a nic. Bylo mi jasné, že jde o startér. Protože rádio hrálo, kontrolky svítily, světla také, takže baterie byla z obliga. Což mě štvalo, protože startér jsem měnila cca před dvěma lety! A vím, že to byl křest ohněm pro chudáka kamaráda, který se s tím musela crcat.
No zpovykala jsem celou vesnici. Do hodinky přijel právě onen kamarád, sedl si za volant, dvakrát třikrát otočil klíčkem a ono to chytlo... Dlouho jsem se necítila jako větší idiot. :D

S díky a ostudným úsměvem jsem ho zase poslala domů a konečně jsme vyrazili do Prahy. A hned jsem auto předala do rukou pánovi, který se mi o něj od konce roku stará. Měl mi ho připravit na technickou, vzít na technickou a doopravit, co bylo potřeba.
No.. STK nakonec moje autíčko naštěstí ještě dostalo, ale stálo mě to se vším všudy šest tisíc. Za to jsem dostala nové brzdové destičky, přední stěrače (o těch jsem snila už aspoň pět let) a co mě vyděsilo nejvíc, tak i nový "držak" na palivovou nádrž. Ten původní, prorezlý a děravý mám schovaný na památku. Prý se pán divil, že mi to někde nebouchlo (rozumějte - stačilo přejet hlubší díru ve vyšší rychlosti, nádrž by se mohla utrhnout a jelikož je v ní nafta, nemuselo to dopadnout dobře...) Brr.


Co dál?

Tak třeba to, že jsem si ve čtvrtek a pátek vzala volno v práci. Tak nějak jsem si pouklidila, co bylo třeba, v klídku. V pátek jsem pak vyrazila vyzvednout balíček do depa v Ruzyni (někdy možná napíšu, proč už nikdy nebudu objednávat přes službu Geis) a cestou zpátky jsem dokoupila drobnosti, co neměli ve čtvrtek v Albertu. Všehovšudy mi tenhle výlet zabral asi dvě hodiny.
Když jsem se vracela k domu, před vchodem stála partička tří chlápků, kolem čtyřiceti let a ne úplně důvěryhodného a sympatického zjevu. V duchu mi běželo: doufám, že po mě nebudou nic chtít a nebudou mít žádné poznámky. Když jsem ale začala z kapsy vytahovat klíče, otočili se na mě. "Vy tu bydlíte?" zeptal se jeden z nich a já si všimla, že dveře jsou pootevřené, dole byla zarážka. "Ano," řekla jsem. "V prvním patře?" Přikývla jsem a v hlavě mi začalo šrotovat, že jsem něco podělala. V tom ten, který na mě mluvil, vytáhl z kapsy policejní průkaz. "Tak pojďte se mnou nahoru," vyzval mě. V tu chvíli mi hlavou létaly myšlenky typu, že jsem nechala určitě zapnutý sporák a náš byt vybouchnul, nebo že nám vyhořela elektřina apod., ačkoli jsem ten den sporák vůbec nepoužila.
Nakonec se ukázalo, že se někdo pokusil vloupat do vedlejšího bytu. Protože ho ale ti policajti v civilu už měli v merku delší dobu, dovnitř se nedostal, chytli ho přímo při činu. Už ale čekali jen na majitele bytu, resp. nájemníka, aby to s ním probrali.

Co vám mám povídat. Klepala jsem se jako ratlík ještě asi dvě hodiny po této situaci, seděla jsem na pohovce a nebyla schopná absolutně nic udělat. Ani televizi jsem si nezapnula. Poslouchala jsem každý zvuk, který se bytem prodral a měla nelogický strach z toho, že se někdo vloupá k nám. Ti policajti vypadali fakt drsně, jeden z nich měl na čele krvavý strup, celkem velký. Samozřejmě mě napadlo, že to oni jsou ti zloději :D a chtěla jsem se zamknout zevnitř, ale jednak mi to nedovolil strach z toho, že stáli na chodbě a slyšeli by zvuk zámků a jednak strach z toho, že bych to zevnitř pak už neodemkla. :D Tomu bytu prostě nevěřím.

Už je to skoro týden a nás čeká prodloužený víkend. Brouček jede v pátek k mamce do jižních Čech a já měla v plánu zůstat v Praze. Protože ale auto už mám k dispozici, asi se taky vydám ke své mamce, aspoň do neděle. To má totiž Brouček narozeniny (je to takový můj aprílový žertík) a já mu chci upéct dort. Zatím nemám úplně představu, jak by měl finálně vypadat. Ale chci ho utvořit z jedlého papíru. Až ho uplácám a povede se, možná přidám fotku a recept :-)

No, rozepsala jsem se ažaž. Jak vidno, březen je opravdu divnej. Ještěže už je skoro u konce! A tady se pokochejte slíbenými fotkami :-)
Pa!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 28. března 2018 v 15:50 | Reagovat

ty jo na těch fotkách vám to sluší:)

ale tobě se daří s tím autem dlouhodobě...to jsem oceňovala na služebním voze že se člověk nemusel nic starat a když se něco pokazilo, tak mu to opravili:-D

2 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 17:34 | Reagovat

[1]: děkuji :-) no a s autem to do budoucna vidím tak, že dojezdím ty dva roky, co mi ta technická platí a pak se na to vybodnu... :D teď jsem četla článek, že ministerstvo dopravy chce do budoucna orzšířit silniční daň na všechny, nejen podnikatele a ještě abychom platili ekologické poplatky za auta starší než 2005. No ani mě nehne! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama