NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Když děláte radost tím, že jste.

11. května 2018 v 12:13 | Geheimnis |  Pocity
Je tomu zhruba měsíc, co jsem se do toho pustila. Už dlouho, dlouho předtím jsem nad tím uvažovala, ale nějak nikdy nenastal ten pravý čas, nepřišla příležitost. A tak čas ubíhal a já přicházela o tolik možných příběhů a osudů, které jsem mohla poznat...

Všechno však má svůj čas a svou cestu. A tak když jsem před několika týdny narazila na projekt Ježíškova vnoučata, věděla jsem, že ten čas právě nastal. Pročetla jsem si webové stránky, vyhledala nejbližší zařízení a tak jsem se dostala až k paní Anně, které teď dělávám společnost.

Kontaktovala mě sociální pracovnice, která má nejen paní Annu na starost. Po několika emailech jsme se domluvili na prvním setkání, které mělo rozhodnout, jestli budu tou pravou společnicí pro paní Annu a jestli ona bude tou pravou babičkou pro mě.
Na první schůzku jsem samozřejmě dorazila pozdě. O půl hodiny. A důvodem nebylo to, že je Domov pro seniory na opačné straně města. Já na to prostě úplně zapomněla.
Když jsem pak konečně celá uřícená a zmatená dorazila na recepci, vyzvedla si mě slečna, se kterou jsem komunikovala. Překvapilo mě, že je zhruba v mém věku. Ta mě následně zavedla za paní Annou, která už seděla připravená v křesle na chodbě u stolku s velkým Človeče, nezlob se!
Měla střídavou náladu, chvíli jí bylo do breku a vzápětí se tomu smála. Mluvila tichým hlasem a pomalu, ze začátku jsem jí vůbec nerozuměla. Na otázku sociální pracovnice, jestli se mě chce na něco zeptat, řekla, jestli už můžeme začít hrát. A tak jsme dali první partičku, pravda, s trochu upravenými pravidly.

Když jsem pak odcházela do práce, měla jsem úplně jiné pocity než jaké jsem očekávala. Myslela jsem, že pocítím příval radosti, dojetí a štěstí z pomoci. Místo toho jsem byla plna pochyb, jestli jsem si neukousla moc velké sousto a jestli to budu zvládat.

Asi po týdnu jsem přišla znovu. Paní Anna mě opět očekávala u hracího stolku. Tentokrát už měla lepší náladu, nebyla plačtivá. Moc jsme si ale nepovídaly, spíš jsme se soustředily na hru. Hodina uběhla jako nic a paní se mě ptala, jestli přijdu ještě odpoledne. Musela jsem jí vysvětlit, že můžu přijít zase za týden.

Uběhlo už několik návštěv. Ta poslední, včerejší, mě ale dostala. Paní Anna tentokrát nebyla v chodbě u stolku, ale seděla venku v parku a slunila se. Když jsem k ní přišla, celá se rozzářila. Prý se bála, že už nepřijdu, že se na ní zlobím, protože mě posledně nebyla vyprovodit až na konec areálu. Na to jsem jí řekla, že tímhle se vůbec trápit nemusí, protože jsem byla překvapená, že se mnou šla až dolů na recepci. A to bylo jediné trápení, o kterém se ten den zmínila, jinak mi vyprávěla o všem, co ji potěšilo a z čeho má radost. A já měla ohromnou radost z toho, že mluví tak pozitivně a usmívá se. Přišlo mito tak neuvěřitelný, když před měsícem se jí střídal pláč s úsměvem a teď byla šťastná a spokojená.

Protože jsme ale celou hodinu strávili venku ve slunečném parku, nezbyl už čas na hraní. Proto jsem se se sociální pracovnicí domluvila, že bych přišla i o víkend. Jen doufám, že paní Anně její pozitivní nálada vydrží a že si budeme zase pěkně povídat, jako tomu bylo včera.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 11. května 2018 v 14:38 | Reagovat

Věřím, že změna chování k lepšímu u tvojí paní také dokáže vyvolat pocit štěstí a smysluplnosti práce. Já jsem také chtěla pečovat o jednoho pána, ale byl velmi nedůvěřivý a zklamaný. Tak ať se vám společně daří, i když počítej s tím, že ne vždy bude paní usměvavá. Stáří také není moc o úsměvu a práce s lidmi je těžká, ale já držím palce.

2 Kozí nožička Kozí nožička | E-mail | Web | 11. května 2018 v 17:18 | Reagovat

Gratuluju a zároveň souhlasím s Bluesovkou. Ale jsi dobrá že jsi do toho šla. Máš můj obdiv (doufám, že tykání neva :-). Naši už taky stárnou a na tomhle je nejhorší, že už všichni víme, že to lepší nebude. Přidávají se nemoce...Udělat radost je těžké. Tak ať ti nescházejí slova jako čmeláčci (Michal Prokop) a stihnete si vzájemně dát trošku toho medu.

3 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 11. května 2018 v 18:21 | Reagovat

Přeju vám oběma hodně štěstí. Já jsem přemýšlela, že bych zkusila Hospic nebo něco takového, ale spíš zůstává jen u plánu. Je to krásné, když se někdo rozzáří jen když přijdeš. JSi pro tu paní opravdové štěstí. :-)

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 13. května 2018 v 17:08 | Reagovat

To je od tebe hrozně hezké. Věřím, že společně se i nadále budete dobře bavit, pokud tě teď paní Anna už viděla s takovou radostí, snad jí to vydrží. :-)

5 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 14. května 2018 v 8:28 | Reagovat

Líbí se mi poselství článku, třeba se tebou někdo inspiruje - zařazuji do výběru na TT. :)

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 17. května 2018 v 17:59 | Reagovat

Tak to je dobry projekt, ..ze se tem seniorum takto pomaha...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama