NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Máme na to právo?

18. května 2018 v 16:44 | Geheimnis |  Pocity
Ahoj všem,

omlouvám se za útlum, ale nějak chybí čas a energie. Čas od času pročtu své oblíbené blogy, vzácněji tam zanechám i komentář. Ale víc nějak nedávám :-) Může za to asi momentální maximální vytíženost. Práce, jednou týdně ráno návštěva paní Anny, jednou týdně večer sraz s mým novým divadelním spolkem Projekt 2 (už se blížíme stále víc a víc, sice pořád ještě nemám definitivně dopsaný scénář, ale za to už mám podklady k písničkám :D) a do toho jsem přibrala ještě pozici uvaděčky u nás v divadle, zrovna dneska večer jdu usazovat lidi. A takhle pomalu, nenápadně se najednou naplní celý týden a já jsem pak ráda za každou minutu, kdy můžu jen tak sedět a nic nedělat.

Tak to bylo jen tak ve zkratce. Psát chci totiž o naší kočičce milované.

Ešce jsou čtyři roky, plus minus a převzali jsme ji od její bývalé majitelky s tím, že není kastrovaná a u veterináře byla jen jako kotě.
Ještě než jsme si ji přivezli domů, tak pro nás bylo přirozenou samozřejmostí, že ji necháme vykastrovat. Člověk to bral jako běžnou věc, jako když plánujete velký nákup na příští víkend.

Začátkem května jsme s Broučkem odjeli na plánovaný několikadenní výlet na Slovensko. Kočičku nám obden chodil kontrolovat Broučkův kamarád, který bydlí kousek od nás.
Když jsme se v noci vrátili, našli jsme Ešku zcela vystresovanou, vyděšenou a nervózní. Schovávala se před námi a snažila se zavrtat do dek. Nejdřív jsem si to vykládala, že nás trestá a je na nás naštvaná, protože jsme ji nechali několik dní o samotě a místo nás ji chodil krmit obří troll. Kvíkala a mňoukala (předtím téměř nemňoukala, vlastně celkově moczvuků nevydávala, místo předení spíš jen vrkala) celou noc a tenkrát s námi prvně spala v posteli. Nicméně jsme se ani jeden nevyspali, navíc jsme byli po několikakilometrové horské túře unavení.

Když její divné chování pokračovalo i druhý den, došlo nám, že její schovávání se není schovávání, ale že prostě přišlo mrouskací období a ona hledá koťátka, resp. místo, kde by svá fiktivní koťátka mohla porodit. Bylonám jí strašně líto, protože byla k neutěšení. Proto jsem hned obvolávala veteriny v okolí a nakonec jsem ji objednala na toto útery v pět večer.

Po pár dnech už se hodila do klidu, ale v posteli už s námi spát zůstala.
Když pak přišel den D, tedy úterý, vzala jsem si v práci půl dne dovolené. Jednak abych jí dvě hodiny před zákrokem zabavila misku s vodou a také proto, abych připravila přepravku a případně jí stihla do bedničky nalákat tak, abychom už před pátou seděli v čekárně.
Všechno šlo hladce, Eška se nechala celkem snadno vlákat do bedničky. Pořád ještě nečekala, co ji čeká. Zato já jsem byla od rána jak na trní.

Kastrace proběhla během hodinky. Akorát jsem zapomněla požádat o samovstřebávací stehy, protože se obávám, jak za pár dní budu Ešku lákat znovu do bedničky.
V narkóze dostala Eška jednoduchou košilku - natahovací síťku s vystřiženými dírami na packy. Ta jí však dlouho nevydržela, protože jakmile přišla k sobě (asi po dvou hodinách spánku), začala se snažit chodit, což jí přirozeně nešlo. A tak se pohybovala stylem, že ležela na boku a odstrkovala se zadními packami. No a takhle se jí nakonec povedlo košilku úspěšně stáhnout. Protože byla ještě lehce v deliriu, povedlo se nám jí košilku znovu navléct. Mrška už ale věděla jak na to a tudíž jí měla za chvíli znovu dole.

Šli jsme spát asi v půl jedný nebo v jednu ráno. Protože už Eška neměla chráněné stehy před svým jazýčkem, co chvíli jsme se budili a kontrolovali ji. Báli jsme se, že si je vytrhá.
Druhý den ráno jsem běžela na veterinu a koupila límec. Měli ale jen velký, tudíž nám byl k ničemu a tak jsme Ešku museli přes den nechat tak, jak byla a doufat, že si stehy nechá na pokoji.

Stehy kontrolujeme každý den několikrát. Zdá se, že si slízala jen zelenou dezinfekci, ale stehy jsou na svém místě a hlavně jí ranka nekrvácí ani nehnisá. Tak doufám, že to tak vydrží do příštího pátku, kdy bychom měli jít na jejich vyndání a kontrolu.

Co mě ale nejvíc děsilo bylo, že ve středu ani ve čtvrtek nic nesnědla a hlavně nevypila. Když k tomu připočtu, že už v úterý od rána musela hladovět kvůli zákroku, byla tedy tři dny bez jídla! A je to na ní také poznat. Jednak hodně pospává a jednak hrozně zhubla. Promlouvala jsem k ní, že jestli nezačne pít, pojedeme k veterináři zase. Jaká byla naše radost, když včera večer začala jíst tuňákovou konzervu a vypila plno doušků vody! Dnes ráno v tom naštěstí pokračovala. Pevně doufám, že dnes také byla na záchůdku, který od operace použila jen jednou a to v den operace, kdy se jen vyčůrala.

Vím, že se jí to pořád ještě hojí a sama v sobě si to musí zase srovnat, ale je od té operace jiná. A já mám hrozné výčitky... Kdo mi dal právo rozhodnout, že jí vezmeme pohlavní orgány? Kdo mi sakra dal tu moc říct, že nikdy nebude mít svá mláďátka?!
Ano, já vím, kastrace je pro kočky žijící v bytě jedině prospěšná. Ať už z hlediska psychického, tak zdravotního do budoucna. Ale pořád je to živí tvor... Který nemá možnost se vyjádřit, co by chtěl a jak by chtěl.
Co když její změna chování neodezní? Co když jí kastrace způsobila nějaké jiné problémy? Co když kastrace neproběhla v pořádku, co když bude mít nějaké následky... A proč? Protože jsme nedokázali poslouchat její teskné volání po koťátkách? Protože my jsme její páníčci, co rozhodují o jejím životě?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 23. května 2018 v 15:43 | Reagovat

Pane jo, program máš opravdu nabitý k prasknutí, tak hlavně abys všechno stíhala a my si na další články počkáme. :) Eška to nemá jednoduché, ale věřím, že se z toho brzy dostane a bude jí dobře. Její změna chování by snad měla být dočasná, nemám s kastrací zkušenosti. :-/ Poslední odstavec na mě měl vcelku silný vliv, popravdě o tom musím pořád přemýšlet. My netušíme, co se zvířatům odehrává v hlavě, jestli přemýšlí jako my, jestli si vůbec uvědomuje, že něco je jinak... :-( A jestli máme na tohle rozhodnutí právo? To je těžké říct, ale pokud jí to pomůže od trápení a je to v jejím nejlepším zájmu, pak asi ano, i když je to sporné.

2 Královna Klára Královna Klára | Web | 25. května 2018 v 11:43 | Reagovat

Já sama měla jednu kočku, kocourka, taky jsme ho měli v bytě a taky kastrovali. Ale mám hodně známých, kteří mají doma kastrované kočky. Vím, že to teď může působit celkem děsivě, ale věř, že ji udělala jen dobře a kočandě bude zase brzo fajn. Kočky je nejlepší kastrovat jak vnitřní, tak venkovní. Venkovní hlavně kvůli množení - těch kočiček je vážně moc a situace je občas až neúnosná. Koťata se topí, nebo kočky žijí divoce a jen otázka času než je venku něco přejede apod. U domácích je to dobré hlavně pro jejich zdraví, snižuje to riziko budoucích zdravotních problémů. A neboj se, kočka nebude přemýšlet, jaktože nemá koťata a líto jí to taky nebude. Bude žít spokojený a bezstarostný život plný lásky, kterou jí určitě dáte :)

3 Lucy Lucy | Web | 25. května 2018 v 13:35 | Reagovat

Máme kočičku v bytě a je také kastrovaná. Dělali jsme to jak ze zdravotního důvodu, tak kvůli toho, aby se chovala jinak. Chování se vůbec nezměnilo. Je to pořád drzý "puboš" :D

Jinak mrouskáním nevolá koťátka, ale má chuť na nějakého pořádného kocoura. :) Kastrovat by se měly jak venkovní, tak bytové kočky. Hlavně venkovní! Útulky praskají ve švech, kočky jsou přemnožené. Konečně i v našem městě probíhá kastrační program. Díkybohu!

4 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 25. května 2018 v 15:16 | Reagovat

[1]: Jojo, taky to díky tomu nabytému programu doma vypadá... :D nic nestíhám.
Naštěstí je Eška už v pohodě, je mazlivá a "ukecaná" a dnes už i po prohlídce a beze stehů, takže uf :-)

[2]: Děkuji za komentář :) ano ano, všechny ty aspekty proč kočky i kocourky kastrovat jsou mi známé a jsou naprosto logické a oprávněné, ale jakožto člověk citlivý, vztahovačný a někdy až "na-nervy-moc-empatický" nad některými věcmi přemýšlím z té druhé stránky. :-) Každopádně míca už se z toho vylízala (takřka doslova) a je z ní sice pořád lehce náladová (na bříšku se nechá drbat, ale musí se jí chtít, naštěstí se jí chce docela často :)), ale zato mnohem mazlivější kočička a nemůžeme se jí nabažit :-)

[3]: Já lehkou změnu v chování pozoruji :-) je více v klidu (i když jí to trvalo dost dní po kastraci, ty první pro mě i pro ní byly utrpením, jak byla chudinka nervózní co se s ní děje), přítulnější a dostupnější. Když to vyjde a má náladu, tak si nechá šahat úplně všude :-) ještě nedávno bylo nemyslitelné jí šahat na tlapičky, ocásek nebo nedejbože bříško :D :-)
S tím hledáním koťátek - četli jsme s přítelem hodně článků a publikací ohledně tohohle tématu a někde jsme i narazili na to, že během mrouskání nebo falešné březosti kočka neustále hledá místo, kde by porodila a nechala koťátka. Ta naše se neustále zahrabávala pod deky a koukala pod gauč, tak jsme tomu říkali, že hledá koťátka. Teď jak je k nám přítulná a dokonce nás "myje" jí ze srandy říkáme, že my jsme její ztracený koťátka :D :-)

5 Lux Lux | Web | 25. května 2018 v 15:21 | Reagovat

Pokud neplánujete koťátka, tak je jen dobře nechat kastrovat. My toho našeho trotla taky nechali, podle mě je to lepší než přidělávat další ,,nechtěná" koťata. Stačí, že už tak útulky praskají ve švech...

6 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 25. května 2018 v 16:38 | Reagovat

[5]: Koťátka jsme neplánovali a ani by to nebylo  možné, protože číču máme jen v bytě, ven jí nepouštíme (nemáme kam, leda bychom jí věřili, že se v betonové džungli hlavního města neztratí a vrátí se vždy zpět do správného činžáku :)). Kastrace proběhla čistě z preventivních zdravotních a psychických důvodů :)

7 Rosie. Rosie. | Web | 25. května 2018 v 17:16 | Reagovat

Hele já toho názoru byla taky, že s ním skončím, ale postupem času odpadla zamilovanost a já začala zjišťovat, že není ochotný se tomu vztahu obětovat ani trochu... Nakonec jsem opravdu byla nešťastná, protože on nedokázal být jen trochu méně sobecký... Teď už bolest zmizela a já vím, že je to 100% správný, protože ten člověk nebyl dobrý pro mě.. Nedokázal na mě dbát ohledy a to myslím, že jsem zase tak moc po něm nechtěla... :)

8 Rosie. Rosie. | Web | 25. května 2018 v 17:17 | Reagovat

Přeju ti ale aby sis tímhle procházet nemusela a abys ty ve svém vztahu šťastná byla, tohle nepřeju nikomu takové konce :)

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 27. května 2018 v 19:43 | Reagovat

Naše Bobinka je taky po kastraci, užili jsme si tenkrát pořádné mrouskání, když volala toho svého. Celý dům nespal jak mňoukala. Po kastraci byla chvíli s ní práce, ale dnes je to miláček spokojený. Netrap se, vidím, že už sis to vysvětlila a přej kočičce klid. Určitě je spokojená, nenosí si v hlavičce ten náš styl přemýšlení a netrápí se .

10 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 28. května 2018 v 10:29 | Reagovat

[7]:

[8]: Tak to vlastně trochu znám, z dávného vztahu, kdy já byla ta co dává a on byl ten, co jen bral a byl zaměřený z 98% jen na sebe. Vydržela jsem to tři roky a půl, než jsem to utnula. Ačkoli jsem to utnula spíš z důvodu, že jsem si myslela, že si uvědomí co ztrácí, ale opak byl pravdou. :D Vzpamatovávala jsemse z tohohle vztahu dva roky určitě, možná tři, než jsem byla schopná si najít dlouhodobější vztah. Ten teď naštěstí mám a jsem skutečně šťastná a myslím, že to je vzájemné :-) ale jak vidím kolem sebe, jak se rozpadají i vztahy, o kterýchjsem si vždy myslela, že jsou nadosmrti, tak mě topreventivně děsí a mrzí... :-)

[9]: Naše kočička už je evidentně v pořádku, akorát teď jsme byli ze soboty na neděli pryč a když jsme se včera večer vrátili, byla lehce vystresovaná asi z toho, že tam byla jeden a půl dne sama. Je to závisláček :-) teď ale řešíme, že nás pravidelně od půl pátý ráno budí mňoukáním nebo předením a když jí dáme do vedlejšího pokoje a zavřeme dveře, tak škrábě a mňouká za nimi.. Musíme to nějak vyřešit :-) nebo se nevyspíme už nikdy :-) každopádně moc děkuji za komentář <3

11 Rosie. Rosie. | Web | 28. května 2018 v 11:24 | Reagovat

Zase na druhou stranu... naše kočka když měla koťata, tak mi nikdy nedovolili abych je třeba byť viděla, řekli mi, že nemůžeme se starat o dalších 5 koček, že to prostě nejde... Nemáme na to prostory, ani další věci.. A nedovolili ani té kočce aby je viděla, pomazlila si je.. Nic.. děda býval ten typ, co mu je tohle jedno, bral koťata a utopil je.. ale když jsem se do toho míchla já, tak jsem chtěla aby se teda aspoň rozdali někomu.. nechtěla jsem je zabít, to mi přišlo tak krutý, bylo to pro mě nesnesitelný... Jenže potom i když je rozdáš po lidech, tak za prvné ta kočka přijde o 5 svých mláďat... to vůbec nevím, jak to ty kočky nesou prostě.. nepřijde mi to jako že by to bylo lepší než kastrace... a za druhé, já měla šílené výčitky a bála jsem se do jakých rukou se ty koťata dostanou.. měla jsem myšelnky jako co když je bude někdo týrat a podobně... z toho mi bylo hrozně zle :( Takže od té doby jsem už jedině pro kastraci, i když jsem pak z těch koček hotová a bojím se, jak to budou snášet... ta zodpovědnost za ty malé tvorečky byla hrozná a myslím si, že i pro kočičku... Pokud nemáš tu možnost si ty koťata nechat, tak beru kastraci jako ten lepší způsob, i když to není hezké.

Jinak co se knih týče, to se klidně rozepisuj, to mně vůbec nevadí.. Já si aspoň zapíšu na seznam nějakou o které jsem ještě neslyšela.. jako třeba Sbohem armádo a Petrolejové lampy neznám... Jako že jsem třeba slyšela jejich názvy, ale tím to končí... Takže tohle mi vůbec nevadí! :D :)

12 Rosie. Rosie. | Web | 28. května 2018 v 11:28 | Reagovat

[10]: Já v tom vztahu byla skoro 3 roky no, ale nakonec to skončilo tak, že jsme 4 měsíce od sebe a oba dva jsme pořád dost v prdeli.. On přišel na to co ztratil a upřímně svého chování lituje, ale i kdyby se změnil a vším možným mi dokázal, že to bude všechno jinak a že existuju jen já, tak jak dlouho? 5 let? Než by se začal chovat jako každý chlap a prostě by se přestal snažit?.. Já už se toho bála, nechtěla jsem už znova.. Nemohla jsem se ani psychicky přenést přes to, že bych si prošla znova těmi boji. Jenže teď jsme oba dva pořád hodně špatný... Měl mě konec konců asi vážně moc rád, ale nedokázal mi to dokázat jedinou věcí... a to mě tak mrzelo, po rozchodu to najednou všechno šlo.. jenže to už je prostě děsná nejistota. Takže se z toho budu dostávat a upřímně, teď o víkendu moc milý a fajn kluk by se mnou chtěl někam vyrazit a já vím, že ještě nejsem v pohodě, takže asi to opravdu potrvá se mnou dlouho a ještě dýl než někomu začnu zase věřit a otevřu se mu... Ale je mi 22, snad nemám ještě kam spěchat. :D :)

13 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 28. května 2018 v 13:41 | Reagovat

zajímavá otázka, upřímně vůbec nevím co je pro kočičku v bytě prospěšné a jestli to může mít takové následky...to jsem ti pomohla že?:(

14 Saša Saša | Web | 28. května 2018 v 22:03 | Reagovat

Já nechala svoje trumbery taky vykastrovat. Toho staršího hlavně z důvodu, aby se trochu zklidnil a už to nebyl takovej zplozenec pekel. Zabralo. Už je to jenom takovej zplozeneček 😂 A taky sem měla teda výčitky.

15 erin-dixx erin-dixx | Web | 29. května 2018 v 13:40 | Reagovat

Pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama