NAVŠTIVTE TAKÉ STRÁNKY NAŠEHO Divadelního spolku No a co?! Líbající

Červen 2018

Nesnáším loučení aneb konec sezóny.

29. června 2018 v 12:56 | Geheimnis |  Pocity
Už to tak na světě prostě chodí, že něco musí skončit, aby něco nového mohlo zase začít. Dvanáct let, dvanáct divadelních sezón a několik desítek, ba stovek inscenací, to už je kus života. Já jsem byla součástí tohohle úžasného kolosu dva roky a čtvrt, navíc jsem nikdy nebyla přímo ve víru dění, nýbrž zalezlá v kanceláři a že pracuju v divadle mi přišlo jen občas, když jsem dělala asistentku manažerovi provozu, zašla na neveřejnou generálku nebo seděla během zkoušení před režisérem coby zapisovatelka připomínek hercům.

Nemám ráda změny, ale to se nedá nic dělat.

Minulý článek mě vyšvihl na titulku blogu, což mě upřímně zaskočilo, jelikož článek nebyl nijak propracovaný a ani jsem ho aspoň doufám - nedávala do tématu týdne. Nicméně děkuji, že jste si ho přečetli a mnozí také okomentovali.
Mě osobně ale nepřišlo, že zase až tak moc sděluje něco o divadelním zákulisí, byl to spíš popis mé práce coby uvaděčky. Proto jsem se rozhodla sepsat pár vět o tom pravém zákulisí, jaké znám ze své práce. Nevím ale, jak moc se mi to povede.

Tak čím začít?
Vybavují se mi vzpomínky z prvních měsíců, kdy jsem z tohohle prostředí byla ještě celá vykulená. Tenkrát jsem párkrát do týdne sedávala v kanceláři manažera provozu, která je v samém srdci zákulisí ABC. Kolem chodili herci, kteří zrovna zkoušeli novou hru a nejednou zabloudili do onoho krcálku, protože chtěli něco řešit. Takhle jsem si podala ruku s třeba s naším "Evženem Oněginem" Jirkou Hánou. Nejednou mě (a i sebe) uvedl do rozpaků Tomáš Novotný, kterého mi jeden čas můj šéf také dohazoval. Já už v té době ale měla oči jen pro mého Broučka.
Když jsme u toho, Jiří Hána je znám tím, že je schopen se naučit opravdu velké množství textu.

Ten a samý šéf mě také vzal na prohlídku divadla, z čehož mi v paměti utkvěl především moment, kdy jsme se nacházeli na tzv. překladu (místo nacházející se cca 3,1 m nad jevištěm), kde by měla být původní podlaha, na které stávával ještě pan Werich.

Za zmínku také stojí každoroční loučení se sezónou, kdy vedení uspořádalo bowlingový turnaj. Tam jsme se sešli všichni zaměstnanci křížem krážem divadla, od uklízeček, uvaděčů, ekonomického osazenstva až po umělecký soubor.
Na tom prvním jsem byla členem Týmu snů, jak jsme se pojmenovali, a jeho členy byla tajemnice Divadla ABC (paní, která sestavuje tzv. ferman, tedy hrací plán na několik měsíců dopředu a musí tedy z herců dostat termíny, kdy kdo může hrát) - tato shodou okolností s touto sezonou také končí a odchází do jiného divadla, dále náš pan vrátný z ABC, bodrý chlapík v letech, herec Radim Kalvoda (se kterým si od té doby tykám) a pak současný umělecký šéf Divadla Kladno Jaroslav Slánský (do kterého jsem jako malá byla platonicky zamilovaná, no není to úžasný? :D), ke konci ho střídal jeho partner Zbigniew Kalina. Ten bohužel v MDP také končí...
Že jsem se na tomto prvním bowlingu opila jako doga a domů pak musela jít pěšky, protože mi v tramvaji bylo blbě, se více rozepisovat nebudu.

Nikdy také nechci zapomenout na to, jak jsem byla aspoň na chvilku součástí vzniku nové inscenace a to v případě, kdy jsem byla jako zapisovatelka připomínek u Petra Svojtky. Bylo tomu tak v případě her Top Dogs a Šedesátky. U obou jsem see nesmírně bavila a viděla je vícekrát. Když jsme zkoušeli Šedesátky, seděla jsem tenkrát v hledišti asi čtyři hodiny a stejně jsme to nedozkoušeli do konce. Tenkrát kolem mě prošla Veronika Gajerová a dala mi pusu do vlasů, dodnes ale netuším proč. :-D
Premiéra měla být klasicky v červnu, bohužel však pár týdnů před premiérou onemocněl Roman Říčař a to poměrně vážně, bylo tedy nutné generálky i premiéru přesunout na září. Naštěstí vše dobře dopadlo a když jsem minulý týden už jako uvaděčka byla právě na Šedesátkách, lidé se loučili rozzáření a usměvaví a někteří říkali, že už na tom byli podruhé a určitě ne naposledy. To člověka zahřeje u srdce!

A právě Petr Svojtka nás dnes obcházel, kancelář po kanceláři, člověk po člověku, a osobně se loučil. Protože jsme tu samé ženy, každá dostala rudou růži. Mě osobně navíc přislíbil, že kdykoli budu chtít zajít na nějaký jeho nový počin, ať se neváhám ozvat. Bude mi strašně chybět! Herci z něj sice prý často květli, ale já jeho (a pana dramaturga Jiřího Janků) díla prostě žeru, říkávám, že jsem Svojtkomil. Obávám se, že s jeho odchodem z MDP odchází také smysl pro humor.

Uvidíme však až v nedaleké budoucnosti, jak se novému vedení podaří oslovit diváky a to nejen novým repertoárem, ale také novými herci, novým vizuálním vzhledem a tiskovinami! Těšte se a držte nám palce!

Furt v luftě aneb konec jedné éry.

25. června 2018 v 16:39 | Geheimnis |  Pocity
Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid! Já tam, já tam dávno už měl být. Nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím?! Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění!

Tak to byla menší kulturní vložka.

Ale v podstatě sedí jako prdel na hrnec. Od čtvrtka jsem v jednom kole, protože po večerech jsem byla pořád v divadle. Ve čtvrtek pracovně - po dni v práci jsem si vyšvihla ještě večerní službu jako uvaděčka v ABC na komedii Vím, že víš, že vím (dosud jsem ji neviděla, jednak mě odrazuje výše ceny a režijky na to plýtvat nechci a jednak jsem divadelnímu herectví Simony Stašové zatím nepřišla na chuť), druhý den jsem po dni v práci přešla plynule do ABC znovu, tentokrát v roli diváka a to na představení Tančírna 1918-2018, která byla poslední premiérou této sezóny a já ji bohužel nestihla vidět na generálkách a byť jsem byla přítomna na její premiéře začátkem června, byla jsem v tu dobu coby uvaděčka natolik zaneprázdněna, že jsem stíhala slyšet jen smích a potlesk diváků.

V sobotu jsem pak prokládala odpočinek s úklidem domácnosti a večer jsem pro změnu opět chvátala do divadla ABC, tentokrát na rozloučení. Konalo se Poslední soirée aneb Mejdan na rozloučenou, po němž následoval ještě koncert. Byla to bomba! Neskutečně jsem se bavila a myslím, že pro přítomné diváky to muselo být vzrušující a neotřelé, protože soirée bylo vtipné a zúčastnila se ho valná většina všech herců (i těch externích!), ale zlatým hřebem večera byla pařba přímo na jevišti! Tančilo se, hrálo a zpívalo až do půl dvanácté. Hráli se písničky z průřezu všech hudebních představení, která se během těch 12 sezon odehrála a lidé se bavili.

Druhý den, tedy v neděli, jsem doma pokračovala v úklidu a odpočinku, s Broučkem jsme si také zašli na oběd ♥ a večer mě pak čekala služba v ABC, nyní opět jako uvaděčka. Byl to pronájem, čili peníze na ruku, což se mi teď před dovolenou víc než hodí :D. Prvně jsem si vyzkoušela také pozici na šatně. Neočekávali jsme velký nával kabátů, ale opak byl skutečností. Zhruba dvacet tašek a asi osmdesát kabátů a bund. Jsem ráda, protože mě to aspoň zaškolilo, byť jsem jen chodila věšet, aby to bylo rychlejší. Musím ale říct, že tahle pozice mě zatím bavila asi nejvíc, protože narozdíl od ostatních pozic (na balkoně, v přízemí nebo u vstupu) má člověk opravdu co dělat - za předpokladu, že není parné léto a lidi nechodí bez kabátů. Jinak jen stojíte, v ruce držíte programy k dané hře, které semtam prodáte, občas někomu odpovíte na otázku nebo se projdete po foyer. Prostě to utíká mnohem pomaleji a navíc z dlouhého státní na místě bolívají záda a nohy.

No a dnes po práci mě čeká poslední služba této sezóny. Kromě ní ale půjdu ještě coby "ocásek" na večerní prohlídku zákulisí, neboť několik uvaděček, které prohlídku dělávají, od září už nebude a je potřeba doplnit řady těch, které to převezmou. No a vzhledem k tomu, že divadla jakožto kmenový zaměstnanec znám a jelikož jsem patrně schopná se to naučit a interpretovat, půjdu dnes také a budu poslouchat a dívat se, kudy kam. Zatím mám pocit, že bych to mohla zvládnout, protože většinu z těch historických faktů znám a technické zázemí zase znám díky své pozici účetní a někdejší asistentky manažera provozu. To se ale uvidí v září, kdy už mám domluvenou první prohlídku a to ještě ke všemu se studenty střední školy, což bude patrně očistec.

A co znamená konec jedné éry?
To se váže právě k sobotnímu Mejdanu na rozloučenou. Po dvanácti letech (sezónách) odchází divadelní vedení, které je ale z části od ledna už nahrazeno novým. Nikdo z nás pořádně netuší, co nás čeká. Zato však všichni víme, co nás opouští.
Musím se přiznat, že byť jsme si s pár kolegy dělávali občas z odchozího vedení legraci (mezi sebou, samozřejmě :)), budou mi všichni chybět. I paní dramaturgyně, která nás, podřadné kolegy, vždy přehlížela a neodpovídala na pozdrav. :) Z nově příchozího vedení jsem zatím na rozpacích, uvidíme, jak se situace vyvine.

Chtěla jsem vám sem přidat nějaké video ze soirée, ale na youtube žádné není, všechna jsou na facebooku. Tak vám sem dám alespoň dvě videa z her, ze kterých mi běhá mráz po zádech. Určitě vřele doporučuji zajít do Divadla Rokoko!



Mých pět plusů a pět mínusů.

1. června 2018 v 17:17 | Geheimnis |  Téma týdne
( + ) MÝCH 5 NEJ ZÁŽITKŮ, VĚCÍ, LIDÍ...


1. Láska - můj současný vztah

Z mých článků je to patrné. Teď mám sice období článků o kočce :D, předtím o bytě v katastrofálním stavu, ale všechno vždy souvisí s jedním jediným člověkem - mým milovaným přítelem. On je moje všechno. Souzníme - a ne, není to fráze, je to můj naprosto přesvědčivý pocit.

Poznali jsme se v práci. Prvních pár měsíců jsme se oťukávali, chodili spolu na procházky a pak do kina. Celé ty dlouhé tři měsíce jsme se sebe ani jednou nedotkli. Netušila jsem vůbec na čem jsem, byla jsem z toho zoufalá, ale nedokázala jsem udělat první krok. Vlastně druhý, protože první krok bylo napsat mu a dát se do "řeči". Z toho pak vzešli procházky a filmy.
Do konce života (nebo do propuknutí Alzheimera) budu mít v živé paměti, jak jsme šli noční Prahou z kina na Andělu, vzali jsme to přes Petřín a zatímco on si odběhl odskočit, já se usadila na zídku a po jeho návratu jsem ze srandy řekla, že už nikam nejdu. V ten moment ke mě přistoupil, objal mě kolem pasu a políbil

Kdo si chcete přečíst článek o vzniku našeho vztahu, můžete ZDE :)